24 C 57/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 535 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 535 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni další částku 21 465 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 465 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 12. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 30 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Žalobu odůvodnila tím, že jí v důsledku zavinění žalovaného vznikla dne 20. 9. 2023 újma na zdraví podrobně v žalobě popsaná, v jejímž důsledku byla v období od 21. 9. 2023 do 29. 11. 2023 v pracovní neschopnosti. Veškeré své nároky z titulu náhrady škody uplatnila jako poškozená u pojišťovny žalovaného, kterou je právnická osoba.. Tato pojišťovna jí dosud uhradila náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 37 735,28 Kč, bolestné ve výši 40 553 Kč, lázeňskou péči ve výši 3 300 Kč a cestovné ve výši 6 066,52 Kč, celkem 87 655 Kč. Odmítla však akceptovat její nárok ve výši 30 000 Kč za nevyplacené odměny po dobu trvání pracovní neschopnosti, a pozitivně nereagovala ani na výzvu zaslanou jí prostřednictvím žalovaného před zahájením řízení. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z potvrzení vystaveného jí zaměstnavatelem.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že s ohledem na argumentaci právnická osoba., nárok žalobkyně ani částečně neuznává. Nezpochybnil odpovědnost žalovaného za újmu na zdraví vzniklou dne 20. 9. 2023 žalobkyni i skutečnost, že v souvislosti s touto újmou na zdraví byla žalobkyně od 21. 9. 2023 do 29. 11. 2023 v pracovní neschopnosti, nicméně potvrzení zaměstnavatele žalobkyně, o které svůj nárok opírá, považuje za nedostatečné, neodpovídající a nekonkrétní. Odměna požadovaná žalobkyní je nenárokovou a variabilní složkou platu vázanou na výkonnostní odměňování, tudíž není nijak prokazatelné, že by žalobkyně tyto odměny obdržela i v případě, kdy by nebylo předmětné pojistné události.

3. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný dne 20. 9. 2023 kolem 11.50 hodin jel na svém jízdním kole po chodníku pro chodce souběžně s ulicí Anonymizováno, a zde na chodníku před budovou Úřadu práce ČR, pracoviště adresa, narazil do žalobkyně jako chodkyně, zapříčinil její pád na chodník a porušil tak povinnosti účastníka silničního provozu na pozemních komunikacích a řidiče jízdního kola. V důsledku utrpěných zranění byla žalobkyně od 21. 9. 2023 do 29. 11. 2023 včetně v pracovní neschopnosti. Žalovaný byl pojištěn u právnická osoba., a tato dosud vyplatila žalobkyni pojistné plnění v celkové výši 87 655 Kč, přičemž 37 735,28 Kč představovala náhrada za ztrátu na výdělku. Sporným zůstalo, zda žalobkyni přísluší dále právo na zaplacení částky 30 000 Kč z titulu nevyplacených odměn.

4. Z potvrzení o ztrátě na výdělku žalobkyně vystaveného zaměstnavatelem žalobkyně Úřad práce ČR, krajská pobočka v adresa, soud zjistil, že hrubá měsíční mzda žalobkyně za měsíc duben 2023 činila 36 020 Kč, za měsíc květen 2023 činila 26 623 Kč a za měsíc červen 2023 činila 41 326 Kč, přičemž z tohoto potvrzení právnická osoba vycházela při stanovení náhrady za ztrátu na výdělku žalobkyně. Ze zprávy zaměstnavatele žalobkyně vzal soud dále za prokázané, že v době trvání pracovní neschopnosti by se žalobkyně bývala podílela na zpracování mimořádného úkolu, který souvisel se zpracováním spisů uchazečů o zaměstnání rozdělených z vybraných výplatních skupin, které byly v rámci změny organizace práce v rámci příslušného oddělení zrušeny. Z potvrzení vystaveného tímto zaměstnavatelem dále vyplývá, že žalobkyni byly kráceny odměny za třetí a čtvrté čtvrtletí roku 2023 a bylo jí tak vyplaceno o 30 000 Kč méně. Dále soud provedl dokazování korespondencí mezi žalobkyní a pojišťovnou žalovaného, usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 29. 4. 2024, č.j. 4 KZV 6/2024-19, ohledně podmíněného zastavení trestního stíhání žalovaného v souvislosti s předmětnou pojistnou událostí, neprovedl však žalobkyní navržený důkaz výslechem ředitele kontaktního pracoviště zaměstnavatele žalobkyně, neboť tuto svědeckou výpověď nepovažoval za podstatnou pro rozhodnutí ve věci, a odročení jednání pouze kvůli této výpovědi by tak bylo v rozporu se zásadami procesní ekonomie.

5. Mezi účastníky je nesporné a soud považuje za prokázané, že v důsledku zavinění žalovaného byla ve shora uvedeném období žalobkyně v pracovní neschopnosti a vznikla jí majetková újma, kterou je žalovaný povinen žalobkyni nahradit, přičemž dle § 2894 odst. 1 občanského zákoníku povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle § 2952 věta první občanského zákoníku se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

6. Nárok žalobkyně na náhradu skutečné škody spočívající v náhradě za ztrátu na výdělku je třeba posuzovat co do způsobu výpočtu podle ustanovení zákoníku práce ve znění platném ke dni vzniku újmy na zdraví žalobkyně. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce zjistí zaměstnavatel průměrný výdělek z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Podle § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

7. Pokud se týká částky 21 465 Kč představující dle zprávy zaměstnavatele žalobkyně odměnu za plnění běžných úkolů vyplývajících z její pracovní smlouvy dospěl soud k závěru, že při stanovení náhrady za ztrátu na výdělku postupovala pojišťovna žalovaného správně, pokud vycházela z hrubé mzdy obsahující rovněž nenárokovou část mzdy vyplacené žalobkyni v předchozím kalendářním čtvrtletí, tedy v měsících dubnu až červnu 2023 včetně. Tato náhrada byla přitom již žalobkyni vyplacena a v tomto rozsahu zanikl dluh žalovaného vůči žalobkyni splněním dle § 1908 odst. 1 občanského zákoníku. V této části proto soud žalobu včetně požadovaného příslušenství pohledávky jako nedůvodnou zamítl.

8. Naproti tomu dospěl soud vycházeje ze zprávy zaměstnavatele žalobkyně k závěru, že žalobkyni přísluší právo na náhradu ušlého zisku, na který by měla právo ve formě odměny za plnění mimořádných úkolů spočívajících ve zpracování spisů z výplatních skupin, které byly v rámci změny organizace v rámci příslušného oddělení zrušeny. Je třeba předpokládat, že pokud by žalobkyně nebyla v pracovní neschopnosti, tyto mimořádné úkoly by plnila, a vznikl by jí tak nárok na zaplacení mimořádné odměny ve výši 8 535 Kč. Ohledně této částky proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené mu žalobkyní ve výzvě k plnění ocitl vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobkyni tak vzniklo dle § 1968 a 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobou uplatněný nárok odpovídá repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Soud proto ohledně částky 8 535 Kč s příslušenstvím žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost k jejímu zaplacení v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k výjimečnému stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.

9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a vzhledem k povaze věci i výsledku řízení dospěl k závěru, že je odůvodněn výrok, podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.