4 C 121/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A sídlem Adresa žalované B adresa pro doručování: Jméno žalované B Územní pracoviště Brno, Příkop 11, 602 00 Brno o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k pozemku p. č. , hodnota, , orná půda o výměře 37 591 m2, zapsaném na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , vedeném u , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, , se zrušuje.

II. Do výlučného vlastnictví žalované se přikazuje pozemek p.č. 569/1, orná půda o výměře 18 796 m2, vzniklý oddělením z pozemku p.č. , hodnota, zapsaném na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , podle geometrického plánu č. , hodnota, -425/2025 ze dne 4. 11. 2025, vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, .

III. Do výlučného vlastnictví žalobkyně se přikazuje pozemek p.č. 569/2, orná půda o výměře 18 795 m2, vzniklý oddělením z pozemku p.č. , hodnota, zapsaném na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , podle geometrického plánu č. , hodnota, -425/2025 ze dne 4. 11. 2025, vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, .

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví částku 3 425,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit náklady řízení vzniklé České republice – Okresnímu soudu v Třebíči ve výši 8 788 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek ze žaloby ve výši 7 000 Kč podle položky č. , hodnota, bodu 1 a 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Třebíči č. , č. účtu, , VS , var. symbol, .

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 9. 2022 se žalobkyně domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku p. č. , hodnota, , zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a k.ú. , adresa, . Původně bylo (spoluvlastnictví) zapsáno pro žalobkyni a , jméno FO, , bytem , adresa, , jako nedostatečně identifikovaného vlastníka, s tím, že každý ze spoluvlastníků vlastnil id. ½ pozemku. Žalobkyně se domnívala, že žalovaná 1. již nežije, tedy ztratila způsobilost být účastníkem řízení, a proto byla žaloba podána i vůči neznámým dědicům po , jméno FO, . Žaloba byla odůvodněna tak, že žalobkyně nemá zájem setrvávat ve spoluvlastnictví, neboť skutečnost, že nemovitost má neznámého spoluvlastníka brání řádnému užívání a udržování věci. Vypořádání spoluvlastnictví nemovitosti dohodou podle ustanovení § 1143 občanského zákoníku není podle žalobkyně možné. Dále žalobkyně tvrdila, že reálné rozdělení nemovitosti ani jiné efektivní nakládání s nemovitostí není s ohledem na velikost spoluvlastnického podílu možné a ani účelné. Žalobkyně proto v souladu s ustanovením § 1147 občanského zákoníku navrhla zrušení spoluvlastnictví k nemovitosti tak, aby nemovitost byla za náhradu podle znaleckého posudku přikázána do výlučného vlastnictví žalobkyně.

2. Okresní soud v Třebíči následně podání žalobkyně označené jako žaloba na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku p. č. , hodnota, zapsaném na listu vlastnictví pro obec a k.ú. , adresa, a přikázání tohoto pozemku do výlučného vlastnictví žalobkyně za náhradu odmítl. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 3. 2023, č.j. 37 Co 336/2022-39 rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že řízení ve věci zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 12. 2023, č.j. 22 Cdo 1994/2023-74, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2023, č.j. , spisová značka, , ve výroku I. ve vztahu k žalovaným neznámým dědicům a ve výroku II. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Krajský soud v Brně jako soud odvolací následně usnesením ze dne 23. 1. 2024, č.j. , spisová značka, , věc vrátil Okresnímu soudu v Třebíči zpět k dalšímu řízení, jelikož zastavení řízení ve vztahu k neznámým dědicům nabylo namístě, neboť ustálená judikatura Nejvyššího soudu připouští v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví podat žalobu proti neznámým dědicům, není-li znám dědic spoluvlastnického podílu zemřelého podílového spoluvlastníka.

3. Okresní soud v Třebíči následně usnesením ze dne 14. 2. 2024, č.j. 4 C 121/2022-83, ustanovil žalovaným neznámým dědicům podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, po zemřelé , jméno FO, , opatrovníka , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta. Následně bylo v řízení zjištěno, že spoluvlastnický podíl po zemřelé , jméno FO, přešel na Českou republiku, a to podle § 3067, ve spojení s § 1045 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., a § 65 odst. 9 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, v platném znění. Z uvedeného důvodu Okresní soud v Třebíči usnesením ze dne 17. 4. 2024, č.j. 4 C 121/2022-93, připustil, aby na místo žalovaných vstoupil do řízení nabyvatel vlastnického práva k předmětnému spoluvlastnickému podílu, jímž je Česká republika.

4. Žalovaná se následně k podané žalobě vyjádřila tak, že ač respektuje zákonný imperativ nemožnosti nutit někoho setrvat ve spoluvlastnictví ve smyslu § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), tak se způsobem vypořádání spoluvlastnictví nevrženého žalobkyní nesouhlasí. Podle žalované jediné přijatelné řešení věci, je reálné rozdělení pozemku ve smyslu § 1144 o. z., což je podle žalované ostatně primární způsob řešení rozdělení spoluvlastnictví, nedohodnou-li se na něm spoluvlastníci mimosoudně. Žalovaná se domnívá, že rozdělení předmětného pozemku nic nebrání. Podle žalované se jedná o snadno rozdělitelnou ornou půdu bez příslušenství, jejíž nemalá výměra a lokace zaručuje, že se rozdělením nesníží podstatně hodnota předmětného pozemku.

5. Přestože bylo řízení následně k návrhu účastníků řízení podle § 110 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., v platném znění (dále jen o.s.ř.) přerušeno, s cílem mimo soudního vyřešení sporu, tak v průběhu přerušení řízení nedošlo mezi účastníky k řádné dohodě o vypořádání podílového spoluvlastnictví, a proto soud v řízení pokračoval.

