4 C 7/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 7 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 400 Kč se smluvním úrokem ve výši 19,52 % ročně z částky 5 400 Kč od 27. 1. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 400 Kč od 3. 2. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení další částky 2 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 958,10 Kč, smluvního úroku ve výši 19,52 % ročně z částky 5 755,67 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 467,65 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 5 755,67 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 685 Kč, k rukám [titul] [titul] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 25. 9. 2020, se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 7 400 Kč s příslušenstvím v podobě smluveného a zákonného úroku z prodlení z částky 5 755,67 Kč, a to z titulu žalovaným nesplněného obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 12. 12. 2017 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([příjmení] [anonymizována dvě slova], [IČO]) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to z informací poskytnutých žalovaným a zaznamenaným do karty zákazníka. Tyto informace byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, jako výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva apod. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč (jistina + úrok ve výši 2 000 Kč + administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč + odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč), a to formou 60 týdenních splátek ve výši 300 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, a proto vzniklo právo právnímu předchůdci žalobkyně na úhradu dlužné jistiny ve výši 5 755,67 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 644,33 Kč, smluvního úroku a úroků z prodlení v zákonné výši. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 29. 11. 2019. Ke dni postoupení činila výše pohledávky žalované částku 7 400 Kč. Žalobkyně požaduje též jako příslušenství vedle zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny, též smluvní úrok ve výši 19,52 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5 755,67 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření – žalovaný (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud vycházel z listin předložených žalobkyní, přičemž ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 12. 2017, [číslo] zjistil, že tohoto dne došlo mezi [příjmení] [jméno] [příjmení] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným k podpisu smlouvy, v níž se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti částku v celkové výši 10 000 Kč, a to za úrok ve výši 2 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný byl podle této smlouvy povinen splácet celkovou částku 18 000 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 300 Kč. Žalovaný pak na tuto částku uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 10 600 Kč. Přípisem [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 29. 11. 2019 byl žalovaný informován o výši dlužné částky (7 650 Kč bez příslušenství) a dále o tom, že tato pohledávka byla z [příjmení] [jméno] [příjmení] postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 29. 11. 2019. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, to včetně výňatku z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávky [příjmení] [jméno] [příjmení] za žalovaným. Dne 30. 4. 2020 pak žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě žalované pohledávky s upozorněním na její možné vymáhání prostřednictvím soudního řízení, nebude-li uhrazena do 7. 5. 2020. Žalobkyně požaduje na příslušenství zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 9,75 % od 3. 2. 2019, kapitalizovaný ke dni postoupení 29. 11. 2019, a plynoucí od tohoto dne dále do zaplacení, a též smluvní úrok ve výši 19,52 % ročně z dlužné jistiny od 27. 1. 2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do data postoupení dne 29. 11. 2019, a dále plynoucí od tohoto dne dále do zaplacení. Z karty zákazníka soud zjistil, že před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdce žalobkyně zjišťoval finanční situaci žalovaného, zejména jeho příjmy, a to z žalobkyní doložených výplatních pásek a doložené pracovní smlouvy, současně byly zjišťovány i výdaje žalovaného.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle ustanovení § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

8. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně ([příjmení] [anonymizována dvě slova]) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, a to jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ačkoli úvěrující dostál svým povinnostem, jež mu ukládá citované ustanovení § 2395 obč. zák. a jemu následující, jakož i svým sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný jej porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru (zejména tím, že na poskytnuté finanční prostředky nesplácel řádně a včas) přiměl k podání této žaloby a požadavku na úplné zaplacení dosud nesplacené části poskytnutého úvěru. Právní předchůdce žalobkyně též podle soudu dostatečně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet dle § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.

