4 C 64/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 24 628,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 828,20 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 828,20 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 800 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 961,93 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 14 620,74 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 024,52 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 858,58 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 751,01 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 7 751,01 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) z 2. 11. 2022 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 24 628,20 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení (v kapitalizované podobě a dále v procentní částce do zaplacení), a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu dvou smluv o půjčce uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO] – dále též jen„ [příjmení] [jméno]“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem.

2. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 21. 7. 2013 (dále jen smlouva [číslo]) byly žalovanému poskytnuty [příjmení] [jméno] peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit [příjmení] [jméno] peněžní prostředky ve výši 17 400 Kč, a to formou 58 týdenních splátek ve výši 300 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 10 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 7. 9. 2014 a celkově na pohledávku uhradil jen 7 335,40 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, uzavřené mezi [příjmení] [jméno] a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 12. 2. 2021. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení 10 064,60 Kč (skládající se z dlužné jistiny 7 751,01 Kč a dlužných úhrad za služby 2 313,59 Kč), zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 11 858,58 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 024,52 Kč, úroku ve výši 23,72 % p. a. z 7 751,01 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % p. a. z 7 751,01 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

3. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 1. 11. 2013 (dále jen smlouva [číslo]) byly žalovanému poskytnuty [příjmení] [jméno] peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit [příjmení] [jméno] peněžní prostředky ve výši 17 400 Kč, a to formou 58 týdenních splátek ve výši 300 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 10 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 19. 12. 2014 a celkově na pohledávku uhradil jen 2 836,40 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, uzavřené mezi [příjmení] [jméno] a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 15. 1. 2021. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení 14 563,60 Kč (skládající se z dlužné jistiny 10 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 1 253,30 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 310,30 Kč), zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 14 620,74 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 961,93 Kč, úroku ve výši 23,72 % p. a. z 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % p. a. z 10 000 Kč od 6. 1. 2021 do zaplacení.

4. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 12. 5. 2023, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně [příjmení] [jméno] splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smluv. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného; jeho majetková situace před uzavřením smlouvy [číslo] byla ověřena z výplatních pásek, z pracovní smlouvy, z nájemní smlouvy a v případě smlouvy [číslo] pak z výplatních pásek, z pracovní smlouvy, z nájemní smlouvy a výpisem z účtu. Současně si [příjmení] [jméno] ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení a exekuční řízení. [příjmení] [jméno] ani žalobkyně přitom nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného, neboť uchazeči o půjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření – žalovaný (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

7. Soud při posouzení důvodnosti žaloby vycházel z listin předložených žalobkyní; ze smlouvy o půjčce [číslo] (smlouva [číslo]) soud zjistil, že dne 21. 7. 2013 došlo mezi [příjmení] [jméno] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem k podpisu smlouvy o půjčce, v níž se [příjmení] [jméno] zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to za úrok ve výši 1 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný byl podle této smlouvy povinen splácet celkovou částku 17 400 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné do rukou zástupce [příjmení] [jméno], a to tak, že první splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy.

8. Ze smlouvy o půjče [číslo] (smlouva [číslo]) soud zjistil, že dne 1. 11. 2013 došlo mezi [příjmení] [jméno] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem k podpisu smlouvy o půjčce, v níž se [příjmení] [jméno] zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to za úrok ve výši 1 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný byl podle této smlouvy povinen splácet celkovou částku 17 400 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné do rukou zástupce [příjmení] [jméno], a to tak, že první splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy. 9. [příjmení] [příjmení] [jméno] z 12. 2. 2021 byl žalovaný informován o výši dlužné částky (24 628,20 Kč bez příslušenství) plynoucí z výše uvedených smluv a dále o tom, že tato pohledávka byla z [příjmení] [jméno] postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 15. 1. 2021. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatků z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávek [příjmení] [jméno] za žalovaným. Následně pak žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne 10. 10. 2022 k úhradě žalovaných pohledávek s upozorněním na jejich možné vymáhání prostřednictvím soudního řízení.

10. Z karty zákazníka bez uvedení data jejího sepisu (zřejmě před uzavřením smlouvy [číslo]) soud zjistil, že tato listina obsahuje osobní údaje žalovaného včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaje o tom, že žalovaný žije v podnájmu, nemá žádnou sjednanou půjčku, je uveden zaměstnavatel žalovaného, což mělo být ověřeno, jeho příjem je 17 000 Kč z hlavního pracovního poměru. Jeho výdaje tvoří 3 000 Kč na nájem/inkaso, 3 700 Kč na výdaje domácnosti a 500 Kč za telefon. Jeho celkové příjmy jsou 17 000 Kč a celkové výdaje 7 200 Kč. Použitelný příjem byl určen jako 9 800 Kč. Ověřeny měly být občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva.

