4 C 27/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobkyní: a) Jméno žalobkyně A , narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A b) Jméno žalobkyně B , narozená Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o určení vlastnického práva

I. Žaloba, kterou se žalobkyně a) a žalobkyně b) domáhají určení, že jsou podílovými spoluvlastníky, každá ideální ½ stavby bez č.p./č.e., bydlení, postavené na pozemku p.č. st. 51, zapsané na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Třebíči dne 30. 8. 2025 se žalobkyně domáhají určení, že jsou podílovými spoluvlastníky, každá id. ½, stavby bez č.p./č.e., postavené na pozemku p.č. st. 51 v katastrálním území , adresa, , zapsaném na LV č. , hodnota, , vedeném u Katastrálního úřadu pro Vysočinu. Žalobu odůvodnily tím, že jsou dlouhodobými držitelkami pozemku p.č. st. 51, zapsaném na LV č. , hodnota, , pro k.ú. a obec , adresa, . Tento pozemek získaly v dědickém řízení, na základě usnesení ze dne 24. 10. 2008, č.j. 58 D 652/2007-209 po , tituly před jménem, , jméno FO, . Součástí pozemku je stavba. Pozemek i stavbu užívají nepřetržitě, veřejně a v dobré víře jako vlastník pod dobu delší než 10 let. Na stavbě vzhledem ke špatnému technickému stavu prováděly údržbu, novou střechu, nová okna a dveře, a užívaly ji jako součást svého majetku. Žalobkyně byly po celou dobu v dobré víře, že jsou vlastníky předmětného pozemku včetně stavby na něm umístěné, a to na základě dědictví, i když se později ukázalo, že právní titul nebyl platný. Žalovaný jako vlastník stavby, zapsané na LV č. 115, se nikdy do objektu nedostavil, ani žalobkyně nijak nekontaktoval. Žalobkyně odkazují na § 1089 občanského zákoníku a dožadují se určení, jsou vlastnicemi uvedené stavby.

2. Žalovaný se na výzvu soudu k žalobě nevyjádřil.

3. Soud nařídil k projednání věci jednání na den 15. 10. 2025, ze kterého se žalobkyně a) omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, a proto byla věc projednání v jeho nepřítomnosti. Z provedených listinných důkazů a vyjádření žalobkyně b) soud zjistil, že žalobkyně a) a žalobkyně b) získaly každá id. ½ nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a k.ú. , adresa, , v operátu , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, , to budovu – zemědělskou usedlost č.p. 8 (v části obec , adresa, ), postavenou na pozemku p. č. st. 5, a pozemků ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr (PK) – p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, (včetně id. ½ všech součástí a příslušenství), na základě usnesení o dědictví po , jméno FO, , zemřelému 19. 11. 2007, otci žalobkyň, vydaného Městským soudem v Brně ze dne 24. 10. 2008, č.j. , spisová značka, . Jedná se o zemědělskou usedlost, která je tvořena hlavní budovou č.p. 8 a souborem dalších budov, které tvoří uzavřený areál a sloužily k zemědělské činnosti. Přístup k předmětné budově je pouze z pozemků žalobkyň. Tento soubor budov a pozemků se původně nacházel v dezolátním stavu, s opravami budov započal otec žalobkyň , jméno FO, a následně v něm pokračovaly žalobkyně. Z vyjádření žalobkyně b) vyplynulo, že otec žalobkyně koupil pozemky po paní , jméno FO, v roce 1999, následně od ní chtěl odkoupit i budovu, k čemuž ovšem nedošlo. K uvedenému žalobkyně b) přeložila kupní smlouvu ze dne 23. 7. 1999 uzavřenou mezi paní , právnická osoba, , bytem , adresa, , jako prodávající, a panem , tituly před jménem, , jméno FO, , jako kupujícím, jejímž předmětem byl prodej domu č.p. 8 – zemědělská usedlost na pozemku p.č. st. 5, pozemek p.č. st. 5 a pozemky ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr (PK) p. č. , hodnota, a p.č. , hodnota, , vše zapsané na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, . Žalobkyně se domnívaly, že v rámci dědictví nabyly i stavbu nacházející na p.č. st. 51 ve , adresa, , ovšem následně se dozvěděly, že od paní Kučerové nabylo , právnická osoba, , pozemek p.č. st.

