4 C 135/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 2 109 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 2 109 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 109 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení částku ve výši 300 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Třebíči – do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na soudním poplatku částku 400 Kč. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky celkem 2 109 Kč jako nákladů vzniklých v souvislosti s převozem žalované do Protialkoholní záchytné stanice Jihlava, která se uskutečnila za asistence Policie ČR služebním vozidlem dne 15. 2. 2021, dne 6. 6. 2021 a 25. 8. 2021. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaná tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměla námitky, přestože byla vyzvána k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne 15. 2. 2021 žalobkyně provedla převoz žalované z Moravských Budějovice do Protialkoholní záchytné stanice Jihlava s následnou cestou zpět do Moravských Budějovic, a to za asistence dvou policistů při najetí celkem 98 kilometrů, přičemž u žalované byla zjištěna přítomnost alkoholu v krvi ve výši 2,97 ‰. Vyúčtovaná náhrada za použití služebního dopravního prostředku činila 611 Kč. Z předložených listinných důkazů soud též zjistil, že dne 6. 6. 2021 žalobkyně provedla převoz žalované ze Sedlece do Protialkoholní záchytné stanice Jihlava s následnou cestou zpět do Náměště nad Oslavou, a to za asistence dvou policistů při najetí celkem 115 kilometrů, přičemž u žalované byla zjištěna přítomnost alkoholu v krvi dechovou zkouškou ve výši 3,41‰. Vyúčtovaná náhrada za použití služebního dopravního prostředku činila 743 Kč. Z předložených listinných důkazů soud též zjistil, že dne 25. 8. 2021 žalobkyně provedla převoz žalované ze Sedlece do Protialkoholní záchytné stanice Jihlava s následnou cestou zpět do Náměště nad Oslavou, a to za asistence dvou policistů při najetí celkem 113 kilometrů, přičemž u žalované byla zjištěna přítomnost alkoholu v krvi dechovou zkouškou ve výši 2,63‰. Vyúčtovaná náhrada za použití služebního dopravního prostředku činila 755 Kč. Vyúčtované náhrady za použití služebního dopravního prostředku ve výši 611 Kč, 743 Kč a 755 Kč však žalovaná dosud ani částečně neuhradila, přestože byla k zaplacení těchto částek žalobkyní vyzvána, a to výzvou ze dne 11. 10. 2021 s lhůtou k zaplacení do 25. 10. 2021. Po právní stránce soud posuzoval věc podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. Nárok na úhradu úroku z prodlení pak vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Jeho výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla výzvou žalobkyně ze dne 11. 10. 2021 vyzvána, aby žalované částky zaplatila nejpozději do 25. 10. 2021, a proto je zřejmé, že do prodlení se zaplacením této částky se dostala dne následujícího, tedy dne 26. 10. 2021. Od tohoto dne je povinna platit žalobkyni úroky z prodlení z dlužných částek ve výši 8,5 % ročně až do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni proto soud přiznal za použití ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. náhradu ve výši 300 Kč, za tři úkony po 100 Kč (opatření listinných důkazů, předžalobní výzva ze dne 11. 10. 2021 a podání ve věci samé), a to podle § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Na žalobkyni se v daném řízení vztahuje osvobození od soudního poplatku. Vzhledem k tomu, že soud jejímu návrhu zcela vyhověl, přechází poplatková povinnost ve smyslu § 2 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, v plném rozsahu na žalovanou, jenž nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, ani není od soudního poplatku osvobozena. Žalované je tak stanovena povinnost k úhradě soudního poplatku ve výši vyměřené podle položky č. 2 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, jenž tvoří přílohu k citovanému zákonu. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu) Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce).