Okresní soud v Třebíči · Rozsudek

4 C 4/2022

č. j. 4 C 4/2022-22

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-02-16 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSTR:2022:4.C.4.2022.1

Strojový souhrn generováno LLM

Okresní soud v Třebíči rozhodl ve prospěch žalobkyně o náhradě nákladů spojených s převozem žalované do záchytné stanice za asistence policie. Soud uznal nárok na částku 700 Kč jako náhradu za použití služebního vozidla, která byla vyzvána k zaplacení, avšak nebyla úplně uhrazena. Úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně byly stanoveny od dne následujícího po lhůtě k zaplacení. Náklady řízení a soudní poplatek byly přiznány žalobkyni, přičemž povinnost k jejich úhradě přešla na žalovanou.

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované pro zaplacení částky 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 700 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení částku ve výši 200 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Třebíči – do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na soudním poplatku částku 400 Kč. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky celkem 700 Kč jako nákladů vzniklých v souvislosti s převozem žalované do Protialkoholní záchytné stanice Jihlava, která se uskutečnila za asistence Policie ČR služebním vozidlem dne 18. 11. 2020. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaná tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměla námitky, přestože byla vyzvána k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne 18. 11. 2020 v čase od 21:15 hod do 23:00 hod. žalobkyně provedla převoz žalované z Velké Bíteše do Protialkoholní záchytné stanice Jihlava s následnou cestou zpět do Velké Bíteše, a to za asistence dvou policistů při najetí celkem 120 kilometrů, přičemž u žalované byla zjištěna přítomnost alkoholu v krvi. Vyúčtovanou náhradu za použití služebního dopravního prostředku ve výši 700 Kč však žalovaná dosud ani částečně neuhradila, přestože byla k zaplacení této částky žalobkyní vyzvána, a to výzvou ze dne 8. 3. 2021 s lhůtou k zaplacení do 22. 3. 2021. Po právní stránce soud posuzoval věc podle § 89a, § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v platném znění. Nárok na úhradu úroku z prodlení pak vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Jeho výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla výzvou žalobkyně ze dne 8. 3. 2021 vyzvána, aby žalované částky zaplatila nejpozději do 22. 3. 2021, a proto je zřejmé, že do prodlení se zaplacením této částky se dostala dne následujícího, tedy dne 23. 3. 2021. Od tohoto dne je povinna platit žalobkyni úroky z prodlení z dlužných částek ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni proto soud přiznal za použití ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. náhradu ve výši 200 Kč, za dva úkony po 100 Kč (předžalobní výzva ze dne 8. 3. 2021 a podání ve věci samé), a to podle § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Na žalobkyni se v daném řízení vztahuje osvobození od soudního poplatku. Vzhledem k tomu, že soud jejímu návrhu zcela vyhověl, přechází poplatková povinnost ve smyslu § 2 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, v plném rozsahu na žalovanou, jenž nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, ani není od soudního poplatku osvobozena. Žalované je tak stanovena povinnost k úhradě soudního poplatku ve výši vyměřené podle položky č. 2 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, jenž tvoří přílohu k citovanému zákonu. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu) Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce).

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.