4 C 135/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o vypořádání společného jmění manželů

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 352 659,25 Kč na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 10. 2021 se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 352 659,25 Kč na vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále též jen SJM). Žalobu odůvodnil tím, že se žalovanou byli manželé. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 4. 3. 2020, jenž nabyl právní moci dne 31. 3. 2020. Tímto okamžikem zároveň zaniklo SJM. Účastníci v rámci rozvodového řízení ani do současné doby neuzavřeli dohodu o vypořádání SJM ve smyslu ustanovení § 736 a násl. občanského zákoníku. Rozvodové řízení též proběhlo standardním způsobem, kdy soud zjišťoval příčiny rozvratu manželství. Žalobce opakovaně vyzýval žalovanou, aby vyplatila peněžní nárok uplatněný v této žalobě. Podal v této souvislosti k Okresnímu soudu v Třebíči také žalobu, která nebyla pro její předčasnost projednána s tím, že došlo k zastavení tohoto řízení. Do zaniklého SJM účastníků náleží majetkové aktivum, které žalobce navrhuje vypořádat, a to finanční prostředky ve výši 705 318,50 Kč Tyto finanční prostředky, jako tzv. hyperochu po provedení exekuční dražby vyplatila soudní exekutorka JUDr. Jana Jurková, Exekuční úřad ve Zlíně, žalované na konci roku 2019, a to na základě svého usnesení o rozvrhu ze dne 26. 9. 2019, č.j. 207 EX 1705/14-164, jež nabylo právní moci dne 17. 10. 2019. Předmětné exekuční řízení vedla pouze proti žalované, jakožto povinné, a žalobce byl jeho účastníkem jen z důvodu zpeněžování majetku náležejícího do SJM. Šlo přitom o peníze náležející do SJM a získané (vyplacené) jako výtěžek v rámci rozvrhu v souvislosti s exekuční dražbou nemovitých věcí účastníků. Tyto vlastnili v SJM a zakoupili za trvání manželství kupní smlouvou ze dne 3. 1. 2014. Konkrétně šlo o nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro [územní celek] a k.ú. [obec] u [obec], a to zejména o pozemek p. č. st. 2/2, jehož součástí byl rodinný dům [adresa]. Když žalobce písemně dne 30. 10. 2019 žádal po exekutorce, aby každému z účastníků (manželů) spravedlivě vyplatila polovinu výtěžku z dražby (hyperochy), tj. částku 352 659,25 Kč, byl jeho návrh zamítnut s tím, že takový postup neumožňují právní předpisy, neboť manžel povinné a bezpodílový spoluvlastník dražené nemovitosti není účastníkem rozvrhového řízení. Žalobce tak má z titulu nevypořádaného SJM, kam náleží částka 705 318,50 Kč, kterou v celé výši obdržela žalovaná za exekuční prodej nemovitosti, nárok na vyplacení vypořádacího podílu ve výši její poloviny, tedy v rozsahu 352 659,25 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila písemně v podání ze dne 23. 11. 2021, a to tak, že nesouhlasí s návrhem bývalého manžela [celé jméno žalobce] na vypořádání SJM. Domnívá se totiž, že výtěžek z dražby ze dne 26. 9. 2019, č.j. 207 EX 1705/14-149, žalobci nenáleží. Koupi nemovitosti v obci [adresa žalobce a žalované] financovala výlučně žalovaná, a to částkou 721 154 Kč. Peníze na koupi rodinného domu získala prodejem družstevního bytu [číslo] v budově [adresa] na ulici [ulice] v [obec], který na ni přepsala její matka [jméno] [příjmení], a to ještě v době před uzavřením manželství. V době trvání manželství se [celé jméno žalobce] téměř nepodílel na společném hospodaření a na výživě dětí. Rozprodával dokonce věci, které kupovala matka žalované za své finanční prostředky, jako např. televize, DVD přehrávač, pilu a jiné cennosti. Od roku 2017 se žalobce choval vůči žalované agresivně, docházelo k verbálnímu a fyzickému napadení. Byl několikrát vykázán ze společného obydlí Policií ČR. Od posledního vykázání Policií ČR dne 24. 2. 2019 se žalobce ještě v době trvání manželství již vůbec nepodílel na výživě žalované a nezl. dětí. Žalobce odmítal žalované dávat jakékoliv finanční prostředky, přestože pracoval. Předtím byl dlouhodobě nezaměstnaný, žil převážně na úkor žalované a její matky. Žalovaná v té době pobírala rodičovský příspěvek a její matka invalidní důchod.

