5 C 102/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí jméno příjmení bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 5 120 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4 000 Kč od 1. 8. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 1 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 120 Kč od 1. 8. 2015 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 834 Kč k rukám Mgr. [jméno] [jméno], advokáta se sídlem [adresa žalobkyně], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18. 8. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 120 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 1. 7. 2015 elektronickou formou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl žalobce žalovanému na jeho bankovní účet částku 4 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 120 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit nejpozději do 31. 7. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný svoje závazky vyplývající z předmětné smlouvy ani částečně nesplnil a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.

2. Žalobce i opatrovnice žalovaného se k jednání soudu nařízenému na 17. 5. 2022 nedostavili a nepožádali z vážného důvodu o odročení jednání, přestože byli k jednání řádně předvoláni. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 12. 2017, č.j. 10 P 236/2016-192, vyplývá, že tímto rozsudkem byl změněn původní rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 8. 3. 2006, č.j. 5 Nc 411/2005-19, kterým byl žalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům, tak, že žalovaný se omezuje ve svéprávnosti tak, že není způsobilý mimo jiné uzavírat smlouvy, půjčky, úvěry, ručení, a činit právní jednání majetkové povahy, jejichž výše přesahuje při jednotlivém právním jednání částku 200 Kč. Je proto zřejmé, že žalovaný nebyl v době uzavření předmětné smlouvy plně svéprávný a jednalo se o právní jednání, ke kterému nebyl způsobilý. Opatrovnicí žalovaného byla ustanovena [jméno] [příjmení], bytem [adresa žalovaného].

4. Z listinných důkazů předložených žalobcem, zejména z potvrzení o odeslání finančních prostředků ze dne 1. 7. 2015, je zřejmé, že právní předchůdce žalobce žalovanému částku 4 000 Kč uvedenou v předmětné smlouvě z 1. 7. 2015 zaslal na účet žalovaného sdělený samotným žalovaným. Opatrovnice žalovaného přitom v řízení nezpochybnila správnost tvrzení žalobce, že žalovaný svoji povinnost vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 4 000 Kč a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 120 Kč ani částečně nesplnil.

5. Podle § 581 občanského zákoníku není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu. který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Žalovaný byl v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru nepochybně zbaven způsobilosti k právním úkonům za účinnosti občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013 a již z tohoto důvodu nemohla být smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným platně uzavřena. Právnímu předchůdci žalobce a následně žalobci tak nemohlo vzniknout právo na zaplacení smluvního poplatku za poskytnutí úvěru a v této části včetně příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ohledně jistiny úvěru vzniklo žalovanému na úkor právního předchůdce žalobce a následně žalobce bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu. Již přede dnem 1. 8. 2015 byl proto žalovaný povinen žalobci bezdůvodné obohacení vydat a žalobci tak vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení 8,05% ročně přitom nepřevyšuje zákonné úroky z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. při repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Ohledně částky 4 000 Kč s příslušenstvím proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.

7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků činí 78% ku 22% a žalobce byl v řízení převážně úspěšný. Přísluší mu proto právo na náhradu 56% jeho nákladů řízení (100-22-22). Náklady řízení vzniklé žalobci představují soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve výši 600 Kč za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) po 200 Kč dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 1 489 Kč a 56% z této částky odpovídá po zaokrouhlení částce 834 Kč. Právě v této výši proto soud ve věci převážně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.