4 C 163/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení výživného pro nerozvedenou manželku

I. Žalovaný je povinen počínaje dnem 1. 12. 2022 přispívat na výživu žalobkyně měsíčně částkou 7 500 Kč, splatnou předem vždy do každého 15. dne v měsíci k jejím rukám.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném přispívat jí na výživu měsíčně další částkou ve výši 2 500 Kč od 1. 12. 2022, se zamítá.

III. Splatné výživné za období od 1. 12. 2022 do 30. 6. 2023 v celkové výši 17 500 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 27 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. 12. 2022 se žalobkyně domáhá po žalovaném hrazení příspěvku na výživu nerozvedené manželky v částce 10 000 Kč měsíčně, a to od data zahájení řízení. Nárok odůvodnila tím, že jsou se žalovaným stále manželé. Poslední společné bydliště bylo na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], kde spolu bydleli po celou dobu, co byli spolu. Žalovaný sdělil na jaře 2022 žalobkyni, že psychicky nezvládá soužití v rodině, a že je ve stresu a nezvládá práci. Pro žalobkyni to bylo překvapivé sdělení, které si neuměla nikterak vysvětlit, nebyla si vědoma, že by ona sama měla být příčinou potíží na straně manžela. Situace se nicméně uklidnila, ovšem 28. 8. 2022 byla i s dcerou doslova z bytu vyhozena, a to se stejným odůvodněním. Na začátku října 2022 ovšem žalovaný žalobkyni nečekaně přiznal, že na jaře 2022 měl známost s jinou ženou, mající dítě. Stalo se to poté, co si žalobkyně přišla do manželova bytu pro osobní věci a věci dcery a objevila fotografii s milenkou. Poté, co byla z bytu manžela vystěhována, žije i s dcerou u své matky v [obec], kde má pro sebe a dceru pokoj. S výdaji jí pomáhá matka. Žalovaný je vojákem z povolání v Náměšti nad Oslavou. Žalobkyni nejsou jeho příjmy známé, ale z doby společného soužití dosahovaly minimálně výše 42 000 Kč v základu čistého za měsíc. Žalobkyně je v současné době na rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 4 942 Kč měsíčně. Od školního roku 2021 2022 studuje Zdravotní školu v Třebíči, v kombinované formě studia na dobu 3,5 roku. Ač jde o státní školu, platí se školné ve výši 1 500 Kč/semest. V současné době studuje 2. ročník. Teorie je studována 1 x za 14 dní celý čtvrtek a pátek, následuje pak praxe ve zdejší nemocnici. Studium končí diplomovou prací. Podle žalobkyně by manželé měli mít stejnou hmotnou a kulturní úroveň, což v jejich případě není pravda. Z tohoto důvodu žalobkyně navrhuje, aby byla manželovi uložena povinnost hradit jí výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně. Výživné v této výši považuje žalobkyně za dostatečné k tomu, aby byla hmotná a kulturní úroveň manželů vyvážená.

2. Manžel se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 14. 1. 2023 tak, že s uplatněným nárokem žalobkyně nesouhlasí. Vytýká žalobkyni, že tato neuvádí žádné své výdaje, k nimž by se mohl vyjádřit, aby mohla být stanovena přiměřená vyživovací povinnost k žalobkyni. Nesouhlasí s tvrzením manželky týkající se příčin jejich rozchodu, naopak tvrdí, že počátkem roku 2022 měla manželka navázat mimomanželský poměr. Manželka se odstěhovala ze společné domácnosti v lednu 2022, v květnu se manželé pokusili obnovit společné soužití, ovšem neúspěšně, přičemž na konci srpna se manželka odstěhovala ke své matce do Kožichovic, kde bydlí. Žalovaný namítá, že si žalobkyně účelově snížila svůj měsíční příjem na rodičovském příspěvku na podzim 2022, když v předchozí době pobírala vyšší příspěvek. Společná dcera dochází do mateřské školy a žalobkyni tak nic nebrání, aby pracovala. Pokud ne na plný úvazek, pak alespoň na poloviční, aby její příjmy výrazně vzrostly. Žalovaný též rozporuje žalobkyní uváděné své příjmy, když není pravda, že by měl mzdu ve výši 42 000 Kč, ale jeho průměrný příjem dosahuje 40 000 Kč. Dále uvádí své jednotlivé výdaje, které dosahují měsíčně částky 38 539 Kč, které se vztahují především k potřebě bydlení, stravy, dopravy do místa výkonu práce v Náměšti nad Oslavou a ošacení. Manželovi tak nezbývají volné prostředky k tomu, aby si mohl dovolit své koníčky nebo další jiné aktivity, resp. výdaje.

