4 C 73/2026

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 26 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 6 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč ode dne 20. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 670 Kč, k rukám jejího právní zástupce , tituly před jménem, Josefa Břeně, advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 26 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o úvěru č. ID 91181739 uzavřenou mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným, dne 20. 5. 2024, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr s jistinou ve výši 20 000 Kč. Na základě uvedené smlouvy měla žalovaná vrátit žalobkyni celkem částku 26 000 Kč dne 19. 6. 2024. Úvěr byl žalobkyní poskytnut bezhotovostním převodem na účet žalované dne 20. 5. 2024. Splatnost úvěru byla dne 19. 6. 2024. Žalovaná žalobkyni poskytnuté finanční prostředky včetně úroku v termínu neuhradila, a proto zasílala žalobkyně žalované opakované upomínky. Žalovaná žalobkyni na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila. Dne 9. 12. 2025 byla žalované zaslána předžalobní výzva.

2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, když usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 27. 2. 2026, č.j. EPR 20893/2026-8, byli účastníci vyzváni, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž účastníci ohledně tohoto postupu soudu neměli žádných námitek (viz § 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Z předložených listina žalobkyní bylo zjištěno, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, , byla mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou uzavřena smlouva o úvěru dne 20. 5. 2024, na základě níž byl žalované poskytnut bezhotovostně bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být žalovanou splacen dne 19. 6. 2025 ve výši 26 000 Kč, doba na vrácení úvěru tak činila 30 dnů. Úroková sazba byla sjednána ve výši 1 % denně a RPSN byla ve výši 2 355 %, smluvní pokuta v případě prodlení byla sjednána na 0,10 % denně. Z tvrzení povinné, které nebylo v řízení žalovanou zpochybněno, vyplývá, že žalovaná na předmětný úvěr ničeho neuhradila. K výzvě soudu, týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, žalobkyně ničeho nedoložila.

4. Podle § 1810 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., v platném znění, ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně při poskytování úvěru žádným způsobem neprověřovala schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně neprověřila, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).

12. Dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je tudíž žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalované byla poskytnuta jistina ve výši 20 000 Kč na níž dosud ničeho neuhradila. Žalovaná tedy má uhradit žalobkyni na jistině částku 20 000 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalované byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalované s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).

13. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 20 000 Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu, představující smluvní úrok ve výši 6 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 20. 6. 2024 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.).

14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., a proto převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 2 140 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen „AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 450 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.

15. Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 1 200 Kč (tedy 400 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 6 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč. Náklady právního zastoupení žalobkyně tak s připočtením 21% DPH jsou 1 815 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 800 Kč) celkově činí 2 615 Kč. Jelikož žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 62,8 % a neúspěšná v rozsahu 37,2 %, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 25,6 %, tedy 670 Kč (viz § 142 odst. 2 o. s. ř.).

16. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.