4 C 60/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zvýšení výživného pro zletilé dítě

I. Rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. 10. 2009, č.j. , spisová značka, , pokud jím bylo rozhodnuto o výživném pro tehdy nezletilou žalobkyni tak, že je žalovaná povinna přispívat na její výživu částkou 700 Kč měsíčně, se mění tak, že žalovaná je povinna přispívat na výživu žalobkyně částkou 3 000 Kč měsíčně počínaje dnem 16. 10. 2022 splatnou předem vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobkyně.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala přispívat na výživu žalobkyně měsíčně částkou 5 000 Kč, za období od 1. 10. 2022 do 15. 10. 2022, a částkou 2 000 Kč za období od 16. 10. 2022 do 30. 4. 2026.

III. Dlužné výživné za dobu od 16. 10. 2022 do 30. 4. 2026 ve výši 90 850 Kč je žalovaná povinna uhradit žalobkyni ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně, splatných k 15. dni v měsíci k rukám žalobkyně, a to pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 10. 2025 se žalobkyně jako dcera žalované domáhá po žalované zvýšení výživného. Naposledy bylo o výživném pro tehdy nezletilou žalobkyni rozhodováno Okresním soudem v Třebíči dne 9. 10. 2009, č.j. , spisová značka, , , spisová značka, tak, že byla schválena dohoda rodičů, podle níž byla tehdy nezletilá žalobkyně svěřena do péče otce a matka (žalovaná) byla zavázána přispívat na výživu nezletilé Karolíny částkou 700 Kč měsíčně. Od uvedeného rozhodnutí ke zvýšení výživného nedošlo, a od té doby se náklady na pokrytí základních životních potřeb žalobkyně podstatně zvýšily. Aktuálně studuje žalobkyně 4. ročník na , právnická osoba, , v , adresa, , a to formou denního studia. Se studiem střední školy se podle žalobkyně pojí i zvýšené náklady, a to konkrétně na dojíždění do školy okolo 800 kč měsíčně. Žalobkyně má též zvýšené náklady na školní akce a studijní materiály. Podle žalobkyně je původní výše výživného 700 Kč měsíčně zcela nedostatečná, a to s ohledem na věk žalobkyně a její přípravu na budoucí povolání. Veškeré náklady na živobytí dosud hradí pouze otec žalobkyně s pomocí své rodiny. Dosavadní výše výživného podle žalobkyně nepokrývá ani náklady dojíždění do školy. Přestože žalovaná hradí výživné řádně, tak nad jeho rámec ničeho nepřispívá. Žalobkyně požaduje zvýšení výživné na částku 5 000 Kč měsíčně, a to od 1. 10. 2022, které bude splatné do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobkyně.

2. K žalobnímu návrhu se žalovaná vyjádřila až při jednání soudu dne 16. 4. 2026 tak, že se zvýšením výživného na částku 5 000 Kč měsíčně nesouhlasí a je schopna hradit výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně, a to ode dne podání žaloby. Pokud by soud stanovil výživné zpětně, tak žádá o splátkový kalendář max. 500 Kč měsíčně ke stanovenému výživnému. Žalovaná též uvedla, že její hrubý měsíční příjem činí 47 000 Kč, z toho 10 000 Kč splácí na exekucích, na její účet jí chodí částka 26 500 Kč, z této částky hradí bydlení a energie 16 769 Kč a zbývá jí částka 10 000 Kč, která slouží k zabezpečení výživy rodiny, přičemž žalovaná má další vyživovací povinnost ke svému synovi , jméno FO, , nar. 2013, který trpí ADHD a je vyžadována péče o něj. V domácnosti žije žalovaná s manželem, který je v invalidním důchodu a jeho příjem činí 8 276 Kč. V současné době si žalovaná zvyšuje vzdělání na VŠ polytechnické v Jihlavě, s čímž souvisí náklady na dojíždění do Jihlavy ve výši 500 Kč měsíčně a roční náklady na studium činí 4 000 Kč.