51. Poté na základě kupní smlouvy ze dne 23. 10. 2012 žalobkyně nabyly pozemek p.č. st. 51, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 69 m2 v k.ú. , adresa, , od uvedeného družstva do svého rovnodílného spoluvlastnictví, každá id. ½. Pokud se týče stavby na p.č. st. 51 (dále též jen „předmětná stavba“), tak ta byla v dezolátním stavu, a proto na ní žalobkyně opravily střechu, daly nová okna a dveře. Až letošního roku se dozvěděly od realitního agenta, že předmětná stavba není jejich a že je vydán exekuční příkaz k jejímu prodeji. S ohledem na skutečnost, že se o předmětnou stavbu žalobkyně dlouhodobě staraly a nebyl nikdo jiný, kdo by se o budovu zajímal či staral, nikdy žalobkyně nikdo nekontaktoval ohledně vlastnictví stavby, tak mají žalobkyně za to, že předmětná stavba je v jejich vlastnictví. Ze žádosti o odprodej nemovitosti ze dne 17. 7. 2002 vyplývá, že otec žalobkyň žádal Okresní úřad v Třebíči, finanční referát, o odprodej pozemku p.č. st. 51, nacházející se uprostřed parcely č. , hodnota, a na hranici pozemku p.č. , hodnota, , k níž nebylo možné se odjinud dostat. Žádost odůvodnil tím, že na pozemku se nachází stavba ve značně zchátralém stavu a silně staticky narušená, což vyžaduje okamžitý zásah. K následné urgenci se vyjádřilo Ministerstvo zemědělství dne 25. 11. 2003 tak, že k uvedenému pozemku p. č. st. 51 byl uplatněn restituční nárok, o kterém doposud nebylo pravomocně rozhodnuto. K ohodnocení pozemku p.č. st. 51, na němž se nachází budova, v k. ú. , adresa, byl na objednávku Ing. , jméno FO, zpracován znalecký posudek č. 31166/141-02, a to ke dni 24. 5. 2002. Z výpisu katastru nemovitostí LV č. , hodnota, pro obec a k.ú. Vlčatín soud zjistil, že stavba bez č.p/č.e., nacházející se na pozemku p.č. st. 51 (parcela jiného vlastníka), je zapsána ve vlastnictví žalovaného , adresa, , přičemž jako nabývací titul bylo uvedeno usnesení o dědictví Okresního soudu ve Vyškově, č.j. , spisová značka, ze dne 17. 1. 2022 a č.j. , spisová značka, ze dne 22. 1. 2025, s právní mocí dne 7. 2. 2025.

4. Podle § 80 občanského soudního řádu určení, že tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

5. Podle § 1089 odst. 1 občanského zákoníku drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

6. Podle § 1090 odst. 1 občanského zákoníku k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právní důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobu.

7. Podle § 1091 odst. 2 občanského zákoníku k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

8. Soud se nejdříve zabýval tím, zda mají žalobkyně na požadovaném určení vlastnického práva k nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí naléhavý právní zájem. Ze soudní judikatury vyplývá, že domáhá-li se žalobce určení, že je vlastníkem nemovitosti, u níž je v katastru nemovitostí veden jako vlastník někdo jiný, má nepochybně na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2439/2002). V projednávané věci se žalobkyně domáhají určení, že jsou spoluvlastníky stavby stojící na jejich pozemku, a to z titulu vydržení, přičemž tato stavba je zapsána v katastru nemovitostí ve vlastnictví žalovaného. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť určením vlastnictví se odstraní jejich nejisté právní postavení týkající se užívání stavby bez č.p./č.e., nacházející se na pozemku p.č. st. 51, v k.ú. , adresa, , ohledně níž jsou se žalovaným ve sporu.

9. Zákonným předpokladem pro nabytí vlastnického práva vydržením ve smyslu ustanovení § 1089 občanského zákoníku je řádná držba, tedy taková, která se musí zakládat na platném a účinném právní titulu způsobilém založit singulární sukcesi, tj. zejména na kupní, darovací a jiné převodní smlouvě, resp. smlouvě, kterou se zřizuje věcné právo k věci cizí (viz. Petrov, J., Výtisk, M., Beran V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 1156).

10. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně nabyly na základě kupní smlouvy ze dne 23. 10. 2012 pouze pozemek p.č. st. 51, v k.ú. , adresa, , v rozsahu každá id. ½, stavba na něm umístěná však byla a stále je zapsána v katastru nemovitostí ve vlastnictví žalovaného, resp. původně jeho právní předchůdkyně. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že pokud stavba spojená se zemí pevným základem, která nebyla podle právní úpravy do 31. 12. 2013 součástí pozemku, a byla ke dni nabytí účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. nestala součástí pozemku a je nemovitou věcí (srov. § 3055 odst. 1 občanského zákoníku). Předmětná stavba je tak i nadále samostatnou věcí v právním slova smyslu. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyň si byl vědom, že není vlastníkem pozemku p.č. st. 51, na němž se nachází stavba bez č.p./č.e., měl zájem uvedený pozemek včetně stavby odkoupit, ale z důvodu uplatněného restitučního nároku k uvedenému pozemku, nebyl odkup realizován. Z usnesení o dědictví ze dne 24. 10. 2008, č.j. 58 D 652/2007-209 ani z kupní smlouvy ze dne 23. 10. 2012 nevyplývá, že by tyto byly nabývací listinou ke stavbě bez č.p/č.e., nacházející se na pozemku p.č. st.

51. Předmětná stavba byla a stále je v katastru nemovitostí vedena jako vlastnictví osoby odlišné od žalobkyň, resp. jejich právního předchůdce, což bylo z popisných informací katastru nemovitostí zřejmé a zjistitelné. Pouhé tvrzení žalobkyň a jejich domněnky o tom, že jsou vlastníky předmětné stavby, jelikož se o ni po celou dobu staraly a nikdo jiný o užívání této stavby nejevil zájem, nemohou vést k řádnému vydržení vlastnického práva ve smyslu § 1089 odst. 1 občanského zákoníku; z uvedeného důvodu soud žalobu zamítl.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, jelikož žaloba byla zamítnuta, by náležela náhrada nákladů řízení vůči žalobkyním. Jelikož však byl žalovaný ve sporu po celou dobu pasivní, žádné náklady mu v řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.