4 C 13/2026

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 26 616,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 616,12 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 616,12 Kč od 27. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 144 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 3. 10. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 26 616,12 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., a žalovaným. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalované.

2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, když usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 10. 11. 2025, č.j. EPR , č. účtu, -8, byli účastníci vyzváni, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž účastníci ohledně tohoto postupu soudu neměli žádných námitek (viz § 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., a žalovaným ve znění dodatku ke Smlouvě o úvěru ze dne 5. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 68,38 % ročně, RPSN za celý úvěr: 94,46 %. Celková částka, kterou měl žalovaný jako úvěrovaný uhradit v pravidelných 48 měsíčních splátkách ve výši 1 348 Kč byla 64 704 Kč. Smlouva byla ze strany žalovaného uzavřena pomocí potvrzovacího kódu dne 5. 9. 2024. Z výpisu z běžného účtu , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 5. 9. 2024 platbou pod VS , var. symbol, na účet žalovaného č. , č. účtu, , částku ve výši 22 000 Kč.

4. Před uzavřením úvěrové smlouvy byla ze strany právního předchůdce žalobkyně prověřována úvěruschopnost žalovaného, a to na základě hodnocení klienta ze dne 5. 9. 2024, když právní předchůdkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným, a to z jeho příjmu z invalidního důchodu ve výši 11 805 Kč měsíčně, tvrzených výdajů – životního minima ve výši 4 860 Kč, nákladů na bydlení ve výši 4 621 Kč, celkem náklady na živobytí činily 9 481 Kč a rezerva představovala částku 500 Kč, volné zdroje tak činily 1 824 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, vyplývá, že jeho příjmem je invalidní důchod ve výši 11 805 Kč, přičemž dle výpisu z účtu žalovaného k 5. 8. 2024 byl zůstatek na účtu 4 261,70 Kč a k datu 5. 9. 2024 byl zůstatek ve výši - 3 791,58 Kč.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2025 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Oznámením ze dne 26. 12. 2024 byl žalovaný vyzván k okamžitému splacení úvěru z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru, přičemž z uvedené výzvy vyplývá, že dlužná jistina činí 22 000 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 25. 4. 2025.

6. Podle § 1810 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., v platném znění, ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. V posuzované věci bylo sporné, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k poskytnutému úvěru. V rámci tvrzeného prověření úvěruschopnosti žalovaného byl vyplněn formulář, ve kterém je uveden měsíční čistý příjem žalovaného ve výši 11 805 Kč, což v odpovídá výplatám invalidního důchodu 2. stupně na účet žalovaného od , právnická osoba, . Pokud jsou v hodnocení klienta uvedeny výdaje žalovaného a výdaje na bydlení, bylo vycházeno pouze z částek životního minima a žalovaným tvrzených výdajů na bydlení. Pouhé převzetí životního minima podle § 2 a 3 zákona o životním minimu, nemluvě o existenčním minimu podle § 5 uvedeného zákona, ovšem samo o sobě nemůže být považováno za přiměřené stanovení a zohlednění životních nákladů spotřebitele, neboť v naprosté většině případů by vyžadovalo takové omezení výdajů, že by již bylo oprávněně možné hovořit o nepřiměřeném strádání (v tomto směru srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017). Částka uváděná jako výdaje na bydlení ve výši 4 621 Kč není nijak blíže specifikována ani doložena.

16. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně při poskytování úvěru vycházela ze zcela obecných částek životního minima a nedoložených nákladů žalovaného na bydlení. Je tedy dle názoru soudu zjevné, že žalobkyně řádné prověření úvěru schopnosti ve vztahu k žalovanému neprovedla, pouze došlo ke zcela formálnímu vyplnění hodnocení klienta, ve kterém je vycházeno namísto reálných výdajů z výdajů opírajících se pouze o částky životního minima a nedoložené částky na bydlení ve výši 4 621 Kč. Nelze též odhlédnout od skutečnosti, že měsíční zůstatek na bankovním účtu žalovaného nebyl před poskytnutím úvěru v kladných číslech. Údaje uvedené v hodnocení klienta žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, řádně neověřila ve smyslu citovaného ustanovení § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace nemohla žalobkyně dospět důvodně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na tomto závěru nemění ničeho ani skutečnost, že žalobkyně případně nahlédla před uzavřením úvěrové smlouvy ohledně žalovaného do registrů SOLUS a NRKI.

17. K posouzení úvěruschopnosti je možné využít matematické či ekonomické modely, pokud však je při užití těchto modelů pracováno s reálnými a pověřenými příjmy a výdaji spotřebitele, nikoliv s údaji normativními, odhadovanými či spotřebitelem nedoloženými.

18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).

19. Dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je tudíž žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 22 000 Kč, na níž dosud ničeho neuhradil. Žalovaný tedy má uhradit žalobkyni na jistině částku 22 000 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).

20. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 22 000 Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

21. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., a proto převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 2 180 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen „AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 450 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.

22. Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 1 200 Kč (tedy 400 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 6 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč. Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 500 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 1 065 Kč) celkově 2 565 Kč. Jelikož žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 72,3 % a neúspěšná v rozsahu 27,7 %, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 44,6 %, tedy 1 144 Kč (viz § 142 odst. 2 o. s. ř.).

23. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.