4 C 112/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného, žalovaného a žalované 3. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalovaného a žalované o snížení výživného pro zletilé děti

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá snížení výživného pro žalovaného 1. z částky 2 500 Kč měsíčně stanovené rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 5. 2022, č.j. 10 P 90/2016-454, 11 P a Nc 293/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2022, č.j. 37 Co 219/2022-513, na částku 1 500 Kč měsíčně od prosince 2022, se zamítá.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá snížení výživného pro žalovanou 2. z částky 2 500 Kč měsíčně stanovené rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 5. 2022, č.j. 10 P 90/2016-454, 11 P a Nc 293/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2022, č.j. 37 Co 219/2022-513, na částku 1 500 Kč měsíčně od prosince 2022, se zamítá.

III. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá snížení výživného pro žalovaného 3. z částky 3 000 Kč měsíčně stanovené rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 5. 2022, č.j. 10 P 90/2016-454, 11 P a Nc 293/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2022, č.j. 37 Co 219/2022-513, na částku 1 500 Kč měsíčně od prosince 2022, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 16. 8. 2023 ve znění jejího doplnění ze dne 5. 9. 2023, se žalobkyně domáhá snížení výživného na své zletilé děti, a to od prosince 2022 u žalovaného 1. z částky 2 500 Kč na částku 1 500 Kč měsíčně, u žalované 2. z částky na 2 500 Kč na částku 1 500 Kč měsíčně a u žalovaného 3. z částky 3 500 Kč na částku 1 500 Kč měsíčně. Návrh odůvodnila tím, že její měsíční příjem u firmy [právnická osoba] činí 31 000 Kč. K tomu pobírá výživné na nezl. dceru [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] ve výši 5 000 Kč měsíčně a výživné na nezl. syna [jméno] [příjmení], [datum narození] ve výši 2 500 Kč měsíčně, a to na základě rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. 2 Nc 8417/2023. Žalobkyně vlastní byt 2+1 v [obec], automobil Peugeot 207 z roku 2011. Manžel žalobkyně [jméno] [příjmení] s ní a nezl. dětmi od prosince 2022 nebydlí ve společné domácnosti a nepřispívá na společnou domácnost. Měsíční výdaje žalobkyně představují splátku hypotéky ve výši 4 500 Kč, částku představující refinancování stavebního spoření, které bylo použito na koupi bytu ve výši 1 600 Kč a platby za byt (SIPO) 6 117 Kč. Žalobkyně platí též úrazové pojistky ve výši 2 230 Kč sobě a svým dětem, výdaje za jídlo činí 7 000 Kč měsíčně. Dále měla žalobkyně výdaj za prázdninovou družinu ve výši 3 000 Kč na obě děti. Žalobkyně má výdaje související s výživou nezl. [jméno], která půjde do 4. třídy, když jí platí roční jízdenku ve výši 730 Kč, družinu 1 500 Kč na školní rok, obědy v ZŠ 693 Kč měsíčně, dále má výdaje na školní akce a pomůcky ve výši cca. 2 000 Kč, oblečení pro nezl. vyjde měsíčně na 1000 Kč – 1 500 Kč. [příjmení] [jméno] [příjmení] nastoupil do 1. třídy ZŠ od září 2023 a s tím souvisí výdaje na obědy ve výši 670 Kč měsíčně, dále výdaje na školní akce a pomůcky ve výši 1 500 Kč, družinu v částce 2 000 Kč na školní rok. Výdaje na oblečení činí 1 000 – 1 500 Kč. Roční jízdenka činí 730 Kč.

2. Žalovaný 1. se k žalobě vyjádřil tak, že nesouhlasí s návrhem žalobkyně na snížení výživného pro svoji osobu z částky 2 500 Kč na 1 500 Kč měsíčně. Uvedl, že studuje 3. ročník SŠ rybářské a vodohospodářské v Třeboni. Jeho měsíční výdaje představují poplatek za ubytování na internátu a stravu ve výši 4 500 Kč, cestovné do školy za měsíc činí 2 000 Kč, na škole si platí 800 Kč za kroužek rybáře, který patří k jeho vzdělání. V letošním roce začal chodit do tanečních, které stojí 3 000 Kč, s tím souvisí i nákup obleku za 4 000 Kč, dále za učebnice do 3. ročníku zaplatí 500 Kč, ISIC karta vyjde na 300 Kč, dále má výdaje na praxi 1 000 Kč a 2 200 Kč ho stojí roční povolenka na rybaření. Od 11. 12. 2023 se bude navyšovat cena vlaku o částku cca. 100 Kč. V letošním roce by měl také dodělat v rámci školy autoškolu, s čímž souvisí další výdaje, které neumí přesně specifikovat, něco ušetřil z brigády, zbytek mu doplatí rodiče ([jméno] a [jméno] [celé jméno žalovaného]). Jeho základní měsíční výdaje činí 7 500 Kč a připadá mu minimálně nemorální, aby 80 % nákladů platili jeho rodiče a žalobkyně se podílela velmi směšnou částkou. Jelikož chodí na denní studium na střední školu, nemůže si vydělávat peníze z důvodu přípravy na budoucí povolání. Má za to, že žalobkyně má dostatek finančních prostředků, které využívá na zábavu a věci, které nejsou nezbytně nutné k životu, a proto nerozumí tomu, proč platí tak nízkou částku, která nepokryje ani ze třetiny jeho životní náklady. Žalobkyni viděl naposledy někdy v roce 2014, kdy od ní dostal po jejím odchodu ze společné domácnosti nějako drobnost. Nad rámec výživného žalobkyně žalovanému ničeho nepřispívá. Nedostal od ní žádné dárky k svátku, narozeninám ani k Vánocům, ani mu nepopřála při dovršení zletilosti.