3. Z provedených listinných důkazů a vyjádření účastníků dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu: Z protokolu o předání a převzetí bytu ze dne 20. 12. 2013 vyplývá, že žalovaná převedla členská práva a povinnosti dle dohody vztahující se k družstevnímu bytu [číslo] v budově [adresa], [adresa], na ulici [ulice] v [obec] o velikosti 4+1, který se nacházel ve vlastnictví Družstva Javořice, stavební bytové družstvo, se sídlem [adresa]. Z nájemní smlouvy mezi pronajímatelem Javořice, stavebním bytovým družstvem, a žalovanou došlo k uzavření nájemní smlouvy ke shora uvedenému bytu, a to před uzavřením manželství. Dohodou o převodu členských práv uzavřenou mezi žalovanou a manželi [příjmení] dne 19. 10. 2013 došlo k převodu členských práv a povinností vyplývajících dle stanov a platných právních předpisů z členství v bytovém družstvu Javořice, [obec] II/196, vztahující se k bytu [číslo] v třetím podlaží na ulici [adresa] v [obec]. Tato dohoda nabyla účinnosti dne 17. 1. 2014. Žalovaná a manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] uzavřeli též smlouvu o finančním vyrovnání v souvislosti s převodem členských práv a povinností souvisejících s užíváním výše uvedeného bytu, přičemž cena za převod užívacího práva k bytu a členských práv a povinností spojených s užíváním bytu byla dohodnuta na částku 1 099 000 Kč, kterou měli manželé [příjmení] uhradit ve dvou částech, a to ve výši 50 000 Kč do úschovy zprostředkovatele [jméno] [příjmení], a druhou část 1 049 000 Kč měli uhradit na účet schovatele [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 10. 12. 2013. Uvedená dohoda o finančním vyrovnání byla doplněna dodatkem [číslo] ze dne 20. 11.2013, v němž došlo k upřesnění družstevního bytu užívaného žalovanou, a to [číslo] vedeného v evidenci katastru nemovitostí jako [číslo]. Dodatkem [číslo] ke smlouvě o finančním vyrovnání v souvislosti s převodem členských práv došlo k posunu lhůty k uhrazení ceny za převod do depozita [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 20. 12. 2013. Z protokolu o předání a převzetí bytu vyplynulo, že výše uvedený byt [číslo] na ulici [ulice] v [obec] byl žalovanou předán [jméno] a [jméno] [příjmení] dne 20. 12. 2013. Z rámcové smlouvy o poskytnutí platebních služeb ze dne 18. 11. 2013 uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou vyplynulo, že žalovaná si u této banky zřídila běžný účet. Z výpisu z tohoto účtu žalované za období 19. 11. 2013 – 31. 12. 2013 vyplynulo, že dne 30. 12. 2013 byla na tento účet žalované [jméno] [příjmení] převedena částka 1 049 000 Kč a téhož dne byla provedena bezhotovostní platba na kupní smlouvu Brychtových ve výši 800 000 Kč. Z uvedeného účtu byly též provedeny dva výběry, a to ve výši 50 000 a 198 000 Kč. Z kupní smlouvy uzavřené dne 3. 1. 2014 mezi [jméno] [příjmení], jakožto prodávající, a [jméno] a [celé jméno žalobce], jakožto kupujícími, došlo k prodeji budovy [adresa] k objektu bydlení v části obci [obec] postavené na pozemku p. č. st. 2/2 a dále pozemků p. č. st. [číslo], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] pro k. ú. [obec] u [obec] v obci [obec], za dohodnutou kupní cenu 721 154 Kč, a následně byl převod zapsán do katastru nemovitostí. Usnesením soudního exekutora [titul]. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad ve [obec], ze dne 6. 11. 2019, č.j. 207 EX 1705/14-181, byl návrh žalobce na zaslání peněžní částky 352 659,25 Kč z exekučního dražebního výtěžku z prodeje nemovitostí - rodinného domu [adresa] ve [obec], zamítnut. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že žalobce, jakožto manžel povinné [celé jméno žalované] v předmětné exekuci vedené ve prospěch oprávněné společnosti T- [právnická osoba] proti povinné [celé jméno žalované] není účastníkem rozvrhu z výtěžku dražby předmětných nemovitostí. Podle uvedeného rozhodnutí se výtěžek z prodeje nemovitostí, který nebyl v rozvrhu rozdělen, vyplatil povinné. K odvolání žalobce jakožto tehdejšího manžela žalované bylo usnesení soudní exekutorky rozhodnutím Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 18. 12. 2019, č.j. 54 Co 353/2019-189, potvrzeno. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplynulo, že část rozdělované podstaty ve výši 705 318,50 Kč bude po právní moci usnesení soudní exekutorkou vyplacena povinné. Z přiloženého soudního spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 6 C 84/2019 bylo zjištěno, že k návrhu žalované ze dne 21. 3. 2019 bylo manželství účastníků rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 4. 3. 2020, č.j. 6 C 84/2019-61. Z odůvodnění uvedeného rozsudku vyplynulo, že za trvání manželství opakovaně došlo k vykázání manžela ze společného obydlí. V této souvislosti byl proveden důkaz protokolem o trestním oznámení podaném žalovanou ze dne 7. 9. 2017, na základě něhož došlo k vykázání žalobce ze společného obydlí. Z úředního záznamu o vykázání ze dne 24. 2. 2019, č.j. KRPJ-23575-7/ČJ-2019-161013, došlo k vykázání žalobce z tehdejšího společného bydliště se žalovanou, a to na dobu 10 dnů z důvodu fyzického napadení žalované žalobcem. Dále došlo k vykázání žalobce ze společného obydlí dle úředního záznamu ze dne 7. 9. 2017, č.j. KRPJ-90523-5/ČJ-2017-161013, a to na 10 dnů z důvodu napadání žalované a rozbíjení nábytku v domě. Z potvrzení praktického lékaře MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 25. 2. 2019 vyplynulo, že žalovaná byla napadena manželem a následně ošetřena pro otok a hematom okolo pravého oka, měla pohmožděnou spánkovou oblast a hematom na pravé paže způsobený uchopením velkou silou, což ošetřující lékař označil za lehká zranění. Ze spisu zdejšího soudu, sp. zn. 13 C 4/2020 bylo zjištěno, a to z usnesení o příklepu ze dne 10. 7. 2019, č.j. 207 EX 1705/14-149, vydaného soudní exekutorkou [titul]. [jméno] [příjmení], že nemovité věci zapsané na [list vlastnictví] v k.ú. [obec] u [obec] byly vydraženy za celkovou částku 856 000 Kč. Ze sdělení soudní exekutorky [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 14. 11. 2019 a ze dne 9. 1. 2020 vyplynulo, že po provedeném rozvrhu vznikl přeplatek ve výši 705 318,50 Kč. Z uvedené částky byla zaslána na účet žalované jakožto povinné v exekuci částka 593 756,59 Kč, jelikož částka 111 561,91 Kč byla zaslána na účet soudního exekutora pro exekuci sp. zn. 094 EX 03206/09 vedenou soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], Exekuční úřad [okres]. Z usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 5. 2020, č.j. 13 C 4/2020-55 vyplynulo, že řízení o zaplacení částky 352 659,25 Kč s příslušenstvím vedené k návrhu žalobce proti žalované a soudní exekutorce [titul]. [jméno] [příjmení] bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku ze strany žalobce. Ze spisu zdejšího soudu zn. 15 EXE 781/2014 vyplynulo, že zdejší soud vydal pověření k provedení exekuce k návrhu oprávněné [příjmení] [právnická osoba], proti povinné [celé jméno žalované] na základě exekučního titulu rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 8. 9. 2010, čj. 62 [číslo] vyř. – [příjmení] k vymožení částky ve výši 12 490 Kč s příslušenstvím a vedením exekuce byl původně pověřen soudní exekutor [titul]. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Zlín.

4. Podle ustanovení § 736 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., v platném znění (dále jen „o. z.“) je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je–li zúžen jeho dosavadní rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené anebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

5. Podle ustanovení § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

6. Podle ustanovení § 742 odst. 1 písm. c) o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek.

7. Podle ustanovení § 709 odst. 1 písm. d) o. z. součástí společného jmění manželů je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví.

8. Podle § 709 odst. 2 o. z. součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů.

9. Předmětem vypořádání společného jmění manželů je v projednávané věci polovina částky získané z dražby nemovitých věcí spadajících do zaniklého společného jmění manželů, a to budovy [adresa] - objekt bydlení v části obci [obec] postavené na pozemku p. č. st. 2/2 a dále pozemky p. č. st. [číslo], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] vše zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec], v obci [obec]. Mezi účastníky nebylo sporu (a též z provedených důkazů vyplynulo), že dražbou provedenou Exekutorským úřadem ve [obec], [titul]. [jméno] [příjmení], k vymožení dluhu žalované jakožto povinné, byly vydraženy výše uvedené nemovité věci a výtěžek z dražby (tzv. hyperocha) činil 705 318,50 Kč. Jelikož po zániku manželství účastníků nedošlo dosud k vypořádání zaniklého společného jmění manželů, je k návrhu žalobce povolán soud, aby tak učinil.

10. Soud k návrhu žalované při vypořádání SJM zohlednil to, že finanční prostředky použité ke koupi výše uvedených nemovitostí v kupní ceně 721 154 Kč získala žalovaná z převodu jejích členských práv v bytovém družstvu vztahujících se užívání družstevního bytu [číslo] v budově [adresa], [adresa], na ulici [ulice] v [obec], jehož vlastníkem bylo Družstvo Javořice. To, že tato členská práva byla ve výlučném vlastnictví žalované, a i skutečnost, že finanční prostředky získané z převodu těchto členských práva byly užity ke koupi rodinného domu [adresa] včetně přilehlých pozemků v obci [obec], nebyla ostatně mezi účastníky sporná. Spornou zůstává to, zda takto získané finanční prostředky žalovanou spadají do společného jmění manželů, či zůstávají v jejím výlučném vlastnictví, když následně jsou investovány do společného jmění manželů; tedy zda žalovaná může po jejím zániku žádat jejich vrácení. Soud v této souvislosti vyšel z ustanovení § 709 odst. 1 písm. d) o. z. a uzavřel, že finanční prostředky získané z prodeje členských práv v bytovém družstvu nespadaly do společného jmění manželů a byly tak ve výlučném vlastnictví žalované. Žalovaná tak může požadovat jejich nahrazení (vrácení) po zániku společného jmění manželů. Soud má v této souvislosti za to, že pokud výtěžek z dražby nemovitostí spadajících do společného jmění manželů, tzv. hyperocha, byla vyplacena žalované, tak tato částka představovala onu náhradu toho, co ze svého výlučného vlastnictví žalovaná vynaložila na společný majetek se žalobcem, a tento nemá v rámci vypořádání tohoto společného majetku nárok na ničeho dalšího. Pokud bylo stranou žalující argumentováno částkou 852 000 Kč, za níž byla nemovitost ve společném jmění manželů v exekuci vydražena, tedy za částku vyšší než byla její pořizovací cena, a na tento rozdíl by měl žalobce v rámci vypořádání nárok, tak tyto skutečnosti byly tvrzeny až v závěrečné řeči právního zástupce žalobce, tedy po koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř. a poučení podle ustanovení § 119a odst. 1 o. s. ř., a proto soud k těmto skutečnostem nepřihlížel.

11. V souvislosti s projednávaným případem vypořádání společného jmění manželů nelze pominout také další zjištěné skutečnost, jež je třeba zohlednit podle soudní judikatury při vypořádání společného jmění manželů a při úvaze o stanovení výše podílů, tedy to, že se žalobce prokazatelně a opakovaně dopouštěl vůči žalované násilného jednání (domácího násilí), což by mělo vliv na vypořádání SJM s ohledem na princip dobrých mravů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1137/2012). Jelikož však dospěl soud k závěru, že žalobce nemá v rámci vypořádání zaniklého společného jmění manželů vůči žalované žádný nárok, nemusel uvedený judikatorný závěr v daném případě aplikovat.

12. Nárok žalobce na vyplacení žalobou požadované částky vůči žalované jakožto náhrady za zaniklé společné jmění manželů není po právu, a proto byla žaloba zamítnuta.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by žalovaná jakožto plně úspěšný účastník sporu měla právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však náhradu nákladů řízení nepožadovala, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.