4 C 134/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 28 059 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 840 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 840 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 800 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 246,23 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 343,61 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 814,68 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 12 814,68 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, částku ve výši 11 419 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 039,86 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 781,18 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 793,78 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 8 793,78 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, ze zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) z 27. 1. 2021 se žalobkyně domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 16 640 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení (v kapitalizované podobě a dále v procentní částce do zaplacení), a to z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 18. 9. 2017 (dále též jen„ smlouva č. 1“), mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO] – dále též jen„ [příjmení] [jméno]“) jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Žalobkyně se dále domáhá toho, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 11 419 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení (v kapitalizované podobě a dále v procentní částce do zaplacení), a to z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 27. 6. 2017 (dále též jen„ smlouva č. 2“), mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem.

2. Na základě smlouvy č. 1 byly žalované poskytnuty [příjmení] [jméno] peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit [příjmení] [jméno] peněžní prostředky ve výši 34 800 Kč, a to formou 58 týdenních splátek ve výši 600 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 20 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila dne 20. 11. 2019 a celkově na pohledávku uhradila jen 18 160 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi Fair Creditem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 29. 11. 2019. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení 16 640 Kč (dlužná jistina 12 814,68 Kč + poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 825,32 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 3 343,61 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 246,23 Kč, úrok ve výši 23,72 % p. a. z 12 814,68 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 9,00 % p. a. z 12 814,68 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

3. Na základě smlouvy č. 2 byly žalované poskytnuty [příjmení] [jméno] peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit [příjmení] [jméno] peněžní prostředky ve výši 38 280 Kč, a to formou 58 týdenních splátek po 660 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 22 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 3 080 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila dne 20. 11. 2019 a celkově na pohledávku uhradila 26 861 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi [příjmení] [jméno] a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 29. 11. 2019. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení 11 419 Kč (dlužná jistina 8 793,78 Kč + poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 625,22 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 2 781,18 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 039,86 Kč, úrok ve výši 23,72 % p. a. z 8 793,78 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 9,00 % p. a. z 8 793,78 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

4. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 23. 11. 2021, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně [příjmení] [jméno] splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smluv. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalované; její majetková situace byla dále ověřena ze složenek o příjmech, což je zřejmé ze zákaznických karet. Současně si [příjmení] [jméno] ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

6. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření – žalovaná (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

7. Soud při posouzení důvodnosti žaloby vycházel z listin předložených žalobkyní; ze smlouvy nadepsané jako Fajnpůjčka, smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (smlouva č. 1), soud zjistil, že dne 18. 9. 2017 došlo mezi [příjmení] [jméno] jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem k podpisu smlouvy o zápůjčce, v níž se [příjmení] [jméno] zavázal poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti ve výši 20 000 Kč, a to za úrok ve výši 2 800 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaná byla podle této smlouvy povinna splácet celkovou částku 34 800 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách ve výši 600 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné do rukou zástupce [příjmení] [jméno], a to tak, že první splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy.

8. Ze smlouvy nadepsané jako Fajnpůjčka, smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (smlouva [číslo]), soud zjistil, že dne [datum] došlo mezi [příjmení] [jméno] jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem k podpisu smlouvy o zápůjčce, v níž se [příjmení] [jméno] zavázal poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti ve výši 22 000 Kč, a to za úrok ve výši [částka], administrativní poplatek ve výši 4 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč. Žalovaná byla podle této smlouvy povinna splácet celkovou částku 38 280 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách ve výši 660 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné do rukou zástupce [příjmení] [jméno], a to tak, že první splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy. 9. [příjmení] [příjmení] [jméno] z 29. 11. 2019 byla žalovaná informován o výši celkové dlužné částky (28 059 Kč bez příslušenství) plynoucí z výše uvedených smluv o zápůjčce a dále o tom, že tato pohledávka byla z Fair Creditu postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 29. 11. 2019. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatků z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávek [příjmení] [jméno] za žalovanou. Následně pak žalobkyně zaslala žalované výzvu ze dne 3. 9. 2020 k úhradě žalovaných pohledávek s upozorněním na jejich možné vymáhání prostřednictvím soudního řízení.

