4 C 49/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného adresa pro doručování: adresa žalovaného o zaplacení 12 959 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 12 959 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 717,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 128,50 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 207,99 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 3 207,99 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 678,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši ve vši 4 975,68 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6 718,53 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72% ročně z částky 6 718,53 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou z 13. 11. 2020 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 12 959 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení (v kapitalizované podobě a dále v procentní částce do zaplacení), a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 23. 1. 2016 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([příjmení] [anonymizována dvě slova] – [IČO]) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit [anonymizováno] peněžní prostředky ve výši 10 614 Kč, a to formou 58 týdenních splátek ve výši 183 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 6 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 840 Kč, poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 440 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 4. 3. 2017. Poté činil dluh žalovaného na jistině celkově 2 792,01 Kč, na úroku 840 Kč, na administrativním poplatku 1 200 Kč, na poplatku za hotovostní inkasu splátek 1 442,42 Kč a na životním pojištění 104,57 Kč. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla též uzavřena dne 28. 9. 2015 smlouva o zápůjčce, na základě níž poskytla spol. [příjmení] [jméno] [příjmení] žalovanému částku 12 000 Kč jakožto jistinu půjčky, za sjednaný úrok ve výši 1 680 Kč, za poplatek za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Poskytnutou zápůjčku byl žalovaný povinen splácet v 58 týdenních splátkách ve výši 360 Kč Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 7. 11. 2016. Poté činil dluh žalovaného na jistině 5 281,47 Kč na sjednaném úroku 1 680 Kč, na administrativním poplatku 2 400 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek 2794,53 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávek na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 6. 12. 2019.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 1. 5. 2022, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet ze dne 23. 1. 2016 a ze dne 28. 9. 2015 žalovaného; jeho majetková situace byla dále ověřena z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouva. Současně si [příjmení] [jméno] [příjmení] ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. [příjmení] [jméno] [příjmení] ani žalobkyně přitom nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného, neboť uchazeči o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele předkládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření – žalovaný (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Soud při posouzení důvodnosti žaloby vycházel z listin předložených žalobkyní; ze smlouvy o zápůjčce [číslo] zjistil, že dne 23. 1. 2016 došlo mezi [příjmení] [jméno] [příjmení] jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem k podpisu smlouvy, v níž se [příjmení] [jméno] [příjmení] zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 6 000 Kč, a to za souhrnný poplatek 4 440 Kč. Tato částka zahrnovala dle smlouvy úrok ve výši 840 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 200 Kč, poplatek za hotovostní režim splátek 2 400 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 174 Kč. Žalovaný byl podle této smlouvy povinen splácet celkovou částku 10 614 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách ve výši 183 Kč. Žalovaný pak na tuto částku zaplatil dosud toliko 6 379 Kč. Soud dále ve smlouvě o zápůjčce [číslo] ze dne 28. 9. 2015 uzavřené mezi [příjmení] [jméno] [příjmení] jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem se [příjmení] [jméno] [příjmení] zavázal poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč, a to za souhrnný poplatek ve výši 8 880 Kč. Tato částka zahrnovala dle smlouvy úrok ve výši 1 680 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 400 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek 4 800 Kč. Žalovaný byl podle této smlouvy povinen splácet celkovou částku 20 880 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách ve výši 360 Kč. Žalovaný pak na tuto částku zaplatil dosud toliko 12 156 Kč. [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 6. 12. 2019 byl žalovaný informován o výši dlužné částky (12 959 Kč bez příslušenství) a dále o tom, že tato pohledávka byla z [příjmení] [jméno] [příjmení] postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 6. 12. 2019. Žalovanému byla též zaslána dne 10. 5. 2020 předžalobní výzva.

6. Ze zákaznické karty datované ke dni 28. 9. 2015 soud zjistil, že tato listina (vyhotovená ke stejnému dni jako smlouva o zápůjčce [číslo]) obsahuje osobní údaje žalovaného včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaje o zaměstnavateli žalovaného a že žalovaný žije v nájmu a má jedno nezaopatřené dítě. Součástí této listiny byly též údaje o finanční situaci žalovaného, přičemž bylo vycházeno z čisté mzdy žalovaného ve výši 19 600 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného měly činit 12 774 Kč a byly tvořeny nájmem (běžným inkasem) 5 000 Kč, telefonem 200 Kč, splátkami 774 Kč, výdaji žalovaného na domácnost 5 000 Kč a jinými dluhy ve výši 1 800 Kč. Použitelný příjem byl určen jako 6 826 Kč. Ověřeny měly být občanský průkaz, pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní smlouva. Ze zákaznické karty datované ke dni 23. 1. 2016 soud zjistil (vyhotovené ke stejnému dni jako smlouva o zápůjčce [číslo]) obsahuje osobní údaje žalovaného včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaje o zaměstnavateli žalovaného a že žalovaný žije v nájmu a má jedno nezaopatřené dítě. Součástí této listiny byly též údaje o finanční situaci žalovaného, přičemž bylo vycházeno z čisté mzdy žalovaného ve výši 19 600 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného měly činit 10 540 Kč a byly tvořeny nájmem (běžným inkasem) 4 000 Kč, telefonem 100 Kč, splátkami 1 440 Kč, výdaji žalovaného na domácnost 5 000 Kč. Použitelný příjem byl určen jako 9 060 Kč. Ověřeny měly být občanský průkaz, pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní smlouva.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

9. Podle § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb. (dále též jen„ ZoSÚ“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([příjmení] [anonymizována dvě slova]) a žalovaným došlo k uzavření smluv o zápůjčce, a to jako smluv spotřebitelských ve smyslu § 1810 o. z. Na základě těchto smluv byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 ZoSÚ ve výši 12 000 Kč a 6 000 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek.

16. Soud však dospěl k závěru, že výše uvedené smlouvy o zápůjčce jsou ve smyslu citovaného § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatné, neboť [příjmení] [jméno] [příjmení] jako právní předchůdce žalobkyně neposoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku (spotřebitelský úvěr) splácet, resp. poskytl žalovanému zápůjčky (spotřebitelské úvěry) za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen tyto zápůjčky splácet.

17. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu.

18. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ 19. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo], [právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž„ povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“ 20. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně ([příjmení] [anonymizována dvě slova]) zaznamenala informace, které získala o majetkové situaci žalovaného do karet zákazníka, přičemž z karet je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela především z jím poskytnutých údajů. Tyto údaje měly být podloženy pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou. Uvedené doklady ovšem žalobkyní nebyly soudu předloženy v rámci dokazování. Podle soudu tedy není zřejmé, zda byly dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. Soud přitom již žalobkyni vyzval, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena.

21. Jinými slovy řečeno, při nepředložení dokladů, o kterých žalobkyně tvrdí, že jimi bylo potvrzeno prohlášení žalovaného jako spotřebitele o jeho majetkových poměrech (pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní smlouva), má soud toto tvrzení (tedy, že takové doklady byly právní předchůdkyni skutečně předloženy a že z nich bylo vycházeno při posouzení úvěruschopnosti žalovaného) nadále za neprokázané.

22. Na základě těchto úvah dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 9 odst. 1 ZoSÚ, že tedy s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet zápůjčky (spotřebitelské úvěry), a proto jsou smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 9. 2015 a ze dne 23. 1. 2016 neplatné.

23. V takovém případě tak má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

24. Z tvrzení žalobkyně a z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalovaný na smlouvy o zápůjčce ve výši 12 000 Kč a 6 000 Kč vrátil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, částku ve výši 18 535 Kč, poslední splátku uhradil dne 25. 2. 2017. Žalovaný tedy již žalobkyni vrátil všechny mu poskytnuté finanční prostředky. Na další žalované plnění nemá žalobkyně s ohledem na neplatnost smluv o zápůjčce právo, a to ani v rozsahu požadovaných smluvních a zákonných úroků z prodlení z dlužných jistin, když k prodlení s vrácením poskytnutého plnění v podobě jistiny nedošlo, neboť do tohoto data, resp. konkrétně do 25. 2. 2017 žalovaný žalobkyni vrátil částku 18 000 Kč, dokonce částku ve výši 18 535 Kč.

25. Soud proto žalobě nevyhověl, neboť shledal, že nárok žalobkyně není důvodný, a žalobu proto výrokem I. v celém rozsahu zamítl.

26. Protože žalovaný byl ve věci plně úspěšný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě však úspěšný žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku II.