3. Z předložených listinných důkazů a shodných skutkových tvrzení účastníků řízení vzal soud za prokázané, že o výživném pro tehdy nezletilou žalobkyni bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. 10. 2009, č.j. , spisová značka, , 10 P a NC 365/2009, tak že byl schválena dohoda rodičů o svěření tehdy nezletilé Karolíny do výchovy otce a žalovaná jakožto matka byla zavázána počínaje právní mocí tohoto rozhodnutí přispívat na výživu nezletilé Karolíny částkou 700 Kč, a to vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám otce. Žalobkyně aktuálně studuje na Soukromé střední škole zemědělské s.r.o. v Pozďatíně 83, 675 03 Pozďatín, a to ve školním roce 2025/2026 ve čtvrtém ročníku denní formou studia, což vyplývá z potvrzení o studiu. Mezi pravidelné měsíční náklady žalobkyně uvedla náklady na jídlo ve výši cca 3 000 Kč, na drogerii 500 Kč a na oblečení vydá v průměru 6 000 Kč za rok. Doprava do školy činí 520 Kč za měsíc. Náklady související se studiem představují školní potřeby 3 000 Kč, za školní akce vydání 1 500 Kč/rok. Pokud se týče jednorázových školních akcí, tak ty zahrnují pobyt na horách 7 000 Kč, náklady za zisk řidičského oprávnění na traktor 3 700 Kč, na osobní vozidlo 4 090 Kč a za každou zkoušku 700 Kč. Žalobkyně měsíčně vydá též 441 Kč za mobilní služby a internet. V souvislosti s užíváním osobního automobilu má též výdaje ve výši 1000 Kč měsíčně na naftu. Co se týče volnočasových aktivit, tak představují povolenku na rybaření a členství v MRS, z.o. PS , adresa, ve výši 2 350 Kč za rok. Pomůcky k lovu ryb činí 2 500 Kč za rok, ale většinu využívá žalobkyně z rybářských potřeb svého otce. Žalobkyně je též členkou koňského kroužku u JK VIKI Horní Újezd, u němž náklady na členství činí 5 500 Kč na pololetí. Žalobkyně absolvovala též koňský tábor v ceně 6 500 Kč. V souvislosti s účastní na závodech a členství v jezdecké asociaci vyjde žalobkyni na 5 000 Kč/rok. Žalobkyně též chová králíka a dva kocoury, když náklady na krmení a podestýlku činí 1 500 Kč za měsíc. Náklady na kulturu a jiné společenské vyžití pokrývá žalobkyně z kapesného, které činí 2 000 Kč měsíčně. Žalovaná má aktuálně dvě vyživovací povinnosti, a to k žalobkyni a synovi , jméno FO, , nar. 2013. Aktuálně pracuje v , právnická osoba, v Třebíči jako zdravotní sestra a její příjem činí cca 47 000 Kč hrubého. Žalovaná má srážky na exekuce ve výši 8 494 Kč a na výživné žalobkyni ve výši 700 Kč. V domácnosti žije žalovaná s invalidním manželem , jméno FO, , který pobírá invalidní důchod ve výši 8 276 Kč. Od února 2021 do února 2025 pracovala žalovaná v nemocnici v , adresa, jako zdravotní sestra s tím, že její příjem byl stejný jako ten současný. Mezi účastníky nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně u žalované pobývala od června do srpna 2025, a i po tuto dobu žalovaná hradila řádně výživné. Ze svědecké výpovědi otce žalobkyně , jméno FO, vzal soud za prokázané, že žalobkyně žije se svým otcem v jedné domácnosti, většinu nákladů na živobytí hradí otec žalobkyně, tj. jídlo, drogerii. Otec hradí též pravidelné výdaje jako náklady na cestu do školy, na jezdecký kroužek, koňský tábor, náklady na zvířata. S výdaji žalobkyně vypomáhá též její babička. Čistý měsíční příjem otce žalobkyně činí cca 25 000 - 27 000 Kč. Výživné na žalobkyni je ze strany žalované hrazeno k jeho rukám pravidelně, a to od nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy.

4. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

5. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

6. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

7. Podle § 915 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodiče. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

8. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

9. Z výše uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že vyživovací povinnost rodiče k jeho dítěti trvá do doby, než toto dítě nenabude schopnosti samo se živit. Jinými slovy řečeno, vyživovací povinnost rodičů končí tehdy, přestane-li se dítě připravovat na výkon budoucího povolání a je způsobilé zapojit se do pracovního procesu. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobkyně je studentkou čtvrtého ročníku , právnická osoba, , v , adresa, , v letošním roce bude maturovat, tedy od data, od něhož je požadováno zvýšení výživného, tj. od 1. 10. 2022 žalobkyně studuje střední školu a připravuje se na budoucí povolání prezenční formou studia, a tudíž není schopna se sama živit a zapojit se do pracovního procesu. V období od 1. 10. 2022 až dosud vyživovací povinnost žalované k žalobkyni nadále trvá. Jelikož však lze přiznat zvýšení výživného maximálně tři roky zpětně od data podání žaloby, byla žaloba o zvýšení výživného na částku 5 000 Kč od 1. 10. 2022 do 15. 10. 2022 zamítnuta. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že žalovaná hradí pravidelně výživné na žalobkyni ve výši 700 Kč měsíčně, a to podle rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze 9. 10. 2009, č.j. , spisová značka, , 10 P a Nc 365/2009, nad rámec výživného žalovaná žalobkyni ničeho nepřispívá. Na základě provedených důkazů, a to doložených pravidelných výdajů žalobkyně, dospěl soud k závěru, že výše stanoveného výživného je zcela nedostatečná, přičemž pravidelné náklady žalobkyně na stravu, drogérii, oblečení, jízdné do školy, na školní pomůcky, včetně školních aktivit i mimoškolních volnočasových aktivit (rybaření, jezdecký kroužek) jsou z převážné většiny hrazeny otcem žalobkyně, přičemž hrazené výživné žalovanou postačuje pouze na měsíční jízdné žalobkyně do školy. Při stanovení výše výživného soud přihlédnul též k majetkovým poměrům žalované a stanovil výživné ve výši odpovídajícím citovaným zákonným kritériím, přičemž zohlednil pravidelný průměrný měsíční příjem žalované ve výši 47 000 Kč (čistá mzda tak činí cca 38 000 Kč), kterého dosahovala žalovaná po celou dobu studia žalobkyně na střední škole, zohlednil však i skutečnost, že žalovaná má dvě vyživovací povinnosti (vedle žalobkyně též k nezl. synovi , jméno FO, ), na svoji mzdu má žalovaná exekuční srážky ve výši 8 494 Kč měsíčně a sdílí domácnost s manželem, který pobírá invalidní důchod ve výši 8 276 Kč měsíčně. Jako pravidelné výdaje žalovaná uvedla též náklady na bydlení a energie ve výši 16 769 Kč. Z uvedeného důvodu dospěl soud k závěru, že výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, k němuž byla žalovaná ve výroku I. od 16. 10. 2022 zavázána jej hradit, je dostatečné pro uspokojování odůvodněných potřeb žalobkyně a žalovaná bude schopna tuto částku pravidelně hradit. Soud byl současně nucen, vyčerpávaje celý předmět řízení, žalobu ve zbývající části výrokem II. zamítnout. Pokud se týče dlužného výživného tak soud dospěl k částce 90 850 Kč, když od výživného ve výši 3 000 Kč od 16. 10. 2022 do 30. 4. 2026 za 42,5 měsíce odečetl pravidelné úhrady výživného žalovanou ve výši 700 Kč měsíčně, což činí celkem 97 750 Kč, zde soud též zohlednil skutečnost, že v období od června do srpna 2025, tj. tři měsíce, pobývala žalobkyně u žalované, a ta ji vyživovala, přičemž spotřebované výživné se nevrací, tedy bylo třeba odečíst též částku 6 900 Kč (3 x 2300 Kč). Dlužné výživné stanovil soud žalované hradil v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, spolu s běžným výživným k rukám žalobkyně vždy do každého 15. dne v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek.

10. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

11. Při stanovení náhrady nákladů řízení soud vycházel ze skutečnosti, že žádný z účastníků náhradu nákladů řízení nepožadoval, a proto žádnému z nich nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno.