4 C 41/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o stanovení výživného pro nerozvedenou manželku

I. Žalovaný je povinen počínaje dnem 24. 3. 2022 přispívat na výživu žalobkyně měsíčně částkou 5 000 Kč, splatnou předem vždy do každého 15. dne v měsíci k jejím rukám.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném přispívat jí na výživu měsíčně částkou 20 000 Kč od 1. 8. 2021 do 23. 3. 2022, a dále od 24. 3. 2022 měsíčně další částkou ve výši 15 000 Kč splatnou předem vždy do každého 15. dne v měsíci k jejím rukám, se zamítá.

III. Splatné výživné za období od 24. 3. 2022 do 31. 8. 2022 v celkové výši 26 290 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 37 520 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 24. 3. 2022 se žalobkyně domáhá po žalovaném hrazení příspěvku na výživu nerozvedené manželky v částce 20 000 Kč měsíčně, a to vždy do 15. dne v měsíci předem. Nárok odůvodnila tím, že jsou se žalovaným stále manželé. Žalobkyně a žalovaný však od poloviny července 2021 spolu nežijí, netvoří manželské ani rodinné společenství, neboť si žalovaný zřejmě našel novou partnerku s dětmi a odstěhoval se od své manželky a svých dětí. Manželství účastníků je v současné době hluboce rozvráceno. Žalovaný žalobkyni dodnes nevysvětlil, proč od ní odešel, proč se o svoji rodinu přestal starat a nezajímá se o ni. Žalobkyně pracuje dlouhodobě jako prodavačka ve [právnická osoba] se sídlem Žerotínovo nám. v Třebíči. Její čistý měsíční příjem činí v průměru 16 000 Kč měsíčně. Vyjma mzdy nemá žádný jiný příjem a nepobírá sociální dávky. Žalobkyně bydlí v bytě o velikosti 4+1, který je ve společném jmění manželů. Byt byl pořízen za pomoci společného hypotečního úvěru žalobkyně a žalovaného a výše splátek činí 9 800 Kč měsíčně. Tyto splátky celkově hradil žalovaný, ovšem podle žalobkyně žalovaný odmítá hradit plnou částku a požaduje, aby žalobkyně hradila polovinu této částky. Žalobkyně hradí částku 7 000 Kč jako zálohy na služby předmětného bytu, na potřeby domácnosti a za stravu vynakládá 11 000 Kč měsíčně. Dále ze svého příjmu hradí měsíčně 1 500 Kč na splátkách spotřebitelského úvěru u [právnická osoba], který byl použit na potřeby a budoucí náklady dětí. Žalobkyně v tomto bytě bydlí se svými dvěma dětmi, nezletilou [jméno] a zletilým [jméno], ke kterým má vyživovací povinnost. Žalovaný pracuje jako vedoucí skupiny v [právnická osoba], JE [obec] a měl za rok 2021 čistý měsíční příjem 82 000 Kč. Žalobkyně předpokládá, že za rok 2022 bude činit příjem žalovaného minimálně 90 200 Kč měsíčně. Žalobkyně se domnívám, že žalovaný má též příjmy z organizování cyklistických závodů, a to odhadem ve výši 8 300 Kč měsíčně. Podle žalobkyně má žalovaný výdaje na stravu a bydlení ve výši 15 000 Kč, hradí též splátku na auto ve výši 6 800 Kč, též polovina splátky hypotečního úvěru činí 4 800 Kč a hradí též zálohu na výživném pro [jméno] ve výši 6 000 Kč a pro [jméno] ve výši 8 000 Kč. Podle žalobkyně žalovanému zbývá cca 62 730 Kč měsíčně. Žalobkyně není schopna v současné době ze svého příjmu a z manželem zasílaných záloh výživné na děti pokrýt ani náklady na dceru a syna a na bydlení, natož pak své vlastní potřeby. Žalobkyně požaduje po žalovaném, aby ji hradil částku 20 000 Kč měsíčně tak, aby jejich hmotná a kulturní úroveň byla totožná. Žalobkyně nemá v současné době dostatek finančních prostředků, a proto ji nezbývá než využít pomoc své rodiny a dále pro potřeby dětí byla nucena si vzít půjčku, kterou měsíčně splácí.

2. Manžel se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 11. 4. 2022 tak, že s uplatněným nárokem žalobkyně nesouhlasí. Žalovaný je ochoten přispívat žalobkyni na výživu ode dne podání žaloby, tj. od 24. 3. 2022 částkou 4 000 Kč měsíčně, splatnou předem do každého 15. dne v měsíci k jejím rukám. Manžel tedy v zásadě nárok manželky uznává co do důvodu, avšak popírá co do výše. Žalovaný zpochybňuje výši měsíčního příjmu žalobkyně ve výši 16 000 Kč měsíčně, když uvádí, že tato částka neodpovídá současnému vývoji na trhu práce a zvyšováním mezd v souvislosti s inflací, když dle aktuální nabídky volných pracovních míst Úřadu práce v [obec], např. pro výkon práce obsluhy rychlého občerstvení v [obec] [část obce] je nástupní mzda od 25 000 Kč. V souvislosti s příjmy žalobkyně podle žalovaného zamlčuje tu skutečnost, že pobírá příjem z nájmu bytu 2+1, který vlastní manželé v SJM, a který je pronajímán. Nájemné vč. energií činí 13 000 Kč, tuto částku pobírá výlučně manželka a ponechává si ji pro svoji potřebu. Žalovaný je přitom ten, kdo od rozdělení společné domácnosti od srpna 2021 do listopadu 2021 hradil zálohy na energie v tomto bytě a dále kompletní platbu inkasa v bytě 4+1, který obývá žalobkyně a společné děti. Žalovaný též uvádí, že mu byla uložena povinnost Okresním soudem v Třebíči hradit výživné na každé dítě ve výši 11 000 Kč, obě děti přitom sdílí společnou domácnost se žalobkyní a ta s touto částkou také hospodaří. Žalovaný má za to, že celková částka, se kterou žalobkyně hospodaří činí 51 000 Kč. Žalovaný zpochybňuje tvrzení žalobkyně týkající se jeho měsíční mzdy, když uvádí, že tato činí v průměru 65 000 Kč měsíčně čistého. K tomu pak jednou ročně pobírá mimořádnou odměnu ve výši cca. 120 000 Kč. Jeho příjmy se tak v průměru pohybují v průměru 78 000 Kč čistého, žádné další příjmy nemá. Pokud se jedná o pořádání cyklistických závodů, které jsou jeho koníčkem, tak z těchto mu neplynou žádné zisky. Žalovaný dále uvádí, že je to výlučně on, kdo hradí pasiva společného jmění manželů, byť je pravdou, že manželku vyzýval, aby se na platbě hypotečního úvěru podílela jednou polovinou, ta to však odmítá. Z uvedeného důvodu je žalovaný nucen hradit společné závazky v plné výši sám. Podle žalovaného již ze skutečnosti, že zcela hradí společné závazky a ani část příjmů z nájmu bytu nepobírá, plní tak žalovaný vyživovací povinnost k žalobkyni.

3. Současně s podáním žaloby na přiznání výživného nerozvedené manželce žalobkyně navrhla vydání předběžného opatření, podle něhož měl žalovaný žalobkyni přispívat částkou 10 000 Kč měsíčně. Tento návrh byl usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 29. 3. 2022, č.j. 4 C 41/2022-22, pravomocně zamítnut.

