4 C 88/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 17 680 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 840 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 840 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 920 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 005,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 892,36 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a dále částku ve výši 5 920 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 899,62 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 619,59 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 813,14 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 813,14 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) z 27. 1. 2021 se žalobkyně domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 17 680 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení (v kapitalizované podobě a dále v procentní částce do zaplacení), a to z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících z obsahu dvou smluv o půjčce uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO] – dále též jen„ [příjmení] [jméno]“) jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem.

2. Na základě smlouvy o půjčce č. 21766 uzavřené dne 12. 12. 2013 (dále jen smlouva č. 1) byly žalované poskytnuty [příjmení] [jméno] peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit [příjmení] [jméno] peněžní prostředky ve výši 13 920 Kč, a to formou 58 týdenních splátek ve výši 240 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 8 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila dne 3. 4. 2018 a celkově na pohledávku uhradila jen 7 670 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi [příjmení] [jméno] a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení 6 250 Kč (skládající se z dlužné jistiny 4 813,14 Kč a dlužných úhrad za služby 1 436,86 Kč), zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 619,59 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 899,62 Kč, úroku ve výši 23,72 % p. a. z 4 813,14 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % p. a. z 4 813,14 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

3. Na základě smlouvy o půjčce č. 48636 uzavřené dne 14. 3. 2014 (dále jen smlouva č. 2) byly žalované poskytnuty [příjmení] [jméno] peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit [příjmení] [jméno] peněžní prostředky ve výši 13 920 Kč, a to formou 58 týdenních splátek ve výši 240 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 8 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila dne 3. 4. 2018 a celkově na pohledávku uhradila jen 2 490 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi [příjmení] [jméno] a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení 11 430 Kč (skládající se z dlužné jistiny 8 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 836,87 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek 2 593,13 Kč), zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 8 892,36 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 005,33 Kč, úroku ve výši 23,72 % p. a. z 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % p. a. z 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

4. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 5. 8. 2021, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně [příjmení] [jméno] splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smluv. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované; její majetková situace před uzavřením smlouvy č. 1 byla ověřena z výměru podpory, z výplatních pásek a nájemní smlouvy, v případě smlouvy č. 2 pak z výměru podpory, výplatních pásek, nájemní smlouvy a předložených dokladů SIPO o výdajích žalované. Současně si [příjmení] [jméno] ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. [příjmení] [jméno] ani žalobkyně přitom nemají k dispozici kopie dokladů žalované, neboť uchazeči o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

6. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření – žalovaná (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

7. Soud při posouzení důvodnosti žaloby vycházel z listin předložených žalobkyní; ze smlouvy o půjče č. 21766 (smlouva č. 1) soud zjistil, že dne 12. 12. 2013 došlo mezi [příjmení] [jméno] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem k podpisu smlouvy o půjčce, v níž se [příjmení] [jméno] zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to za úrok ve výši 1 120 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Žalovaná byla podle této smlouvy povinna splácet celkovou částku 13 920 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách po 240 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné do rukou zástupce [příjmení] [jméno], a to tak, že první splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy.

8. Ze smlouvy o půjče č. 48636 (smlouva č. 2) soud zjistil, že dne 14. 3. 2014 došlo mezi [příjmení] [jméno] jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem k podpisu smlouvy o zápůjčce, v níž se [příjmení] [jméno] zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to za úrok ve výši 1 120 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Žalovaná byla podle této smlouvy povinna splácet celkovou částku 13 920 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách po 240 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné do rukou zástupce [příjmení] [jméno], a to tak, že první splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy.

9. Přípisem [příjmení] [jméno] z 6. 12. 2019 byla žalovaná informován o výši dlužné částky (17 680 Kč bez příslušenství) plynoucí z výše uvedených smluv a dále o tom, že tato pohledávka byla z [příjmení] [jméno] postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 6. 12. 2019. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatků z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávek [příjmení] [jméno] za žalovanou. Následně pak žalobkyně zaslala žalované výzvu ze dne 3. 9. 2020 k úhradě žalovaných pohledávek s upozorněním na jejich možné vymáhání prostřednictvím soudního řízení.

10. Z karty zákazníka datované ke dni 12. 12. 2013 soud zjistil, že tato listina (vyhotovená ke stejnému dni jako smlouva č. 1) obsahuje osobní údaje žalované včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaje o tom, že žalovaná žije v nájmu, má 4 nezaopatřené děti, jako zaměstnání je uvedeno, že je v domácnosti, její příjem je 6 700 Kč (označen jako další příjmy) a dále má příjem ze státní podpory ve výši 20 000 Kč. Její výdaje tvoří 7 200 Kč na nájem/inkaso, 14 800 Kč na výdaje domácnosti, 2 440 Kč na splátky/alimenty a 200 Kč za telefon. Její celkové příjmy jsou 26 700 Kč a celkové výdaje 24 640 Kč. Použitelný příjem byl určen jako 2 060 Kč. Ověřeny měly být občanský průkaz, výplatní pásky, nájemní smlouva a výměr státní podpory.

