4 C 35/2026

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D. ve věci žalobce: I-Xon a.s., IČO 28218761 sídlem Husitská 344/63, 130 00 Praha 3 zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 20 172,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 172,91 Kč, kapitalizovaný úrok od 23. 12. 2024 do 23. 4. 2025 ve výši 2 241,44 Kč, smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 19 397,91 Kč od 16. 8. 2025 do 14. 11. 2025, úrok ve výši 12 % ročně z částky 19 397,91 Kč od 15. 11. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 397,91 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 824 Kč k rukám právního zástupci žalobce , Jméno advokáta, , advokáta, se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 2. 2026 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20 172,91 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce Citibank, a. s. a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce Citibank, a.s. a žalovaným byla dne 6. 1. 2014 uzavřena smlouva o kreditní kartě v souvislosti s poskytnutím revolvingového spotřebitelského úvěru ve formě kreditní karty, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet měsíční povinnou minimální splátkou, která činila 3,2 % z aktuálního zůstatku, tj. jistinu úvěru, úroky a poplatky v souladu s odst. 7.1 a 7.4 Obchodních podmínek. Úvěruschopnost žalovaného byla právním předchůdcem žalobce zkoumána na základě údajů vyhodnocených z veškerých dostupných informací v interních a externích databázích, přičemž nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 12. 6. 2025. K tomuto datu dlužil žalovaný právnímu předchůdci žalobce na jistině dluhu 19 397,91 Kč, na dlužných poplatcích částku 775 Kč a na kapitalizovaných úrocích ke dni 12. 6. 2025 částku 2 241,44 Kč, který představuje smluvní úrok 23,99 % ročně za období od 23. 12. 2024 do 23. 4. 2025. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 9. 2025 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.

2. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce souhlasil výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl žádné námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Soud provedl dokazování smlouvou o Citi kreditní kartě ze dne 6. 1. 2014 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným včetně formuláře pro standardní informace o úvěru, obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, ceníkem produktů, sazebníkem pro Citi kreditní karty, výpisy z účtu kreditní karty žalovaného u právního předchůdce žalobce, údaji o klientovi - žalovaném, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi , právnická osoba, ., a žalobcem ze dne 13. 12. 2023, včetně jejích dodatků a její přílohy, oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 12. 6. 2025, oznámením o postoupení pohledávky z 11. 9. 2025 včetně podacího archu a výzvou žalobce z 14. 10. 2025 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce Citibank, a.s., a žalovaným byla dne 6. 1. 2014 uzavřena smlouva o city kreditní kartě v souvislosti s poskytnutím revolvingového spotřebitelského úvěru ve formě kreditní karty, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet minimální měsíční splátkou společně se smluvním úrokem ve výši 23,99 % ročně způsobem stanoveným ve smlouvě. Úvěruschopnost žalovaného byla právním předchůdcem žalobce zkoumána na základě veškerých dostupných informací v interních a externích databázích, přičemž nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 19. 12. 2023. K tomuto datu dlužil žalovaný právnímu předchůdci žalobce na jistině dluhu 19 397,91 Kč, na dlužných poplatcích částku 775 Kč a na kapitalizovaných úrocích ke dni 12. 6. 2025 částku 2 241,44 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 9. 2025 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po splatnosti úvěru ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobou uplatněná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Přiznanou částku s příslušenstvím uložil soud žalovanému zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.

4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 009 Kč, odměny advokáta ve výši 1 200 Kč za tři hlavní úkony po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 6 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 315 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.