10. Z karty zákazníka k žádosti o zápůjčku (Fajnpůjčka) datované ke dni 18. 9. 2017 soud zjistil, že tato listina (vyhotovená ke stejnému dni jako smlouva č. 1) obsahuje osobní údaje žalované včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaje o tom, že žije v nájmu. Součástí této listiny byly též údaje o finanční situaci žalované, přičemž bylo vycházeno z příjmu žalované, které tvoří příjem z částečného úvazku u ČSSZ a podpory v nezaměstnanosti, vše v celkové výši 28 273 Kč. Celkové měsíční výdaje žalované měly činit 22 000 Kč a skládaly se z výdajů na bydlení ve výši 5 000 Kč, osobních výdajů 12 000 Kč, splátek úvěrů/zápůjček 5 000 Kč. Použitelný příjem byl vypočten jako 6 273 Kč. Ověřeny nebyly žádné dokumenty k prokázání finanční situace žalované.

11. Z karty zákazníka k žádosti o zápůjčku (Fajnpůjčka) datované ke dni 27. 6. 2017 soud zjistil, že tato listina (vyhotovená ke stejnému dni jako smlouva č. 2) obsahuje osobní údaje žalované včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaje o to, že žalovaná je v domácnosti a že žije v nájmu. Součástí této listiny byly též údaje o finanční situaci žalované, přičemž bylo vycházeno z toho, že žalovaná je příjemcem dávek státní sociální podpory (podpory v nezaměstnanosti) v celkové výši 1 100 Kč + 19 350 Kč. Příjem z vedlejší činnosti byl žalovanou udáván ve výši 9 073 Kč. Celkové měsíční výdaje žalované měly činit 22 500 Kč a skládaly se z výdajů na bydlení ve výši 5 000 Kč, osobních výdajů 13 000 Kč a vyživovací povinnosti ve výši 4 500 Kč. Použitelný příjem byl vypočten jako 7 023 Kč. Dle zákaznické karty měla žalovaná další půjčku/úvěr, kterou byla povinna splácela, a to celkovou částku 8 000 Kč v měsíčních splátkách ve výši 810 Kč. Ověřeny měly být složenky z příjmů.

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

14. Podle § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

20. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná.

23. Mezi právním předchůdcem žalobkyně ([příjmení] [anonymizováno]) a žalovanou došlo k uzavření dvou smluv o zápůjčce, a to jako smluv spotřebitelských ve smyslu § 1810 o. z. Na základě těchto smluv byly žalované poskytnuty dva spotřebitelské úvěry ve výši 20 000 Kč a 22 000 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek.

24. Soud však dospěl k závěru, že obě smlouvy o zápůjčce jsou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatné, neboť [příjmení] [jméno] jako právní předchůdce žalobkyně neposoudil schopnost žalované jako spotřebitelky splácet zápůjčku (spotřebitelský úvěr), resp. poskytl žalované zápůjčky za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna tyto zápůjčky splácet.

25. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu.

26. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ 27. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, [právnická osoba] v . Ingrid [příjmení] a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž„ povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“ 28. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- [právnická osoba] Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

29. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně (Fair [anonymizováno]) zaznamenala informace, které získala o majetkové situaci žalované do karet zákazníka, přičemž z karet je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela především z jí poskytnutých údajů. Před uzavřením smlouvy č. 1 nebyly ověřeny žádné dokumenty ověřující příjmy a výdaje žalované u při uzavření smlouvy [číslo] měly být ověřeny pouze složenky prokazující příjmy žalované ze sociální podpory. Uvedené složenky ovšem nebyly soudu předloženy v rámci dokazování žalobkyní. Pokud na výzvu soudu žalobkyně reagovala tak, že požadované dokumenty nemá ani ona a ani její právní předchůdkyně z toho důvodu, že tyto dokumenty jsou pouze předkládány zástupci věřitele při sjednávání a uzavírání smlouvy o zápůjčce, tak v případě uvedených smluv to odporuje zákonné povinnosti poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 ZoSÚ). Podle soudu tedy není zřejmé, zda byly dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. Soud přitom již žalobkyni vyzval, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla řádně posouzena. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že žalovaná jakožto spotřebitelka byla při poskytování obou zápůjček závislá na dávkách státní sociální podpory, jejím hlavním příjmem byla podpora v nezaměstnanosti, přičemž tvrzené výdaje na domácnost nebyly žalovanou žádným způsobem doloženy a právním předchůdcem žalobkyně ani ověřovány.

30. Jinými slovy řečeno, při nepředložení dokladů, o kterých žalobkyně tvrdí, že jimi bylo potvrzeno prohlášení žalované jako spotřebitelky o jejích majetkových poměrech (dle tvrzení žalobkyně v žalobě složenek o příjmech), má soud toto tvrzení (tedy, že takové doklady byly právní předchůdkyni skutečně předloženy a že z nich bylo vycházeno při posouzení úvěruschopnosti žalované) nadále za neprokázané. K tomu lze navíc uvést, že v době poskytnutí obou zápůjček byly hlavním zdrojem příjmů žalované dle údajů ze zákaznické karty dávky podpory v nezaměstnanosti, přičemž jejich výše nebyla žalobkyní v řízení prokázána. Současně žalobkyně neprokázala ani skutečné (nejen tvrzené) výdaje žalované.

31. Podle § 87 odst. 1 a 86 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, je smlouva neplatná.

32. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizováno]) nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalované ve dvou případech poskytla spotřebitelský úvěr (zápůjčku), byť neposoudila její schopnost jako spotřebitelky tento spotřebitelský úvěr (zápůjčku) splácet. S ohledem na to jsou smlouva o spotřebitelském úvěru (zápůjčce) ze dne 18. 9. 2017 i smlouva o spotřebitelském úvěru (zápůjčce) ze dne 27. 6. 2017 neplatné.

33. V takovém případě tak má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky vůči žalované právo toliko na to, aby jí žalovaná zaplatila zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

34. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná na smlouvu o zápůjčce č. 1 ve výši 20 000 Kč vrátila [příjmení] [jméno] částku ve výši 18 160 Kč; proto je povinna vrátit ještě zbylých 1 840 Kč z dlužné jistiny. Dále z tvrzení žalobkyně plyne, že žalovaná na smlouvu o zápůjčce č. 2 ve výši 22 000 Kč vrátila [příjmení] [jméno] částku ve výši 26 861 Kč; tedy celá zapůjčená jistina byla žalovanou splacena. Celkově je tak žalovaná na poskytnuté jistině ze smlouvy č. 1 povinna žalobkyni vrátit 1 840 Kč. Ve vztahu k této částce má pak žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

35. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaná dostala až po té, co byla k zaplacení vyzvána, neboť smlouva o zápůjčce č. 1 je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o splatnosti zápůjčky. Žalovaná byla prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzvána nejdříve v oznámení [příjmení] [jméno] o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, a to ve lhůtě do 10 dní od jeho doručení. Toto oznámení bylo žalované podle podacího lístku odesláno v pátek dne 13. 12. 2019. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalované třetí pracovní den po odeslání, tedy ve středu 18. 12. 2019 a dne 19. 12. 2019 započala běžet desetidenní lhůta pro zaplacení. Protože poslední den této lhůty připadl na sobotu 28. 12. 2019, za poslední den lhůty se dle § 607 o. z. považuje pondělí 30. 12. 2019. Ode dne 31. 12. 2019 je tedy žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 1 840 Kč.

36. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 1 840 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 31. 12. 2019 dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

37. Ve zbylém rozsahu, tedy co do zbytku požadovaných jistin, úroků a úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

38. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že převážně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, která však byla po celou dobu řízení nečinná a ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.