4 C 25/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného Slovenská republika o zaplacení částky 51 391 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 309 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 309 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 082 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 277,98 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 20 580,24 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 544,68 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 11 544,68 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 13 216,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 29 489,33 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 445,04 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 16 445,04 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) z 28. 6. 2024 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 51 391 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení (v kapitalizované podobě a dále v procentní částce do zaplacení), a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu dvou smluv o půjčce uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČ: , IČO, – dále též jen „Provident“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem.

2. Na základě smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne 17. 10. 2013 (dále jen smlouva č. , hodnota, ) byly žalovanému poskytnuty Providentem peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit Providentu peněžní prostředky ve výši 22 033 Kč, a to formou 60 týdenních splátek ve výši 368 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 12 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 1 533 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 280 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 220 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 11. 12. 2014 a celkově na pohledávku uhradil jen 836 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, uzavřené mezi Providentem a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 27. 9. 2023 k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 29. 9. 2023. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení 21 197 Kč (skládající se z dlužné jistiny 11 544,68 Kč a dlužných úhrad za služby 9 652,32 Kč), zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 20 580,24 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 277,98 Kč, úroku ve výši 19,98 % p. a. z 11 544,68 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % p. a. z 11 544,68 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

3. Na základě smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne 28. 9. 2013 (dále jen smlouva č. , hodnota, ) byly žalovanému poskytnuty Providentem peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit Providentu peněžní prostředky ve výši 33 049 Kč, a to formou 60 týdenních splátek ve výši 551 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 18 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 2 299 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 421 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 329 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 22. 11. 2014 a celkově na pohledávku uhradil jen 2 855,00 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, uzavřené mezi Providentem a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 27. 9. 2023 k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 29. 9. 2023. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení 30 194 Kč (skládající se z dlužné jistiny 16 445,04 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 13 748,96 Kč), zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 29 489,33 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 13 216,19 Kč, úroku ve výši 19,98 % p. a. z 16 445,04 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % p. a. z 16 445,04 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 7. 8. 2025, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně Provident splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smluv. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného; jeho majetková situace před uzavřením smlouvy č. , hodnota, byla ověřena z výplatních pásek, z pracovní smlouvy, z nájemní smlouvy, z předložených dokladů SIPO o výdajích žalovaného a v případě smlouvy č. , hodnota, pak z výplatních pásek, z pracovní smlouvy, z nájemní smlouvy a z dokladů SIPO o výdajích žalovaného. Současně si Provident ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Provident ani žalobkyně přitom nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného, neboť uchazeči o půjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření – žalovaný (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

7. Soud při posouzení důvodnosti žaloby vycházel z listin předložených žalobkyní; ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, (smlouva č. , hodnota, ) soud zjistil, že dne 17. 10. 2013 došlo mezi Providentem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem k podpisu smlouvy o půjčce, v níž se Provident zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to za úrok ve výši 1 533 Kč, administrativní činnost ve výši 2 280 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 220 Kč. Žalovaný byl podle této smlouvy povinen splácet celkovou částku 22 033 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 368 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné do rukou zástupce , Anonymizováno, , a to tak, že první splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy.

8. Ze smlouvy o půjče č. , hodnota, (smlouva č. , hodnota, ) soud zjistil, že dne 28. 9. 2013 došlo mezi , Anonymizováno, jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem k podpisu smlouvy o půjčce, v níž se Provident zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, a to za úrok ve výši 2 299 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 421 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 329 Kč. Žalovaný byl podle této smlouvy povinen splácet celkovou částku 33 049 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 551 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné do rukou zástupce Providentu, a to tak, že první splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy.

9. Přípisem Providentu z 29. 9. 2023 byl žalovaný informován o výši dlužné částky (51 391,00 Kč bez příslušenství) plynoucí z výše uvedených smluv a dále o tom, že tato pohledávka byla z Providentu postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 21. 9. 2023. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatků z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávek Providentu za žalovaným. Následně pak žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne 3. 6. 2024 k úhradě žalovaných pohledávek s upozorněním na jejich možné vymáhání prostřednictvím soudního řízení.

10. Z karty zákazníka sepsané dne 17. 10. 2013 soud zjistil, že tato listina obsahuje osobní údaje žalovaného včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaje o tom, že žalovaný žije v podnájmu, má sjednanou půjčku, je uveden zaměstnavatel žalovaného, což mělo být ověřeno, jeho příjem je 18 465 Kč z hlavního pracovního poměru. Jeho výdaje tvoří 5 500 Kč na nájem/inkaso, 4 000 Kč na výdaje domácnosti, 200 Kč za telefon a půjčky ve výši 2 480 Kč. Jeho celkové příjmy jsou 18 465 Kč a celkové výdaje 12 180 Kč. Použitelný příjem byl určen jako 6 285 Kč. Ověřeny měly být občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva a SIPO.