4. Z provedených listinných důkazů a doložených tvrzení účastníků vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci: Z oddacího listu účastníků vyplynulo, že tito byli dne 4. 9. 1999 oddáni a jejich manželství trvá. Mezi účastníky byla též nesporná skutečnost, že od srpna 2021 nesdílí společnou domácnost, ze které se žalovaný odstěhoval. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. UDTA21/100049 sjednaného u [obec] spořitelny vyplývá, že žalovaný hradí na leasingové splátce k automobilu Ssang Yong Korando 19 částku ve výši 6 755 Kč měsíčně. Tento automobil byl pořízen dne 1. 6. 2021, přičemž na celkovou kupní cenu ve výši 530 800 Kč bylo ze společného jmění manželů zaplacena záloha ve výši 200 000 Kč, zbývající částku kupní ceny žalovaný splácí prostřednictvím výše uvedených leasingových splátek. Žalovaný též prodal automobil ve společném jmění manželů [příjmení] [jméno] 1,6i za částku 95 000 Kč. Žalovaný hradí měsíčně částku 18 000 Kč jako nájemné za užívání rodinného [anonymizováno] ve Vladislavi, dle smlouvy o nájmu ze dne 1. 4. 2022, který užívá. Výše ročního povinného ručení a havarijního pojištění na automobil Korando činí 10 439 Kč, které hradí žalovaný. Žalovaný též hradí zálohy na elektřinu u rodinného domu, který užívá ve [obec] ve výši 2 000 Kč měsíčně, a to dle smlouvy ze dne 7. 4. 2022, uzavřené se [právnická osoba] [právnická osoba] Žalovaný též hradí měsíčně částku 3 989 Kč představující sloučené úvěru vzniklé za trvání manželství dle výpisu na č.l.

40. Žalovanému vznikají též náklady při dojíždění do práce z [obec] do [obec]. Žalovaný má měsíčně též výdaje za stravu 5 000 Kč, za ošacení 1 500 Kč a za kulturu 1 500 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 28. 2. 2022, č.j. 11 Nc 1062/2021-182 který nabyl právní moci dne 20. 4. 2022, byla žalovanému uložena povinnost přispívat na výživu nezletilé dcery [jméno] částkou 11 000 Kč počínaje dnem 1. 8. 2021, splatnou předem vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobkyně. Dlužné výživné za období od 1. 8. 2021 do 28. 2. 2022 v částce 38 000 Kč byl žalovaný povinen uhradit do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 24. 3. 2022, č.j. 5 C 225/2021-142, byla žalovanému uložena povinnost počínaje dnem 1. 8. 2021 platit zletilému synovi [jméno] výživné ve výši 11 000 Kč měsíčně. Nedoplatek výživného vzniklý žalovanému od 1. 8. 2021 do 31. 3. 2022 ve výši 29 000 Kč byl žalovaný povinen zaplatit zletilému synovi nejpozději do 30. 6. 2022. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba], a. s., vzal soud za prokázané, že průměrná výše čisté mzdy žalovaného za rok 2021 činila 78 035 Kč a za období leden až květen 2022 činí 92 391 Kč, přičemž ve výplatě za březen 2022 je mimořádná odměna ve výši 111 095 Kč hrubého. Žalovanému bylo též Národním bezpečnostním úřadem vystaveno dne 17. 5. 2022 osvědčení na stupeň utajení - tajné. Z výplatní pásky žalovaného za červenec 2022 vyplývá, že jeho čistá mzda činila 67 248 Kč. Z výzev [právnická osoba], ze dne 17. 2. 2022, 17. 7. 2022 a 17. 8. 2022 vyplývá, že na hypotečním úvěru č. [bankovní účet] vzniká nedoplatek, a to v celkové výši 9 858 Kč, přičemž tento nedoplatek byl posléze uhrazen výlučně žalovaným. Z výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného u [příjmení] [příjmení] č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2019 do 28. 11. 2021 vyplývá, že tento účet slouží k vybírání příspěvků na cyklistické závody od jejich účastníků a současně slouží k hrazení nákladů takových závodů, např. na úhradu startovacího čísla, medailí, zpracování výsledků, občerstvení; přičemž výše příjmu odpovídá též výši výdajů z tohoto účtu. V řízení bylo též prokázáno, že žalovaný je držitelem živnostenského oprávnění. Prokázané výdaje žalobkyně představují splátku půjčky u [právnická osoba], ve výši 1 500 Kč měsíčně, žalobkyně uhradila též nedoplatek za vodu ve výši 8 087 Kč za rok 2021 a dle rozpisu úhrad hradí výši záloh za byt na ulici [ulice a číslo] v [obec] do května 2022 částku 4 400 Kč a od června 2022 částku 5 000 Kč měsíčně a od června 2022 činí zálohy na elektřinu ve výši 2 040 Kč, celkové náklady za užívání bytu 4+1 činí 7 500 Kč měsíčně. Žalobkyně uvádí též výši výdajů za stravu 6 000 Kč měsíčně, benzín 2 500 Kč měsíčně, telefon 450 Kč měsíčně, oblečení a obuv 2 500 Kč měsíčně, dále měsíční výdaje za drogerii činí 2 000 Kč, za léky 1 500 Kč, za kulturu 1 500 Kč, za kadeřníka a pedikúra 1 000 Kč a za krmení pro kočku 1 000 Kč. Mezi mimořádné náklady žalobkyně uvádí technickou kontrolu a pojištění automobilu 4 000 Kč, opravu myčky a sprchového koutu 9 450 Kč a mimořádný výdaj za vakcinaci proti rakovině děložního čípku celkem 10 800 Kč. K výše uvedenému žalobkyně doložila řadu pokladních stvrzenek z obchodů, ať již z drogerie, oděvů, obchodů se sportovním oblečením, účtenky z čerpacích stanic, též vstupenky do [jméno], kina a dalších kulturních akcí. Dále pokladní účetní doklady za návštěvy cukráren a restauračních zařízení, za úhradu jídel, nealkoholických a alkoholických nápojů. Ze mzdového listu žalobkyně soud vzal za prokázané, že celková průměrná čistá mzda za rok 2021 činí 16 236 Kč a za rok 2022 činí 18 598 Kč. Žalobkyně má též příjem z nájmu společného bytu na ulici [ulice a číslo] v [obec] ve výši 7 400 Kč měsíčně. Soud vzal též z aktuální nabídky práce v [obec] za prokázané, že průměrná hrubá mzda prodavačky činí 19 700 – 20 000 Kč.

5. Soud k návrhu žalobkyně neprovedl výpisy z účtu č. [bankovní účet] vedeného u Airbank za období od 1. 12. 2021 do současnosti, neboť relevantní skutečnosti vyplývající z tohoto účtu, vzal soud za prokázané z výpisu z tohoto účtu za předchozí období. Soud též nepřihlédl ke skutečnostem uvedeným žalobkyní při jednání soudu dne 8. 9. 2022 týkající se hodnoty PC, který si měl žalovaný odnést, a vypovězení smluv o životním pojištění žalovaným, neboť tyto zůstaly pouze v rovině tvrzení, navíc uplatněné po skončení koncentrační lhůty.

6. Podle ustanovení § 697 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále též jen„ OZ“) manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, kterým oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

7. Žalobkyně uplatnila nárok na výživné pro nerozvedenou manželku, řízení o takovém návrhu je řízením sporným a výživné lze v tomto případě přiznat pouze ode dne zahájení soudního řízení (§ 922 odst. 1 OZ), z uvedeného důvodu byl nárok na výživné žalobkyně za dobu předcházející zamítnut. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 OZ).

8. Soud při posuzování nároku žalobkyně vycházel nejen z výše příjmů účastníků, ale zkoumal jednotlivě i osobní, rodinné a majetkové poměry každého z nich, jakož i konkrétní míru potřeb, založenou povahou jejich práce a způsobem života. Současně je třeba zdůraznit, že cílem právní úpravy výživného mezi nerozvedenými manžely je, aby jejich životní úroveň byla srovnatelná, a to se odvíjí nejen od oblasti příjmů, ale též souvisí s otázkou uspokojování dalších potřeb, jako bytových a volnočasových.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že v období od podání žaloby, tj. od 24. 3. 2022, lze přiznat žalobkyní požadovanou výši výživného pouze zčásti. V řízení bylo prokázáno, že měsíční příjem žalobkyně je podstatně nižší než průměrný čistý měsíční příjem žalovaného, ovšem po celou uvedenou dobu, a i v současnosti, žalovaný hradí sám společné závazky manželů, a to hypotéční úvěr za byt 4+1, ve kterém bydlí žalovaná s dětmi, dále konsolidovaný úvěr vzniklý za trvání manželství, splátky leasingového úvěru u osobního automobilu Korando, který sám užívá a byl pořízen za trvání manželství a na jehož cenu byla hotově zaplacena částka 200 000 Kč ze společného jmění manželů, hradí též povinné ručení a havarijní pojištění. Příjem žalobkyně tvoří mimo jejího příjmu ze závislé činnosti (mzdy) též příjem z nájmu společného bytu na ulici [ulice a číslo] v [obec]. Soud současně neshledal ve výdajích žalovaného žádné částky, které by mohly„ nadhodnocovat“ jeho výdaje, tedy tyto výdaje soud pouvažuje za nezbytně nutné k uspokojování základních životních potřeb (bydlení, jídlo, ošacení, doprava do zaměstnání, volnočasové aktivity). Obdobně je tomu u výdajů žalované, nicméně zde je třeba vzít v úvahu, že náklady na byt 4+1, který obývá se svými dětmi, by měly být zčásti hrazeny z žalovaným placeného výživného pro obě děti. Obdobně též žalobkyní uváděné výdaje za společné děti, jako ošacení, zdravotnické pomůcky, stravování ve školní jídelně, taneční či návštěva kulturních akcí, by měly být hrazeny primárně ze soudem stanoveného výživného, které žalovaný hradí. V období od 24. 3. 2022 až doposud žalobkyně užívá společný byt 4+1, s jehož užíváním má běžné výdaje zahrnující platbu energií, internetu a dalších poplatků přímo souvisejících s užíváním bytu. Pokud se vyskytly v tomto období mimořádné výdaje, jako oprava myčky, sprchového koutu, doplatek za vodu či výdaje za zdravotní péči, tak jejich výše nepředstavovala podle soudu výraznější zásah do majetkových poměrů žalobkyně. Při porovnání prokázaných výdajů žalobkyně a žalovaného ve vztahu k jejich příjmům tak soud uzavírá, že přiznání výživného žalobkyni ve výši 5 000 Kč měsíčně je přiměřené a zcela dostatečně přispěje k vyrovnání hmotné a kulturní úrovně žalobkyně jakožto nerozvedené manželky poté, co manžel opustil společnou domácnost. Je nutno též zdůraznit, že v souvislosti s ukončením vedení společné domácnosti manželů a sdružováním společných finančních prostředků dochází u každého z manželů ke snížení hmotné a kulturní úrovně, nicméně s ohledem na nezbytnou a odůvodněnou výši uspokojování životních potřeb obou manželů nelze přiznat žalobkyni vyšší nárok na výživné, a proto byla žaloba v části převyšující částku 5 000 Kč měsíčně plynoucí od 24. 3. 2022 do budoucna zamítnuta.

10. Soud současně uložil žalovanému povinnost k úhradě dlužného výživného za období od 24. 3. 2022 do 31. 8. 2022 v celkové výši 26 290 Kč (5 x 5 000 Kč + 1 290 Kč za měsíc březen) ve lhůtě tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, a to s ohledem na jeho povinnost hradit též výživné společným dětem (srov. § 160 odst. 1, věta za středníkem, o. s. ř.).

11. Podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

12. Jelikož žalovaný byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, neboť z větší části byl nárok žalobkyně zamítnut, má žalovaný právo na poměrnou část náhrady nákladů potřebných k účelnému uplatnění a bránění práva, které mu v řízení vznikly. Tyto náklady představují náhradu za pět úkonů právní služby poskytnutých jeho právní zástupkyní, a to za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření se k žalobě, účast při jednáních soudu dne 16. 6. 2022 a dne 8. 9. 2022, návrh na doplnění dokazování z 27. 6. 2022. Při stanovení výše mimosmluvní odměny soud vycházel z ustanovení § 8 odst. 2, věty za středníkem, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, neboť manželství účastníků nebylo dosud pravomocně rozvedeno. Výše mimosmluvní odměny tak činí 13 100 Kč za jeden úkon právní služby při plném úspěchu ve věci podle § 7 bodu 6 advokátního tarifu, tj. za pět úkonů právní služby 65 500 Kč, s připočtením pěti paušálních náhrad po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, v celkové výši 1 500 Kč. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná ze 78%, a proto žalovanému vzniklo právo na zaplacení 56% nákladů řízení (78% 22%), což ve finančním vyjádření odpovídá částce 37 520 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna uhradit k rukám právní zástupkyně žalovaného ve lhůtě tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1, věty za středníkem, o. s. ř.).