11. Z karty zákazníka datované ke dni 14. 3. 2014 soud zjistil, že tato listina (vyhotovená ke stejnému dni jako smlouva č. 2) obsahuje osobní údaje žalované včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaje o tom, že žalovaná žije v nájmu, má 4 nezaopatřené děti, jako zaměstnání je uvedeno, že je v domácnosti, její příjem je 17 203 Kč (označen jako další příjmy) a dále má příjem ze státní podpory ve výši 22 145 Kč. Její výdaje tvoří 7 200 Kč na nájem/inkaso, 14 800 Kč na výdaje domácnosti, 3 600 Kč na splátky/alimenty a 400 Kč za telefon. Její celkové příjmy jsou 39 348 Kč a celkové výdaje 26 000 Kč. Použitelný příjem byl určen jako 13 348 Kč. Ověřeny měly být občanský průkaz, výplatní pásky, nájemní smlouva, SIPO a výměr státní podpory.

12. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Podle § 3028 odst. 1 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 téhož ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

18. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

20. Mezi právním předchůdcem žalobkyně ([příjmení] [anonymizováno]) a žalovanou došlo k uzavření dvou smluv, přičemž smlouva č. 1 byla uzavřena dle občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 a šlo o smlouvu o půjčce dle § 657 a násl., která byla zároveň spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 52 a násl. obč. zák., na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 ZoSÚ ve výši 8 000 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek. Smlouva č. 2 byla uzavřena již za účinnosti nového občanského zákoníku, který se stal účinným dnem 1. 1. 2014, šlo o smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z., která byla spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 1810 o. z. a na jejím základě byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 ZoSÚ ve výši 8 000 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek.

21. Na obě smlouvy, resp. oba spotřebitelské úvěry přitom dopadá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 9 ukládal věřiteli s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud by věřitel spotřebitelský úvěr poskytl i v případě, že by po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí nebylo zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, byla by smlouva absolutně neplatná.

22. Soud přitom nemohl přehlédnout související judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, kdy v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ 23. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž„ povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“ 24. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně ([příjmení] [anonymizováno]) zaznamenala informace, které získala o majetkové situaci žalované do dvou karet zákazníka, přičemž z karet je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela především z jí poskytnutých údajů. Tyto údaje měly být podloženy výplatními páskami, nájemní smlouvou, dokladem SIPO a výměrem státní podpory. Uvedené doklady ovšem žalobkyní nebyly soudu předloženy v rámci dokazování. Podle soudu tedy není zřejmé, zda byly dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. Soud přitom již žalobkyni vyzval, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla řádně posouzena.

25. Jinými slovy řečeno, při nepředložení dokladů, o kterých žalobkyně tvrdí, že jimi bylo potvrzeno prohlášení žalované jako spotřebitelky o jejích majetkových poměrech, má soud toto tvrzení (tedy, že takové doklady byly právní předchůdkyni skutečně předloženy a že z nich bylo vycházeno při posouzení úvěruschopnosti žalované) nadále za neprokázané.

26. Na základě těchto úvah dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 9 odst. 1 ZoSÚ, že tedy s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované jako spotřebitelky splácet půjčku a zápůjčku (spotřebitelské úvěry), a proto jsou smlouva o půjčce ze dne 12. 12. 2013 a smlouva o zápůjčce ze dne 14. 3. 2014 neplatné.

27. V takovém případě tak má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky vůči žalované právo toliko na to, aby jí žalovaná zaplatila zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 obč. zák. a § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

28. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná na smlouvu o půjčce (smlouva č. 1) ve výši 8 000 Kč vrátila [příjmení] [jméno] částku ve výši 7 670 Kč; proto je povinna vrátit ještě zbylých 330 Kč z dlužné jistiny. Ve vztahu k této částce má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila i úroky z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák. Na smlouvu o zápůjčce (smlouva č. 2) ve výši 8 000 Kč pak žalovaná vrátila [příjmení] [jméno] částku ve výši 2 490 Kč; proto je povinna vrátit ještě zbylých 5 510 Kč z dlužné jistiny. Ve vztahu k této částce má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

29. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaná dostala až po té, co byla k zaplacení vyzvána, neboť smlouva o půjče a smlouva o zápůjčce jsou neplatné jako celek, tedy i co do ujednání o splatnosti zapůjčených jistin. Žalovaná byla prokazatelně k vrácení dlužných částek vyzvána nejdříve v oznámení [příjmení] [jméno] o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, a to ve lhůtě do 10 dní od jeho doručení. Toto oznámení bylo žalované podle podacího lístku odesláno dne 7. 1. 2020. Z pravidelného chodu věcí i ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalované třetí pracovní den po odeslání, tedy 10. 1. 2020 a dne 20. 1. 2020 uplynula desetidenní lhůta pro zaplacení. Ode dne 21. 1. 2020 je proto žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 330 Kč a 5 510 Kč, celkově 5 840 Kč.

30. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 5 840 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení.

31. Ve zbylém rozsahu, tedy co do dále požadované jistiny, úroků a úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že převážně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, která však byla po celou dobu řízení nečinná a ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.