11. Z druhé karty zákazníka sepsané dne 28. 9. 2013 soud zjistil, že tato listina obsahuje osobní údaje žalovaného včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaje o tom, že žalovaný žije v podnájmu, nemá sjednanou půjčku u Providentu, je zaměstnán v hlavním pracovním poměru jako ošetřovatel hospodářských zvířat u , právnická osoba, , adresa, , což mělo být pracovnicí poskytovatele půjčky ověřeno. Jeho příjem byl 18 426 Kč. Výdaje žalovaného měly tvořit 5 500 Kč na nájem/inkaso, 4 000 Kč na výdaje domácnosti a 200 Kč na výdaje za telefon. Jeho celkové příjmy tak byly 18 426 Kč a celkové výdaje 9 700 Kč. Použitelný příjem byl určen jako 8 726 Kč. Ověřeny měly být občanský průkaz, výplatní pásky, nájemní smlouva, pracovní smlouva a SIPO.

12. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

13. Podle § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

16. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (Providentem) a žalovaným došlo k uzavření dvou smluv, a to podle občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 a šlo o smlouvy o půjčce dle § 657 a násl., které byly zároveň spotřebitelskými smlouvami ve smyslu § 52 a násl. obč. zák. Na základě těchto smluv byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 ZoSÚ ve výši 18 000 Kč a ve výši 12 000 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek.

17. Na obě smlouvy, resp. oba spotřebitelské úvěry přitom dopadá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 9 ukládal věřiteli s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud by věřitel spotřebitelský úvěr poskytl i v případě, že by po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí nebylo zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, byla by smlouva absolutně neplatná.

18. Soud přitom nemohl přehlédnout související judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, kdy v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. […] věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. […] Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“19. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, Finance SA v. , jméno FO, a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“20. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně (Provident) zaznamenala informace, které získala o majetkové situaci žalovaného do dvou karet zákazníka, přičemž z karet je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela především z jím poskytnutých údajů. Tyto údaje měly být podloženy výplatními páskami, nájemní smlouvou, pracovní smlouvou a dokladem o úhradách SIPO. Uvedené doklady ovšem žalobkyní nebyly soudu předloženy v rámci dokazování. Podle soudu tedy není zřejmé, zda byly dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. Soud přitom již žalobkyni vyzval, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena.

21. Jinými slovy řečeno, při nepředložení dokladů, o kterých žalobkyně tvrdí, že jimi bylo potvrzeno prohlášení žalovaného jako spotřebitele o jeho majetkových poměrech, má soud toto tvrzení (tedy, že takové doklady byly právní předchůdkyni skutečně předloženy a že z nich bylo vycházeno při posouzení úvěruschopnosti žalovaného) nadále za neprokázané.

22. Na základě těchto úvah dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 9 odst. 1 ZoSÚ, že tedy s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet půjčky (spotřebitelské úvěry), a proto jsou smlouvy o půjčce ze dne 28. 9. 2013 a ze dne 17. 10. 2013 neplatné.

23. V takovém případě tak má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 obč. zák.

24. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný na smlouvu o půjčce (smlouva č. , hodnota, ) ve výši 12 000 Kč vrátil Providentu částku ve výši 836 Kč; proto je povinen vrátit ještě zbylých 11 164 Kč z dlužné jistiny. Ve vztahu k této částce má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák. Na smlouvu o půjčce (smlouva č. , hodnota, ) ve výši 18 000 Kč pak žalovaný vrátil Providentu částku ve výši 2 855 Kč; proto je povinen vrátit ještě zbylých 15 145 Kč z dlužné jistiny. Ve vztahu k této částce má žalobkyně právo na to, aby mu žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák.

25. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouvy o půjče jsou neplatné jako celek, tedy i co do ujednání o splatnosti zapůjčených jistin. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužných částek vyzván nejdříve v oznámení Providentu o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023, a to ve lhůtě do 10 dní od jeho doručení. Toto oznámení bylo žalovanému podle podacího lístku odesláno dne 27. 10. 2023. Z pravidelného chodu věcí i ustanovení § 573 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tedy 1. 11. 2023 a dne 13. 11. 2023 uplynula desetidenní lhůta pro zaplacení. Ode dne 14. 11. 2023 je proto žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 11 164 Kč a 15 145 Kč, celkově 26 309 Kč.

26. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 26 309 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 14. 11. 2023 do zaplacení.

27. Ve zbylém rozsahu, tedy co do dále požadované jistiny, úroků a úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že převážně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, který však byla po celou dobu řízení nečinný a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.