4 C 60/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 72 360,65 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty

I. Řízení se zastavuje v té části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 29 022,65 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 52 741 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 52 741 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 375,25 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 205 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa]. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení jistiny ve výši 52 741 Kč s příslušenstvím, představující zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, smluvní pokutu ve výši 19 811 Kč a náklady vynaložené za mimosoudní vymáhání nároku ve výši 39 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 22. 4. 2019 pomocí prostředků elektronické komunikace. Na základě uvedené smlouvy byl poskytnut žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v osmi pravidelných splátkách ve výši 1 745,60 Kč, včetně kapitalizovaného úroku ve výši 3 964,80 Kč, celkově tak žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit částku 13 964,80 Kč. Dne 20. 8. 2019 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce duhou smlouvu o úvěru téhož čísla, která je však technicky dodatkem výše uvedené smlouvy ze dne 22. 4. 2019, na základě níže byla žalovanému poskytnuta další částka 57 673,59 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit formou 34 pravidelných měsíčních splátek po 3 363,01 Kč, celkově se žalovaný zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce částku 114 342,34 Kč, a to ke dni 22. 6. 2022. Žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnil, když do sjednané doby splatnosti řádně neuhradil částku, k jejímuž plnění se zavázal Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 6. 2021 byla pohledávku z původního věřitele postoupena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitel byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 25. 6. 2021. Žalobkyně po žalovaném požaduje vedle dlužní jistiny úvěru ve výši 52 741 Kč, kapitalizovaný nesplacený úrok ve výši 9 403 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za období od 25. 5. 2020 do 1. 6. 2021 ve výši 5 375,25 Kč a dále plynoucí od 15. 6. 2021 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 19 619,65 Kč, paušální poplatek náhrady nákladů za upomínání ve výši 39 Kč. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože oba byli vyzváni k vyjádření se podle § 101 odst. 4 o. s. ř. (žalovaný). Podáním ze dne 2. 6. 2022 žalobkyně vzala žalobu co do částky ve výši 29 022,65 Kč (představující kapitalizovaný úrok ve výši 9 403 Kč a smluvní pokutu ve výši 19 619,65 Kč) zpět. Soud podle ustanovení § 96 odst. 2, věty první, o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil a věcně rozhodl o zbývající části žaloby. V rámci zjištěného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný jako dlužník uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba] jako věřitelem dne 22. 4. 2019 smlouvu o úvěru a z ní poskytnuté finanční prostředky v celkové výši 57 673,59 Kč se zavázal vrátit ve sjednaném termínu, což však posléze řádně nečinil. Z uvedeného důvodu mu soud stanovil povinnost k úhradě dlužné jistiny ve výši 52 741 Kč. Při hodnocení posuzovaného závazku co do jeho výše soud vycházel z toho, že výše dlužné jistiny úvěru zůstala mezi stranami v řízení nespornou. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžního závazku, je povinen žalobkyni zaplatit též požadovaný úrok z prodlení z dlužné jistiny plynoucí ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. ode dne 25. 5. 2020, kapitalizovaného ke dni 1. 6. 2021, ve výši 5 375,25 Kč, a dále plynoucího ve výši 10 % od 15. 6. 2021 do zaplacení. Žalobkyně též v řízení prokázala vznik nákladů souvisejících s mimosoudním vymáhání pohledávky ve výši 39 Kč, a proto jí soud i tento žalobou uplatňovaný nárok přiznal. Po právní stránce soud projednávanou věc hodnotil v intencích ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, a otázku tzv.„ zákonného“ úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě ustanovení § 146 odst. 2 občanského soudního řádu, dle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V té části, ve které byla žaloba vzata zpět, žalobkyně z procesního hlediska zavinila, že řízení muselo být zastaveno, a ve zbývající části řízení byla plně úspěšná. [příjmení] 29 022,65 Kč, ohledně které byla žaloba vzata zpět, představuje po zaokrouhlení 33,3% původně žalované částky, a žalobkyně tak má právo na zaplacení 33,4% jí vzniklých nákladů řízení. Náklady vzniklé žalobkyni přitom představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 895 Kč, odměnu advokáta ve smyslu ustanovení § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 4 020 Kč a 3 x 300 jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, s připočtením 21% DPH, jichž je právní zástupce žalobkyně plátcem. Celkové náklady řízení vzniklé žalobkyni tak představují částku 18 577 Kč a 33,4% z této částky činí (po zaokrouhlení) 6 205 Kč. Právě v této výši soud proto žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení přiznal.