5 C 102/2026

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 6 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 1 500 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 001 Kč k rukám tituly před jménem, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 10. 2. 2026 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6 500 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 30. 3. 2025 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 1 500 Kč nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Úvěr byl žalovanému vyplacen stejného dne na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný dosud svoje závazky vyplývající z předmětné smlouvy ani částečně nesplnil a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.

2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. hodnota ze dne 30. 3. 2025, formulářem pro standardní informace o úvěru, potvrzením o vyplacení úvěru a výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 5. 12. 2025 včetně doručenky. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 30. 3. 2025 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 1 500 Kč nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Úvěr byl žalovanému vyplacen stejného dne na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný dosud svoje závazky vyplývající z předmětné smlouvy ani částečně nesplnil a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny z obchodních knih žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb.

4. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobce se soud musel zabývat v první řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru. Z této zjistil, že zápůjční úroková sazba úvěru byla dohodnuta na 1 % denně a roční procentní sazba nákladů úvěru byla dohodnuta na 2 334 % ročně. Soudní judikatura přitom již dovodila například již v dosud použitelném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci vedené u něj pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Dospěl k závěru, že tato sjednaná úroková sazba úvěru nepochybně více než desetinásobně převyšuje nejvyšší obvyklé úrokové sazby požadované bankami v době uzavření předmětné smlouvy a vzhledem k tomuto ujednání je tuto smlouvu jako její celek třeba shledat absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, soud přihlédne dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání.

5. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaný při uzavření smlouvy se žalobcem vystupoval v pozici spotřebitele podle § 1810 a následujících občanského zákoníku. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takové právní jednání požívat právní ochranu s odkazem na autonomii vůle účastníků závazkového vztahu, která nemůže být bezbřehá a usměrňují jí korektivy předvídané právním řádem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný dosud na splnění svých závazků ze smlouvy nic nezaplatil a jeho dluh na jistině úvěru ve výši 5 000 Kč stále trvá. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení.

6. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovanému na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Jistina byla splatná do 29. 4. 2025 a dnem následujícím se žalovaný vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobci přiznaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Ohledně částky 5 000 Kč a zákonných úroků z prodlení od 30. 4. 2025 do zaplacení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Převážně úspěšný byl ve věci žalobce, přičemž jeho náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení advokátem za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení a podání žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč. Žalobce byl v řízení úspěšný po zaokrouhlení ze 77 % a vzniklo mu tak právo na zaplacení 54 % jemu vzniklých nákladů řízení (100 – 23 - 23), což odpovídá částce 1 001 Kč. Právě v této výši proto soud převážně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.