4 C 50/2026

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, Anonymizováno Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o stanovení výživného zletilým dětem

I. Žaloba, jíž se žalobce a) domáhá stanovení povinnosti vůči žalované platit na jeho výživu měsíčně částku 3 400 Kč splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem počínaje dnem 1. 7. 2025, se zamítá.

II. Žaloba, jíž se žalobce b) domáhá stanovení povinnosti vůči žalované platit na jeho výživu měsíčně částku 3 400 Kč splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem počínaje dnem 1. 7. 2025, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Třebíči dne 23. 3. 2026 se žalobci domáhají stanovení výživného pro žalovanou, každému na částku 3 400 Kč měsíčně splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem počínaje dnem 1. 7. 2025. Žalobci poukazují na skutečnost, že žalovaná je jejich matkou. Oba v současnosti studují 3. ročník prezenčního studia oboru Truhlář na SOŠ, SOU a ZŠ v adresa a příští rok mají zájem na téže škole pokračovat v dalším studiu. Jejich rodiče jsou rozvedeni a výživné při rozvodu nebylo stanoveno. Otec se na výživě nepodílí. Oba žalobci bydlí v současné době v bytě s matkou a jejím přítelem. Podle žalobců jejich matka neplní svou vyživovací povinnost řádně, hradí náklady na ubytování v domově mládeže a úhradu stravného ve škole. Na úhradě dalších nezbytných výdajů žalobců se jejich matka nepodílí. Z její strany i ze strany jejího přítele je žalobcům opakovaně sdělováno, že po dosažení zletilosti již nemá žalovaná povinnost žalobce nadále vyživovat a rozhodně si nepřeje, aby pokračovali ve studiu. Přes týden bydlí v domově mládeže a na víkendy jezdí žalobci domů. Pokud jsou žalobci doma, tak jsou nuceni si sami obstarat základní životní potřeby a stravu. Podle žalobců se jim několikrát stalo, že neměli na úhradu základních potřeb dostatek prostředků a nemohli tak tyto potřeby dostatečně uspokojit. Svou situaci se snaží řešit aktivně sami, a proto oba pracují na základě dohody. Žalobce a) dosahuje v zaměstnání průměrného čistého měsíčního výdělků cca 8 000 Kč a žalobce b) průměrného čistého měsíčného výdělku cca 10 000 Kč. Dále žalobci pobírají přídavky na dítě ve výši 1580 kč měsíčně, tato částka však nepostačuje k úhradě všech životních potřeb žalobců a vzhledem k dennímu studiu nejsou žalobci schopni si vydělávat více. Dále žalobci uvádějí, že jejich matka pracuje jako dělnice ve výrobě „právnická osoba., když výše jejího výdělku činí cca 21 000 Kč. Otec je ve starobním důchodu a dříve byl ve VTOS a řízení o přiznání výživného vůči otci je vedené u zdejšího soudu. Rodiče mají též vyživovací povinnost vůči nezl. sestře jméno FO, nar. 19. 8. 2009, když otec na sestru hradí výživné ve výši 3 000 Kč, což bylo dohodnuto mimosoudní dohodou. Dále žalobci uvádějí své jednotlivé měsíční výdaje, a to: 700 Kč za úhradu paušálu za telefon, 240 Kč za cestovné do a ze školy, 1 000 Kč za úhradu ubytování na domově mládeže, 3 000 Kč za úhradu stravy ve škole, 2 500 Kč za úhradu běžných životních potřeb (potraviny, drogerie, ošacení, cca 1 500 Kč za úhradu výdajů spojených se studiem, 800 Kč pro žalobce a) za úhradu pronájmu telefonu, 400 Kč pro žalobce b) za úhradu předplatného Netflix, 1 140 Kč za úhradu volnočasových aktivit, 350 Kč za úhradu kadeřníka. Do budoucna očekávají žalobci zvýšení výdajů související se studiem anglického jazyka, pořízení rovnátek a s náklady spojené s úhradou nájemného. Z výše uvedených měsíčních výdajů na jednotlivce v současnosti matka žalobců hradí výdaj za úhradu ubytování v domově mládeže ve výši 1 000 Kč a výdaje za úhradu stravy ve škole ve výši cca 3 000 Kč a úhradu za cestovné do školy. Podle žalobců jejich matka avizuje, že po dokončení studia již odmítá náklady nadále hradit.

2. Matka žalobců se k žalobě vyjádřila tak, že žalobci studují střední školu v adresa obor pomocný truhlář a v období od srpna do listopadu 2025 byla na účet školy zaslána částka 69 000 Kč k pokrytí veškerých nákladů za oba chlapce, což představuje úhradu na stravu a za ubytování na deset měsíců, tedy jeden semestr na škole. Dále popisuje okolnosti, za nichž žalobci studují obor pomocný truhlář s tím, že další obor, který jim nabídla v Třebíči – obor malíř nemohou z důvodu typu studia H studovat. V srpnu 2025 byly žalobcům dány peníze na novou pracovní obuv, byly nakoupeny studijní pomůcky – sešity, tužky, propisky, kružítka a nové montérky. Žalovaná odmítá tvrzení, že by žalobci neměli doma co jíst, ve společné domácnosti, kterou sdílí se svým přítelem, jsou k dispozici těstoviny, brambory, maso v mrazáku. Žalobci mohou užívat i nakoupenou drogérii, prací gely, aviváže, šampóny a mýdla. Žalovaná dále uvádí, že žalobci byli pod soudním dozorem vedený OSPODEM do 18 let, jejich sestra jméno FO, nar. 19. 8. 2009, je pod tímto dozorem doposud. Žalovaná má za to, že není povinna platit žalobcům paušál na telefon a pronájem telefonu, jak má žalobce a) a nemá povinnost též platit návštěvy Gym posilovny v Borovině. Dále popisuje okolnosti, za nichž byla nucena koupit žalobcům nové zimní bundy, přestože ty dosavadní byly v pořádku. Pokud se žalobcům něco nelíbilo opakovaně upozorňovali žalovanou, že podají návrh na stanovení výživného, pokud jim nevyhoví. Žalovaná kupuje žalobcům levnější oblečení, nikoli značkové. Dříve byla žalovaná závislá na pomoci od charity, když neměla ani na jídlo pro sebe a nechávala ho dětem, situace se změnila až poznala svého současného partnera, se kterým je už čtyři roky. Z výše uvedených důvodů nesouhlasí s návrhem žalobců na placení výživného, neboť žalobci bydlí v bytě zadarmo, nepřispívají na energie a nepodílí se ani jiným způsobem na chodu domácnosti, což hradí žalovaná a její přítel.

