4 C 96/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 15 509 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 515 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 515 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 994 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 413,13 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 984,96 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 9 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 9 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 512,39 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 346,42 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 705,33 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 2 705,33 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) z 23. 1. 2021 se žalobkyně domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 12 175 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení (v kapitalizované podobě a dále v procentní částce do zaplacení), a to z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 16. 12. 2016 (dále též jen„ smlouva č. 1“), mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO] – dále též jen„ [příjmení] [jméno]“) jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Žalobkyně se dále domáhá toho, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 3 334 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení (v kapitalizované podobě a dále v procentní částce do zaplacení), a to z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 30. 9. 2016 (dále též jen„ smlouva č. 2“), mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem.

2. Na základě smlouvy č. 1 byly žalované poskytnuty [příjmení] [jméno] peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit [příjmení] [jméno] peněžní prostředky ve výši 15 660 Kč, a to formou 58 týdenních splátek ve výši 270 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 9 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 1 260 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila dne 18. 11. 2019 a celkově na pohledávku uhradila jen 3 485 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi [příjmení] [jméno] a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 29. 11. 2019. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení 12 175 Kč (dlužná jistina 9 000 Kč + poplatek za administrativní činnosti + poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 793,09 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 3 984,96 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 413,13 Kč, úrok ve výši 23,72 % p. a. z 9 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,50 % p. a. z 9 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

3. Na základě smlouvy č. 2 byly žalované poskytnuty [příjmení] [jméno] peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit [příjmení] [jméno] peněžní prostředky ve výši 9 546 Kč, a to formou 43 týdenních splátek po 222 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 6 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 546 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila dne 18. 11. 2019 a celkově na pohledávku uhradila 6 212 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, uzavřené mezi [příjmení] [jméno] a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 29. 11. 2019. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení 3 334 Kč (dlužná jistina 2 705,33 Kč + poplatek za hotovostní inkaso splátek 628,67 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 1 346,42 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 512,39 Kč, úrok ve výši 20,98 % p. a. z 2 705,33 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % p. a. z 2 705,33 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

4. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 9. 8. 2021, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně [příjmení] [jméno] splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smluv. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalované; její majetková situace byla dále ověřena z pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy a ze mzdového výměru, což je zřejmé ze zákaznických karet. Současně si [příjmení] [jméno] ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

6. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření – žalovaná (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

7. Soud při posouzení důvodnosti žaloby vycházel z listin předložených žalobkyní; ze smlouvy nadepsané jako [anonymizováno], smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (smlouva č. 1), soud zjistil, že dne 16. 12. 2016 došlo mezi [příjmení] [jméno] jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem k podpisu smlouvy o zápůjčce, v níž se [příjmení] [jméno] zavázal poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti ve výši 9 000 Kč, a to za úrok ve výši 1 260 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Žalovaná byla podle této smlouvy povinna splácet celkovou částku 15 660 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách ve výši 270 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné do rukou zástupce [příjmení] [jméno], a to tak, že první splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy.

8. Ze smlouvy nadepsané jako [anonymizováno], smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (smlouva č. 2), soud zjistil, že dne 30. 9. 2016 došlo mezi [příjmení] [jméno] jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem k podpisu smlouvy o zápůjčce, v níž se [příjmení] [jméno] zavázal poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti ve výši 6 000 Kč, a to za úrok ve výši 546 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Žalovaná byla podle této smlouvy povinna splácet celkovou částku 9 546 Kč v 43 pravidelných týdenních splátkách ve výši 222 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné do rukou zástupce [příjmení] [jméno], a to tak, že první splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy.

9. Přípisem [příjmení] [jméno] z 29. 11. 2019 byla žalovaná informován o výši celkové dlužné částky (15 509 Kč bez příslušenství) plynoucí z výše uvedených smluv o zápůjčce a dále o tom, že tato pohledávka byla z [příjmení] [jméno] postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 29. 11. 2019. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatků z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávek [příjmení] [jméno] za žalovanou. Následně pak žalobkyně zaslala žalované výzvu ze dne 3. 9. 2020 k úhradě žalovaných pohledávek s upozorněním na jejich možné vymáhání prostřednictvím soudního řízení.