10. Žalobkyně (jako právní nástupkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ve vztahu k vymáhané pohledávce) tak má nepochybně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil dosud nesplacenou jistinu ve výši 5 400 Kč. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu a ve smlouvě sjednaného úroku z žalobních tvrzení, která nebyla v řízení žalovaným zpochybněna. Ve smlouvě sjednaný poplatek za hotovostní inkaso splátek přitom považuje soud za poplatek za službu poskytnutou žalovanému a neshledal v této části žádný důvod neplatnosti smlouvy o úvěru, jelikož však soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou v části týkající se žalovaným již uhrazeného administrativního poplatku (viz níže), nebyla soudem žalobkyni přiznána jí nárokovaná část poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 644,33 Kč a část jistiny ve výši 355,67 Kč. V rozsahu tvrzeném žalobkyní tak ohledně výše uvedené jistiny dluhu a jím odpovídajícího smluvního úroku nesplnil žalovaný svoje závazky vyplývající z řádně uzavřené smlouvy o úvěru a trvá jeho povinnost tyto závazky splnit. Žalobkyně má tak právo vedle uvedené dlužné jistiny úvěru i na smluvený úrok ve výši 19,52% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5 400 Kč, plynoucí od 27. 1. 2019 do zaplacení.

11. Žalobkyně má také právo na to, aby jí žalovaný uhradil úroky z prodlení ve výši stanovené platnými právními předpisy (viz § 1970 o. z.). Žalobkyni byl v tomto ohledu přiznán zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 9,75 % za období od počátku prodlení do zaplacení. Výše zákonných úroků odpovídá době prodlení a výši úroku z prodlení 9,75 % ročně podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, tj. od 3. 2. 2019 a částce jistiny, s níž se žalovaný dostal do prodlení. Žalobkyně má tedy právo na zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné částky 5 400 Kč (jistina) od 3. 2. 2019 do zaplacení.

12. Soud proto v této části žalobě včetně žalobkyní požadovaných smluvených a zákonných úroků z prodlení jako důvodné ve výroku I. vyhověl.

13. Jiná je však situace ohledně žalobou uplatněného nároku na zaplacení odměny (poplatku) za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč. Tato částka nebyla žalovanému reálně vyplacena, uzavření smlouvy o úvěru se časově shoduje s vyplacením sjednané výše úvěru a ze strany právního předchůdce žalobkyně nedošlo vůči žalovanému k žádnému plnění, které by placení takovéto úplaty odůvodňovalo. K otázce takovéhoto sjednaného plnění se již v rámci řízení o předběžné otázce vyslovil Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci vedené u něj pod č. j. C – 377/14, ve kterém mimo jiné dospěl k závěru, že článek III. písm. l) a článek 10 odst. 2 jakož i bod I. přílohy I. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ z 23. 4. 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že celková výše úvěru a částka čerpání úvěru označují celkovou částku, která byla dána k dispozici spotřebiteli, což vylučuje částky, které si poskytovatel úvěru účtuje na úhradu nákladů souvisejících s dotčeným úvěrem a které nejsou tomuto spotřebiteli reálně vyplaceny. Tento rozsudek plně dopadá i na projednávanou věc a soud proto dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení odměny (poplatku) za administrativní činnost není dán.

14. Soud proto výrokem II. zamítl žalobu jak v části týkající se zaplacení částky ve výši 2 000 Kč, odpovídající již uhrazeného poplatku za administrativní činnost, tak v části týkající se zaplacení smluvního úroku ve výši 19,52 % ročně z požadované jistiny 5 755,67 Kč (kapitalizovaného ve výši 958,10 Kč a dále plynoucího od 30. 11. 2019 do zaplacení) a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z požadované jistiny 5 755,67 Kč (kapitalizovaného ve výši 467,65 Kč a dále plynoucího od 30. 11. 2019 do zaplacení).

15. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého ve věci převážně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu části nákladů řízení. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve výši 600 Kč za tři hlavní úkony po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném ke dni zahájení řízení, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, neboť zástupce žalobkyně osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Celkem tak žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná z 27 %, a vzniklo jí tak právo na zaplacení 46 % nákladů řízení (73% - 27%), což ve finančním vyjádření odpovídá částce 685 Kč. Právě v této výši proto soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení přiznal.

16. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.