3. Z provedených důkazů na jednání soudu bylo zjištěno, že žalobci jsou synové žalované. Studují obor pomocný truhlář v adresa, když výuční obor mají ukončit v červnu 2026 a dle sdělení žalované na jednání soudu dne 6. 8. 2026 jej též řádně ukončili a od 1. 7. 2026 se ze společné domácnosti odstěhovali. Žalobci sdíleli do 1. 7. 2026 s žalovanou (svojí matkou) a jejím partnerem adresa společnou domácnost, žalovaná a její partner hradili žalobcům cestovné do školy a zpět, uhradili žalobcům též měsíčně náklady na školu – stravné, ubytování na internátu. Ve společné domácnosti se mohli žalobci najíst, měli k dispozici základní potraviny, drogérii, mohli si vyprat své prádlo. Žalovaná i její přítel uhradili žalobcům pracovní oděv i obuv na poslední rok školy. Pokud je potřeba hradili žalobcům (neznačkové) oblečení a obuv. Žalobcům nebyly hrazeny žalovanou paušály na mobilní telefon či jejich pronájem. Žalovaná a její partner uhradili žalobcům poslední rok školy. Celkové náklady na každého ze žalobců činily 34 500 Kč, které zahrnují platbu za internát a stravné. Mezi žalobci i žalovanou docházelo ve společné domácnosti ke konfliktům, např. ohledně užívání drogistických prostředků, nákupu oblečení či pomoci v domácnosti. Žalobci mají měsíční příjem z přídavků na dítě ve výši cca 1 500 Kč, příjmy z brigád ve výši 8 000 Kč až 10 000 Kč a výživné hrazené jejich otcem nepravidelně ve výši 1 000 Kč. Žalovaná pobírá minimální mzdu 22 000 Kč a přídavky na dítě, které mají žalobci k dispozici. Celkový příjem žalované tak činí 26 000 Kč. Žalovaná má další závazky představující exekuce z předchozího vztahu s bývalým manželem, které činí cca 300 000 Kč. Ty se snaží postupně splácet. Žalovaná nemá svůj bankovní účet, všechny platby probíhají přes účet jejího partnera. Při jednání soudu dne 4. 6. 2026 bylo žalobcům dáno poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že soudu dosud nepředložili takové důkazy, z nichž by vyplývaly jejich pravidelné měsíční výdaje uváděné v žalobě s tím, že v soudem stanovené lhůtě takové důkazy ani dodatečně žalobci nepředložili.

4. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

5. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

6. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

7. Z výše uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že vyživovací povinnost rodiče k jeho dítěti trvá jen do doby, než toto dítě nenabude schopnosti samo se živit. Jinými slovy řečeno, vyživovací povinnost rodičů končí tehdy, přestane-li se dítě připravovat na výkon budoucího povolání a je způsobilé zapojit se do pracovního procesu. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobci v období od 1. 7. 2025 do konce června 2026 nebyli schopni se sama sami živit, neboť se připravovali na budoucí povolání, ve výučním oboru pomocný truhlář. V daném období trvala vyživovací povinnost žalované vůči žalobcům. Bylo tedy na žalobcích, aby tvrdili a prokázali, jednak jaké nezbytné měsíční výdaje mají v souvislosti se svým živobytím, studiem a volnočasovými aktivitami. Byť výši těchto výdajů žalobci specifikovali v žalobním návrhu, tak přes poučení soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobci soudu nepředložili takové důkazy, z nichž by nezbytné měsíční výdaje žalobců vyplývaly; takové výdaje zůstaly pouze v rovině tvrzení. Naopak žalovaná v řízení prokázala, že uspokojovala základní životní potřeby žalobců, tj. hradila jídlo, ošacení, drogerii a náklady související se studiem (jízdné, stravné, internát, pracovní a učební pomůcky) v nezbytně nutné míře, odpovídající životní úrovni jí samotné. Občasné konflikty mezi účastníky řízení ohledně stravy, užívání pracích prostředků či nákupu oblečení, neodůvodňují přiznání výživného, když žalobci nouzí netrpěli a sami uvedli, že si některé výdaje hradili z výdělků z brigád, přičemž se jednalo vedle paušálu na mobilní data, především o výdaje související s volnočasovými aktivitami. Na základě výše uvedeného soud žalobu na stanovení výživného jako nedůvodnou, ve znění výroků I. a II., zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované, jelikož žaloba byla zcela zamítnuta, by náležela vůči žalobcům náhrada nákladů řízení. Žalovaná však náhradu nákladů řízení nepožadovala, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.