10. Z karty zákazníka k žádosti o zápůjčku ([anonymizováno]) datované ke dni 16. 12. 2016 soud zjistil, že tato listina (vyhotovená ke stejnému dni jako smlouva č. 1) obsahuje osobní údaje žalované včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaje o tom, že žije v nájmu se svým partnerem. Součástí této listiny byly též údaje o finanční situaci žalované, přičemž bylo vycházeno z příjmu žalované, které tvoří mateřská a další formy státní sociální podpory jako je příspěvek na bydlení, přídavek na dítě a na živobytí, v celkové výši 26 490 Kč. Celkové měsíční výdaje žalované měly činit 21 239 Kč a skládaly se z výdajů na bydlení ve výši 13 240 Kč, osobních výdajů 7 000 Kč, splátek úvěrů/zápůjček 999 Kč. Použitelný příjem byl vypočten jako 5 251 Kč. Dle zákaznické karty měla žalovaná u [příjmení] [jméno] ještě další půjčku/úvěr ve výši 6 000 Kč s měsíční splátkou 999 Kč (uvedena v měsíčních výdajích). Ověřeny měly být doklad o přiznání mateřské a rozhodnutí o přiznání výživného.

11. Z karty zákazníka k žádosti o zápůjčku ([anonymizováno]) datované ke dni 30. 9. 2016 soud zjistil, že tato listina (vyhotovená ke stejnému dni jako smlouva č. 2) obsahuje osobní údaje žalované včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaje o to, že žalovaná je v domácnosti a že žije v nájmu. Součástí této listiny byly též údaje o finanční situaci žalované, přičemž bylo vycházeno z toho, že žalovaná je příjemcem dávek státní sociální podpory (příspěvku na bydlení, přídavků na děti a rodičovského příspěvku). Celkové měsíční výdaje žalované měly činit 9 800 Kč a skládaly se z výdajů na bydlení ve výši 1 000 Kč, osobních výdajů 8 000 Kč, ostatních výdajů ve výši 300 Kč. Použitelný příjem byl vypočten jako 9 800 Kč. Dle zákaznické karty neměla žalovaná další půjčku/úvěr, kterou by splácela. Ověřeny měly být výpis z účtu, nájemní smlouva a výměry státní sociální podpory.

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

14. Podle § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (platném a účinném do 1. 12. 2016) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

21. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná.

24. Mezi právním předchůdcem žalobkyně ([příjmení] [anonymizováno]) a žalovanou došlo k uzavření dvou smluv o zápůjčce, a to jako smluv spotřebitelských ve smyslu § 1810 o. z. Na základě těchto smluv byly žalované poskytnuty dva spotřebitelské úvěry ve výši 9 000 Kč a 6 000 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek.

25. Soud však dospěl k závěru, že obě smlouvy o zápůjčce, a to smlouvu o zápůjčce č. 2 dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a smlouva o zápůjčce č. 1 dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, jsou neplatné, neboť [příjmení] [jméno] jako právní předchůdce žalobkyně neposoudil schopnost žalované jako spotřebitelky splácet zápůjčku (spotřebitelský úvěr), resp. poskytl žalované zápůjčky za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna tyto zápůjčky splácet.

26. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu.

27. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ 28. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž„ povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“ 29. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

30. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně ([příjmení] [anonymizováno]) zaznamenala informace, které získala o majetkové situaci žalované do karet zákazníka, přičemž z karet je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela především z jí poskytnutých údajů. V obou případech měly být údaje podloženy doklady o přiznání mateřské (rodičovské) a rozhodnutím o přiznání výživného (sociální podpory) a u smlouvy č. 2 pak výpisem z účtu a nájemní smlouvou. Uvedené doklady ovšem nebyly soudu předloženy v rámci dokazování žalobkyní. Pokud na výzvu soudu žalobkyně reagovala tak, že požadované dokumenty nemá ani ona a ani její právní předchůdkyně z toho důvodu, že tyto dokumenty jsou pouze předkládány zástupci věřitele při sjednávání a uzavírání smlouvy o zápůjčce, tak v případě smlouvy č. 1 to odporuje zákonné povinnosti poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 ZoSÚ). Podle soudu tedy není zřejmé, zda byly dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. Soud přitom již žalobkyni vyzval, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla řádně posouzena. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že žalovaná jakožto spotřebitelka byla při poskytování obou zápůjček závislá na dávkách státní sociální podpory, jejím hlavním příjmem byla mateřská (rodičovský příspěvek) a přídavky na děti, přičemž tvrzené výdaje na domácnost nebyly žalovanou žádným způsobem doloženy a právním předchůdcem žalobkyně ani ověřovány.

31. Jinými slovy řečeno, při nepředložení dokladů, o kterých žalobkyně tvrdí, že jimi bylo potvrzeno prohlášení žalované jako spotřebitelky o jejích majetkových poměrech (dle tvrzení žalobkyně v žalobě výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva), má soud toto tvrzení (tedy, že takové doklady byly právní předchůdkyni skutečně předloženy a že z nich bylo vycházeno při posouzení úvěruschopnosti žalované) nadále za neprokázané. K tomu lze navíc uvést, že v době poskytnutí obou zápůjček žalovaná dle údajů ze zákaznické karty nebyla v pracovním poměru a jejím zdrojem příjmů nebyla závislá činnost; tedy minimálně v ověření pracovní smlouvy a výplatních pásek jsou žalobní tvrzení nepravdivá.

32. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

33. Podle § 87 odst. 1 a 86 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, je smlouva neplatná.

34. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizováno]) nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalované ve dvou případech poskytla spotřebitelský úvěr (zápůjčku), byť neposoudila její schopnost jako spotřebitelky tento spotřebitelský úvěr (zápůjčku) splácet. S ohledem na to jsou smlouva o spotřebitelském úvěru (zápůjčce) ze dne 16. 12. 2016 i smlouva o spotřebitelském úvěru (zápůjčce) ze dne 30. 9. 2016 neplatné.

35. V takovém případě tak má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky vůči žalované právo toliko na to, aby jí žalovaná zaplatila zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

36. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná na smlouvu o zápůjčce č. 1 ve výši 9 000 Kč vrátila [příjmení] [jméno] částku ve výši 3 485 Kč; proto je povinna vrátit ještě zbylých 5 515 Kč z dlužné jistiny. Dále z tvrzení žalobkyně plyne, že žalovaná na smlouvu o zápůjčce č. 2 ve výši 6 000 Kč vrátila [příjmení] [jméno] částku ve výši 6 212 Kč; tedy celá zapůjčená jistina byla žalovanou splacena. Celkově je tak žalovaná na poskytnuté jistině ze smlouvy č. 1 povinna žalobkyni vrátit 5 515 Kč. Ve vztahu k této částce má pak žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

37. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaná dostala až po té, co byla k zaplacení vyzvána, neboť smlouva o zápůjčce č. 1 je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o splatnosti zápůjčky. Žalovaná byla prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzvána nejdříve v oznámení [příjmení] [jméno] o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, a to ve lhůtě do 10 dní od jeho doručení. Toto oznámení bylo žalované podle podacího lístku odesláno v pátek dne 13. 12. 2019. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalované třetí pracovní den po odeslání, tedy ve středu 18. 12. 2019 a dne 19. 12. 2019 započala běžet desetidenní lhůta pro zaplacení. Protože poslední den této lhůty připadl na sobotu 28. 12. 2019, za poslední den lhůty se dle § 607 o. z. považuje pondělí 30. 12. 2019. Ode dne 31. 12. 2019 je tedy žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 5 515 Kč.

38. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 5 515 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 31. 12. 2019 dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

39. Ve zbylém rozsahu, tedy co do zbytku požadovaných jistin, úroků a úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

40. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že převážně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, která však byla po celou dobu řízení nečinná a ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.