3. Z provedených listinných důkazů a doložených tvrzení účastníků vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci: Z oddacího listu účastníků vyplynulo, že tito byli dne 8. 11. 2019 oddáni a jejich manželství trvá. Mezi účastníky byla též nesporná skutečnost, že od konce srpna 2022 nesdílí společnou domácnost, ze které se žalobkyně odstěhovala. V manželství se narodila dne 19. 3. 2020 dosud nezletilá dcera [jméno], která byla svěřena do péče matky a na niž žalovaný od 1. 9. 2022 přispívá měsíčně částkou 5 000 Kč, a to dle rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 4. 2023, č.j. 11 Nc 1075/2022-44. Žalobkyně pobírá měsíčně částku 4 900 Kč na rodičovském příspěvku, a to od 1. 11. 2022. V současné době žalobkyně studuje na Vyšší odborné škole a Střední škole veterinární, zemědělské a zdravotnické v Třebíči obor Diplomovaná všeobecná sestra v kombinované formě studia, a to od školního roku 2021 2022. Studium trvá 3,5 roku a skládá se z teoretické výuky ve škole a odborné praxe na zdravotnickém pracovišti. Teoretická výuka probíhá v rozsahu [číslo] týdnů za semestr po celou dobu studia, odborná praxe na zdravotnickém pracovišti v rozsahu 9-6 týdnů ([číslo] hodin) za semestr. Ošetřovatelská praxe za dobu studia činí 160 hodin pod dozorem a odborná praxe činí 2 160 hodin za dobu studia. Výdaje žalobkyně na jeden rok studia uvedla žalobkyně ve výši 16 500 Kč, z toho školné, studijní materiály a pracovní oblečení 10 000 Kč, další náklady jako domácí potřeby ke studiu (připojení k wifi, flash disk, notebook) a náklady spojené s realizací studia (sravné, cestovní výdaje, parkovací karta) celkem 6 500 Kč. Žalobkyně platí měsíčně částku cca 563 Kč za měsíční telefonní paušál. Sdružené pojištění vozidla žalobkyně za rok činí 5 901 Kč. Žalobkyně též hradí měsíčně 440 Kč za Flexi životní pojištění nezletilé [jméno]. Ročně hradí společně s manželem částku 1 600 Kč – 1 923,53 Kč za skladování pupečníkové krve. Žalobkyně byla před nástupem na mateřkou dovolenou zaměstnána jako plavčík v plaveckém areálu [příjmení] v Třebíči se základní mzdou 16 800 Kč/měsíčn, což vyplývá z pracovní smlouvy uzavřené dne 3. 9. 2018 a mzdového výměru žalobykně. Byť žalobkyně bydlí u své matky, tak má s ní podepsanou nájemní smlouvu ze dne 30. 9. 2022, podle níž činí nájem 2 000 Kč/měsíc a hradí zálohy na služby ve výši 7 000 Kč/měsíc. Nájemné hradí žalobkyně sporadicky podle finančních možností. Žalobkyně též podle smlouvy o zápůjčce, uzavřené dne 1.9.2020 se svým otcem jako zapůjčitelem, má splácet svému otci na poskytnutou celkovou částku 200 000 Kč splátkami ve výši 3 500 Kč měsíčně, přičemž hradí dle možností a od prosince 2021 však splátky nesplácí. Žalobkyně též hradí měsíčně 500 Kč na spoření a částku 300 Kč na doplňkové penzijní spoření. Další měsíční výdaje žalobkyně představují poplatky v lékárně ve výši 500- 600 Kč, 400 Kč na stravu pro psa, kterého si pořídili s manželem, 6 000 Kč na vlastní stravu a částka 2 000 Kč na cestovní výdaje s dcerou. Příjmy manžela ze služebního poměru vojáka z povolání v Náměšti nad Oslavou činí čistého 42 604,50 Kč/měsíčn za poslední rok, tj. od března 2022 do února 2023, mezi jeho pravidelné příjmy patří též příspěvek na bydlení ve výši 3 600 Kč /měsíc, od 1. 1. 2023 3 000 Kč/měsíc, což je zahrnuto již ve shora uvedené čisté mzdě, a roční příděl z prostředků z fondu kulturních a sociálních potřeb za rok 2023 činí 8 400 Kč, mezi nepravidelné příjmy patří příspěvek zaměstnavatele na dopravu, pohybující se kolem 800 Kč/měsíc. Mezi pravidelné měsíční výdaje žalovaného patří vedle příspěvku na výživné na nezletilou dceru [jméno] ve výši 5 000 Kč, úhrady za životní pojištění ve výši 1 152 Kč, připojení k internetu 390 Kč, pojištění nezletilé dcery [jméno] 433 Kč, za služby mobilního operátora T-Mobile 664 Kč, splátky hypotéky na byt 8 957 Kč, pojištění hypotéky ve výši 689 Kč, penzijní pojištění 700 Kč, náklady související s užíváním bytu v celkové výši 3 703 Kč a zálohy na elektřinu 1 500 Kč. Roční výdaje představují pojištění automobilu 12 549 Kč a pojištění bytu 3 598 Kč. Žalovaný též uvedl náklady na stravu ve výši 6 000 Kč, na ošacení a na obuv 2 000 Kč za měsíc. Výdaje na pohonné hmoty měsíčně žalovaný uvádí v rozsahu 6 000 Kč. Žalovaný též hradí školkovné a stravné nezletilé [jméno] ve výši 800 – 1 000 Kč/měsíc, a uhradil též školkovné za období od 1. 9. 2022 do 12. 4. 2023 v celkové výši 4 958 Kč. Z potvrzení o provedených platbách žalovaného též vyplývá, že tento dodatečně v měsíci květnu a červnu 2023 uhradil výživné žalobkyni ve výši celkem 35 000 Kč, za období od 1. 12. 2022 do 30. 6. 2023, což odpovídá částce 5 000 Kč měsíčně.