3. Žalovaná 2. se k žalobě vyjádřila tak, že se snížením výživného z částky 2 500 Kč na částku 1 500 Kč měsíčně nesouhlasí. Podle žalované 2. žalobkyně má dostatek finančních prostředků, aby byla schopna platit výživné v již stanovené výši. Sama žalovaná 2. je studentkou 3. ročníku OA v Třebíči, dojíždění ji stojí měsíčně 1 000 Kč a stravné 600 Kč. Chystá se na státní zkoušku z anglického jazyka, což bude stát 2 600 Kč, současně dochází i na soukromé hodiny anglického jazyka, když jedna lekce za týden stojí 300 Kč, měsíčně vyjdou tyto hodiny na 1 200 Kč. Od října 2023 patří mezi její výdaje též náklady na antikoncepci v přibližné hodnotě cca. 800 Kč. Na začátku školního roku náklady na učebnice a akce konané školou byly 3 000 Kč, žalovaná 2. má též pravidelné jednorázové výdaje měsíčně ve výši 3 600 Kč. Žalovaná 2. z doslechu ví, že žalobkyně jezdí po zábavách a chodí s dětmi po různých akcích. Nepamatuje si, že by od ní dostala něco nad rámec výživného, pouze nějakou drobnost v roce 2013. Žalovaná 2. nedostala od žalobkyně žádné dárky k narozeninám, svátku ani Vánocům. Dokonce ji nepopřála ani k nabytí zletilosti.

4. Žalovaný 3. se k návrhu žalobkyně vyjádřil tak, že nesouhlasí se snížením výživného z částky 3 000 Kč na částku 1 500 Kč měsíčně. Žalovaný 3. studuje první ročník VŠ polytechnické v Jihlavě, bakalářský studijní program Aplikovaná informatika v prezenční formě studia. Z tohoto důvodu si musel pořídit notebook v hodnotě 17 000 Kč. Mezi jeho měsíční výdaje patří jízdné do školy ve výši 640 Kč a stravné ve škole ve výši 1 200 Kč. V současné době má studijní materiály online, ale nevylučuje, že do budoucna bude mít další výdaje s nákupem učebnic. Dále se učí anglický jazyk u soukromého lektora, u něhož vyjde jedna lekce za týden na 300 Kč, měsíčně tedy 1 200 Kč. Základní opakující se měsíční výdaje žalovaného 3. tak činí 3 040 Kč. Jelikož studuje 1. ročník VŠ a studium je časově náročné, tak nemá časový prostor kromě letních prázdnin si přivydělávat na brigádách. Peníze z brigád využívá na spoření a placení svých výdajů na kurzy, které mu pomáhají při studiu. Výživné ve výši 3 000 Kč, které žalobkyně platí považuje za minimální částku, neboť s nástupem na VŠ se jeho výdaje zvedly. Od žalobkyně dostal naposledy nevhodný dárek v roce 2014. Od té doby mu nad rámec výživného ničeho nepřispěla, a to ani když byla žádána o příspěvek na tábor. Žalovaný 3. nedostal od žalobkyně žádné dárky k svátku, narozeninám a k Vánocům.

5. Soud nařídil jednání na 16. 11. 2023 a na 11. 1. 2024, na nichž provedl listinné důkazy a vyslechl vyjádření účastníků. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu skutkovému stavu: Žalobkyně jakožto matka žalovaných byla rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 5. 2022, č.j. 10 P 90/2016-454, 11 P a Nc 293/2021 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2022, č.j. 37 Co 219/2022-513 zavázána přispívat na výživu zletilého žalovaného 3. částkou 3 000 Kč měsíčně a tehdy nezl. žalovaných 1. a 2. částkou 2 500 Kč měsíčně. Žalobkyně je zaměstnána u firmy [právnická osoba], a její průměrný měsíční čistý příjem za období leden-srpen 2023 činil 33 366,62 Kč. Mezi měsíční výdaje žalobkyně patří splátka hypotéky ve výši 4 500 Kč, částka 1 600 Kč představující refinancování stavebního spoření a měsíční poplatky za užívání bytu (SIPO) 6 117 Kč. Žalobkyně dále hradí úrazové pojistky sobě a svým nezl. dětem ve výši 2 230 Kč měsíčně, měsíční náklady za jídlo uvádí ve výši 7 000 Kč. Žalobkyně má též výdaje na své nezl. děti, a to za dceru [jméno] poplatek za školní družinu ve výši 150 Kč měsíčně, 730 Kč ročně vydává za jízdné, obědy ve výši 693 Kč měsíčně a pomůcky ve výši 1 500 – 2 000 Kč za školní rok. Žalobkyně má též výdaje za nezl. syna [jméno], což představuje úhradu obědů ve výši cca. 670 Kč za měsíc, jízdné ve výši 730 Kč ročně, poplatek za školní družinu vyjde na cca. 150 Kč měsíčně a pomůcky za školní rok činí 1 500 Kč. Nezl. děti žalobkyně pobírají příspěvek na výživu od svého otce [jméno] [příjmení], a to nezl. [jméno] ve výši 5 000 Kč a nezl. [jméno] ve výši 2 500 Kč měsíčně. V současné době je nařízena exekuce na vymožení tohoto výživného, které [jméno] [příjmení] dobrovolně nehradí. Žalobkyně předložila též soudu kopie účtenek, zejména z obchodů s drogérií a s oblečením, každá v řádu několika stovek korun, kterými dokládá nákup oblečení a drogistického zboží pro nezletilé děti. V souvislosti s návštěvou ZŠ nezletilými má též mimořádné výdaje na jednorázové akce pořádané školou, jako je vánoční focení či kroužky při škole v řádech několika sto korun. V řízení byly mezi účastníky nesporné výdaje žalovaných. Žalovaný 1. je studentem SŠ rybářské a vodohospodářské v [obec], měsíčně platí za ubytování na internátu a stravu 4 500 Kč, cestovné do školy za měsíc jej vyjde na 2 000 Kč, když každý víkend jezdí domů. Na škole si platí též 800 Kč od prvního ročníku za kroužek rybáře. V aktuálním školním roce chodí do tanečních, s čímž souvisí zvýšené výdaje za kurz ve výši 3 000 Kč a nákup obleku ve výši 4 000 Kč. Učebnice do 3. ročníku vyjdou žalovaného 1. na 500 Kč, poplatek za ISIC kartu 300 Kč, za praxi 1 000 Kč. Dále ho vyjde roční povolenka na rybaření na 2 200 Kč. V letošním školním roce bude též dodělávat autoškolu, s čímž souvisí další výdaje. Aktuálně bude mít též výdaje za maturitní ples ve výši 7 000 Kč. Žalovaná 2. studuje OA v Třebíči, 3. ročník. Mezi její měsíční výdaje patří jízdné ve výši 1 000 Kč a poplatky za obědy ve výši 600 Kč měsíčně. Absolvuje každý týden soukromé hodiny angličtiny, které vyjdou na 1 200 Kč za měsíc (300 Kč / týden). S každým školním rokem souvisí zvýšené náklady na učebnice a školní akce v částce 3 000 Kč. Další jednorázové výdaje žalované 2. činí 3 600 Kč měsíčně. Žalovaná 2. se chystá složit státní jazykovou zkoušku z angličtiny, která bude stát 2 600 Kč. Dle sdělení žalované 2. bude mít maturitní ples, s čímž souvisí náklady 7 000 Kč a zápůjčka šatů vyjde na 4 000 Kč. Žalovaný 3. v současné době studuje 1. ročník VŠPJ v Jihlavě, obor Aplikovaná informatika, s čímž souvisí jednorázový výdaj na nákup notebooku ve výši 17 000 Kč a dále měsíční výdaje na jízdné do školy ve výši 640 Kč a stravné ve škole činí 1 200 Kč. Žalovaný 3. navštěvuje též kurzy anglického jazyka u soukromého lektora, které měsíčně vyjdou na 1 200 Kč. Základní opakující se výdaje žalovaného 3. činí 3 040 Kč měsíčně. V řízení nebyly prokázány ani tvrzeny zvýšené výdaje za zdravotní pomůcky žalovaných s výjimkou léčby akné u žalovaného 1., do které investoval 4 000 Kč, žalovaná 2. si bude pořizovat nové brýle v hodnotě cca. 4 000 Kč. Sporné mezi žalobkyní a žalovanou 2. zůstaly měsíční výdaje za antikoncepci.

6. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

7. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

8. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

9. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

10. Ústavní soud v nálezu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14, uvedl, že alimentace a vyživovací vztahy jsou projevem rodinné solidarity a zajišťují funkčnost rodiny samotné. Jedná se o zákonem uloženou povinnost pomoci druhému v materiálním slova smyslu tak, aby se neocitl ve stavu nouze a aby životní úroveň dítěte odpovídala jeho odůvodněným potřebám. Vyživovací povinnost rodičů k dětem je dána přímo ze zákona a trvá do té doby, pokud děti nejsou schopny se samy živit. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost (tzv. stav odkázanosti na výživu), resp. jak praví zákon, "neschopnost sám se živit". Jak přitom plyne z důvodové zprávy k ustanovení § 911 občanského zákoníku, "zásadní podmínkou přiznání výživného je potřeba oprávněného, jeho neschopnost sám se o sebe - pokud jde o výživu - postarat. Jako dosud je tu omezení pravidlem dobrých mravů. Dosavadní výklady soudní praxe je dobře možné použít." Samo kritérium neschopnosti sám se živit je třeba definovat tak, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, anebo výnosy z majetku, který mu patří (event. jej spravuje), nedostačují pro úhradu jeho osobních potřeb (blíže viz např. M. Holub a kol.: Zákon o rodině s komentářem, 9. vyd., LEGES, 2011, str. 314 a násl.).

11. V řízení bylo prokázáno, resp. bylo mezi účastníky řízení nesporné, že žalovaný 1. a žalovaná 2. studují střední školu a žalovaný 3. studuje první ročník vysoké školu v prezenční formě studia. Žalovaní se tak připravují studiem na budoucí povolání a nejsou schopni se sami živit, a proto žalobkyni stíhá povinnost přispívat na výživu svým zletilým dětem (žalovaným). V řízení se žalobkyně domáhala snížení své vyživovací povinnosti vůči žalovaným, která byla naposledy upravena v roce 2022 rozhodnutím krajského soudu. V řízení bylo nesporné, že žalovaní bydlí u svého otce [jméno] [celé jméno žalovaného], který nezletilým zajišťuje bydlení a z převážné části hradí jejich měsíční výdaje. Žalobkyně odůvodňuje návrh na snížení výživného zejména svými zvýšenými výdaji na své nezletilé děti [jméno] a [jméno], kteří navštěvují první stupeň základní školy. V této souvislosti však opomíjí, že vyživovací povinnost ke společným nezletilým dětem má též jejich otec [jméno] [příjmení], který má přispívat měsíčně na výživu nezletilé [jméno] 5 000 Kč a nezletilému [jméno] 2 500 Kč, byť v současné době je toto výživné exekučně vymáháno. Pokud má žalobkyně za to, že stanovené výživné k nezletilým dětem je nedostatečné, má možnost navrhnout opatrovnickému soudu jeho zvýšení. Nelze však snížení výživného ke zletilým dětem – žalovaným, v projednávané věci odůvodňovat zvýšenými náklady na výživu k nezletilým dětem, které se narodily v jiném manželství. Byť je aktuálně výživné pro nezletilé děti exekučně vymáháno, tak lze předpokládat, že bude vymoženo a vyplaceno k rukám žalobkyně. Porovnání výdajů žalovaných, související zejména s přípravou na budoucí povolání, a příjmů žalobkyně neodůvodňuje snížení výživného, jelikož celkové výdaje žalobkyně na výživné žalovaných činí měsíčně 8 000 Kč, což představuje čtvrtinu čistých příjmů žalobkyně. I nadále má soud za to (obdobně jak bylo uvedeno v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2022, č.j. 37 Co 219/2022-513, odstavec 11), že důvodné potřeby dnes již zletilých žalovaných by odůvodňovaly přiznání výživného žalovaným ve vyšších částkách, než jak jsou aktuálně stanoveny, ovšem je třeba zohlednit aktuální majetkové poměry žalobkyně. Soud má za to, že oproti poslední úpravě výživného v roce 2022 nedošlo k výrazné změně poměrů na obou stranách sporu, které by odůvodňovaly snížení již stanovené vyživovací povinnosti. Z výše uvedených důvodů byl návrh žalobkyně na snížení výživného zamítnut.

12. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

13. Žalovaní byli ve sporu plně úspěšnými účastníky, když soud žalobu na snížení výživného zcela zamítnul, a proto by měli právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Žalovaní však žádnou náhradu nákladů řízení nepožadovali, a proto nebyla přiznána žádnému z účastníků řízení.