11. Z druhé nedatované karty zákazníka sepsané zřejmě před poskytnutím půjčky ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že tato listina obsahuje osobní údaje žalovaného včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaje o tom, že žalovaný žije v nájmu, má sjednanou půjčku u [příjmení] [jméno], je vlastníkem vozu, je zaměstnán v hlavním pracovním poměru u JMA Elektro spol. s. r. o., což mělo být pracovnicí poskytovatele půjčky telefonicky ověřeno. Jeho příjem byl 18 000 Kč. Výdaje žalovaného měly tvořit 7 000 Kč na nájem/inkaso, 5 500 Kč na výdaje domácnosti, 600 Kč na spoření, 1 300 Kč na splátky půjčky a 200 Kč na výdaje za telefon. Jeho celkové příjmy tak byly 18 000 Kč a celkové výdaje 14 600 Kč. Použitelný příjem byl určen jako 3 400 Kč. Ověřeny měly být občanský průkaz, výplatní pásky, nájemní smlouva, pracovní smlouva a výpis z účtu.

12. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

13. Podle § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

16. Mezi právním předchůdcem žalobkyně ([příjmení] [anonymizováno]) a žalovaným došlo k uzavření dvou smluv, a to podle občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 a šlo o smlouvy o půjčce dle § 657 a násl., které byly zároveň spotřebitelskými smlouvami ve smyslu § 52 a násl. obč. zák. Na základě těchto smluv byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 ZoSÚ ve výši 2 x 10 000 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek.

17. Na obě smlouvy, resp. oba spotřebitelské úvěry přitom dopadá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 9 ukládal věřiteli s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud by věřitel spotřebitelský úvěr poskytl i v případě, že by po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí nebylo zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, byla by smlouva absolutně neplatná.

18. Soud přitom nemohl přehlédnout související judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, kdy v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ 19. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo], [právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž„ povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“ 20. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně ([příjmení] [anonymizováno]) zaznamenala informace, které získala o majetkové situaci žalovaného do dvou karet zákazníka, přičemž z karet je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela především z jím poskytnutých údajů. Tyto údaje měly být podloženy výplatními páskami, nájemní smlouvou, pracovní smlouvou a výpisem z účtu. Uvedené doklady ovšem žalobkyní nebyly soudu předloženy v rámci dokazování. Podle soudu tedy není zřejmé, zda byly dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. Soud přitom již žalobkyni vyzval, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena.

21. Jinými slovy řečeno, při nepředložení dokladů, o kterých žalobkyně tvrdí, že jimi bylo potvrzeno prohlášení žalovaného jako spotřebitele o jeho majetkových poměrech, má soud toto tvrzení (tedy, že takové doklady byly právní předchůdkyni skutečně předloženy a že z nich bylo vycházeno při posouzení úvěruschopnosti žalovaného) nadále za neprokázané.

22. Na základě těchto úvah dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 9 odst. 1 ZoSÚ, že tedy s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet půjčky (spotřebitelské úvěry), a proto jsou smlouvy o půjčce ze dne 21. 7. 2013 a ze dne 1. 11. 2013 neplatné.

23. V takovém případě tak má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 obč. zák.

24. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný na smlouvu o půjčce (smlouva [číslo]) ve výši 10 000 Kč vrátil [příjmení] [jméno] částku ve výši 7 335,40 Kč; proto je povinen vrátit ještě zbylých 2 664,60 Kč z dlužné jistiny. Ve vztahu k této částce má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák. Na smlouvu o půjčce (smlouva [číslo]) ve výši 10 000 Kč pak žalovaný vrátil [příjmení] [jméno] částku ve výši 2 836,40 Kč; proto je povinen vrátit ještě zbylých 7 163,60 Kč z dlužné jistiny. Ve vztahu k této částce má žalobkyně právo na to, aby mu žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák.

25. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouvy o půjče jsou neplatné jako celek, tedy i co do ujednání o splatnosti zapůjčených jistin. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužných částek vyzván nejdříve v oznámení [příjmení] [jméno] o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2021, a to ve lhůtě do 10 dní od jeho doručení. Toto oznámení bylo žalovanému podle podacího lístku odesláno dne 15. 2. 2021. Z pravidelného chodu věcí i ustanovení § 573 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tedy 18. 2. 2021 a dne 28. 2. 2021 uplynula desetidenní lhůta pro zaplacení. Ode dne 1. 3. 2021 je proto žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 2 664,60 Kč a 7 163,60 Kč, celkově 9 828,20 Kč.

26. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 9 828,20 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 1. 3. 2021 do zaplacení.

27. Ve zbylém rozsahu, tedy co do dále požadované jistiny, úroků a úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že převážně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, který však byla po celou dobu řízení nečinný a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.