6. K projednání věci soud nařídil jednání na den 9. 7. 2025 a na den 29. 4. 2026, na němž provedl listinné důkazy a zjistil aktuální stanoviska účastníků řízení, přičemž z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, vyplývá, že pozemek p.č. , hodnota, , orná půda o výměře 37 591 m2, je zapsán v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalované, s příslušností hospodařit s majetkem státu pro , Jméno žalované A, , se sídlem , adresa, , a to pro každého ze spoluvlastníků id. ½ spoluvlastnického podílu. Z katastrální mapy je zřejmé, že předmětný pozemek je obdélníkového tvaru, vedle něhož se nacházejí pozemky totožných tvarů a jeho rozdělení na dva pozemky je reálně možné. Za tímto účelem soud ustanovil usnesením ze dne 17. července 2025, č.j. , spisová značka, , znalce z oboru geodézie a kartografie , právnická osoba, , který vyhotovil geometrický plán č. , hodnota, -425/2025 ze dne 4. 11. 2025, jímž byl pozemek p. č. , hodnota, rozdělen na pozemky p. č. 569/1 o výměře 18 796 m2 a na pozemek p.č. 569/2 o výměře 18 795 m2, tedy na severní a jižní část původního pozemku. Znalec též vypracoval výkaz údajů o bonitovaných půdně ekologických jednotkách (BPEJ) k nově vzniklým parcelám dle geometrického plánu s tím, že pozemek p. č. 569/1 má kód BPEJ 54700 o výměře 10 486 m2 a kód 54712 o výměře 8 310 m2 a pozemek p.č. 569/2 má kód BPEJ 54700 pro výměru 13 750 m2 a kód 54712 pro výměru 5 045 m2. Soud též vycházel z tvrzení žalobkyně, které nebylo žalovanou v řízení rozporováno, že jižní část pozemku je obdělávána žalobkyní, zatímco severní část je zarostlá a leží ladem.

7. Podle ustanovení § 1140 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

8. Podle § 1141 odst. 2 o. z. spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.

9. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastnictví.

10. Soud vycházeje z ustanovení § 1140 o. z. a k návrhu žalobkyně podílové spoluvlastnictví k pozemku p.č. , hodnota, o výměře 37 591 m2, orná půda, zrušil a přistoupil k vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělením tohoto pozemku, jelikož jeho rozdělení na dva pozemky bylo se zohledněním kritérií vymezených v ustanovení § 1142 odst. 2, věty první, o. z. možné. Podle geometrického plánu č. , hodnota, -425/2025 ze dne 4. 11. 2025 vznikly dva pozemky, které se liší ve výměře pouze o 1 m2, jsou stejného tvaru a k oběma je zajištěn přístup. V této souvislosti přisvědčil soud tvrzení, že žalobkyně se o jižní část předmětného pozemku dlouhodobě stará, a proto přikázal do jejího výlučného vlastnictví pozemek p.č. 569/2, a do výlučného vlastnictví žalované přikázal pozemek v severní části p. č. 569/1. Jelikož oba nově vniklé pozemky nebyly co do bonity půdy totožné, rozhodl soud o povinnosti žalobkyně uhradit žalované (jako vypořádací podíl) částku 3 425,15 Kč, která zohledňuje skutečnost, že co do bonity půdy podle § 6 odst. 2 oceňovací vyhlášky č. 441/2013 Sb. a její přílohy č. , hodnota, , představuje administrativní (vyhlášková) hodnota pozemku p.č. 569/1 částku 114 872 Kč a hodnota pozemku p.č. 569/2 částku 121 722,30 Kč, tedy aby bylo dosaženo průměrné hodnoty pozemku 118 297,15 Kč, byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované shora uvedenou částku. Soud má s ohledem na charakter předmětného pozemku – orná půda, jeho dosavadního využití a jeho umístění v terénu za to, že určení hodnoty (ceny) obou nově vzniklých pozemků podle uvedené vyhlášky, je pro vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi účastníky dostačující a není třeba zjišťovat pomocí znalce obvyklou cenu předmětných pozemků. Pokud bylo žalobkyní žádáno o vypořádání jejích tvrzených investic do předmětného pozemku, tak takový nárok byl vznesen až po koncentraci řízení a nebyl opřen o konkrétní skutková tvrzení ani důkazy, a proto se jím soud nezabýval.

11. Pokud se týče náhrady nákladů řízení, tak soud vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 572/19, a stanoviska Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, podle něhož v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, mající povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle č. , hodnota, odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníků, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Jelikož v daném řízení nebyly dány zvláštní důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z podílových spoluvlastníků, nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

12. O povinnosti uhradit náklady řízení vzniklé České republice, představující uhrazenou odměnu a náklady za vyhotovení geometrického plánu ustanovenému znalci , právnická osoba, podle usnesení soudu ze dne 5. 1. 2026, č.j. 4 C 121/2022-174, ve výši 17 576 Kč, bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř., tj. dle výsledku sporu při zohlednění výroku o nákladech řízení účastníků tak, že žalobkyně uhradí ½ nákladů vzniklých státu, a to ve lhůtě k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalované tato povinnost uložena nebyla, jelikož ta je osvobozena od soudních poplatků.

13. Z obsahu spisu se též podává, že žalobkyní doposud nebyl uhrazen soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 7 000 Kč podle položky č. 6 bodu 1 a 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, a proto soud tuto povinnost uložil žalobkyni podle § 9 odst. 6 uvedeného zákona, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (srov. § 9 odst. 1 věty první, za středníkem).