4. Podle ustanovení § 697 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále též jen„ OZ“) manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, kterým oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

5. Žalobkyně uplatnila nárok na výživné pro nerozvedenou manželku, řízení o takovém návrhu je řízením sporným a výživné lze v tomto případě přiznat pouze ode dne zahájení soudního řízení (§ 922 odst. 1 OZ), tj. od 1. 12. 2022. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 OZ).

6. Soud při posuzování nároku žalobkyně vycházel nejen z výše příjmů účastníků, ale zkoumal jednotlivě i osobní, rodinné a majetkové poměry každého z nich, jakož i konkrétní míru potřeb, založenou povahou jejich práce a způsobem života. Současně je třeba zdůraznit, že cílem právní úpravy výživného mezi nerozvedenými manžely je, aby jejich životní úroveň byla srovnatelná, a to se odvíjí nejen od oblasti příjmů, ale též souvisí s otázkou uspokojování dalších potřeb, jako bytových a volnočasových.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že v období od podání žaloby, tj. od 1. 12. 2022, lze přiznat žalobkyní požadovanou výši výživného pouze zčásti. V řízení bylo prokázáno, že měsíční příjem žalobkyně je podstatně nižší než průměrný (pravidelný) čistý měsíční příjem žalovaného představovaný částkou 42 604,50 Kč. Žalobkyně pobírá pravidelně pouze rodičovský příspěvek ve výši 4 900 Kč měsíčně, současně studuje v kombinované formě studia obor diplomová všeobecná sestra, přičemž se studium započala v době, kdy spolu účastníci jako manželé žili a vedli společnou domácnost, z tohoto důvodu přisvědčil soud žalobkyni, že se účastníci na studiu žalobkyně dohodli a byli si vědomi, že po dobu studia budou příjmy žalobkyně omezené. V této souvislosti soud odmítl tvrzení žalovaného, že si žalobkyně účelově snížila příjem. Snížení rodičovského příspěvku souvisí s délkou kombinované formy studia tak, aby se kryla s rodičovskou dovolenou. Náklady na jeden měsíc studia činí cca 1 650 Kč, což vyplývá z potvrzení vedoucí školní skupiny na č.l.

81. Pokud se týče výdajů žalovaného, tak ty představují z velké části náklady za splácení hypotéky na byt, který se nachází v jeho výlučném vlastnictví, na rozdíl od žalobkyně, která se z bytu žalovaného, v němž původně společně žili, přestěhovala ke své matce, které sporadicky hradí nájemné a náklady za služby. Žalobce i žalovaná mají k dispozici své osobní automobily, přičemž žalobkyně své vozidlo, pořízené dle jejího tvrzení ze zápůjčky za trvání manželství, nepravidelně splácí svému otci. Společně hradí žalobkyně i žalovaný náklady za uskladnění pupečníkové krve, a to ve výši cca 900 Kč za rok každý z nich. Soud považuje další účastníky tvrzené výdaje (a prokazované jednotlivými platbami z účtů) za nezbytně nutné k uspokojování jejich základních životních potřeb (např. náklady spojené s užíváním bytu u žalovaného, jídlo, ošacení, volnočasové aktivity, pojištění, služby mobilního operátora), ovšem s výjimkou výdajů žalovaného na pohonné hmoty ve výši 6 000 Kč/měsíčn, když vzdálenost z Třebíči do Náměště nad Oslavou je cca 22 km, při 22 pracovních dnech v měsíci a průměrné ceně 35 Kč za 1 l motorové nafty dle přiložených účtenek na č.l. 111-112 a předpokládané průměrné spotřebě 5 l /100 km motorové nafty u automobilu Škoda Octavia 2,0 TDI, by náklady na dopravu do zaměstnání u žalovaného neměly překročit 2 000 Kč, zde je též třeba zohlednit i příspěvek na dopravu ve výši cca 800 Kč/měsíčn. Pokud se jedná o žalobkyní uváděné výdaje za společnou dceru, jako školkovné a stravování v jídelně, tak ty byly dodatečně uhrazeny zcela žalovaným, pokud se jedná o další náklady na nezletilou dceru, tak ty by měly být hrazeny primárně ze soudem stanoveného výživného. Při porovnání prokázaných výdajů žalobkyně a žalovaného ve vztahu k jejich příjmům tak soud uzavírá, že přiznání výživného žalobkyni ve výši 7 500 Kč měsíčně je přiměřené a zcela dostatečně přispěje k vyrovnání hmotné a kulturní úrovně žalobkyně jakožto nerozvedené manželky poté, co opustila společnou domácnost. Je nutno též zdůraznit, že v souvislosti s ukončením vedení společné domácnosti manželů a sdružováním společných finančních prostředků dochází u každého z manželů ke snížení hmotné a kulturní úrovně, nicméně s ohledem na nezbytnou a odůvodněnou výši uspokojování životních potřeb obou manželů nelze přiznat žalobkyni vyšší nárok na výživné, a proto byla žaloba v části převyšující částku 7 500 Kč měsíčně plynoucí od 1. 12. 2022 do budoucna zamítnuta.

8. Soud současně uložil žalovanému povinnost k úhradě dlužného výživného za období od 1. 12. 2022 do 30. 6. 2023 v celkové výši 17 500 Kč (7 x 2 500 Kč) ve lhůtě tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, přičemž tuto dobu považuje soud za přiměřenou k úhradě uvedeného dluhu (srov. § 160 odst. 1, věta za středníkem, o. s. ř.).

9. Podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

10. Byť žalobkyně před zahájením řízení nezaslala žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. bylo vedení tohoto řízení nezbytné k uplatnění nároku na výživné nerozvedené manželky, bez něhož by k dobrovolnému plnění ze strany žalovaného nedošlo. Soud se z uvedeného důvodu rozhodl náklady řízení žalobkyni přiznat (§ 142a odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně byla ve věci úspěšnější než žalovaný, neboť z větší části byl nárok žalobkyně přiznán, má žalobkyně právo na poměrnou část náhrady nákladů potřebných k účelnému uplatnění a bránění práva, které jí v řízení vznikly. Tyto náklady představují náhradu za pět úkonů právní služby poskytnutých jejím právním zástupcem, a to za převzetí zastoupení, návrh na doplnění důkazů z 11. 5. 2023, a za účast při jednáních soudu dne 22. 3. 2023, dne 4. 5. 2023 a dne 21. 6. 2023. Při stanovení výše mimosmluvní odměny soud vycházel z ustanovení § 8 odst. 2, věty za středníkem, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, neboť manželství účastníků nebylo dosud pravomocně rozvedeno. Výše mimosmluvní odměny tak činí 10 700 Kč za jeden úkon právní služby při plném úspěchu ve věci podle § 7 bodu 6 advokátního tarifu, tj. za pět úkonů právní služby, celkem 53 500 Kč, s připočtením pěti paušálních náhrad po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, v celkové výši 1 500 Kč. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ze 75%, a proto žalobkyni vzniklo právo na zaplacení 50% nákladů řízení (75% 25%), což ve finančním vyjádření odpovídá částce 27 500 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit k rukám právní zástupkyně žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1, věty před středníkem, o. s. ř.).