5 C 110/2024
č. j. 5 C 110/2024-33
V PLATNOSTIOkresní soud v Třebíči zamítl žalobu o další výživné pro zletilého syna ve výši 3 000 Kč měsíčně od 13. března. Soud se opřel o § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož není povinnost platit výživné pro zletilé dítě závazná, pokud není dítě stále ve vzdělávání nebo zdravotně postižené. Rozsudek potvrdil předchozí rozhodnutí o výživném ve výši 7 000 Kč měsíčně, které bylo považováno za přiměřené. Soud upřesnil, že žaloba byla částečně zamítnuta z důvodu nezákonnosti požadavku na další výživné.
Plný text
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0, Anonymizováno o výživné pro zletilého syna
I. Žalovaný je povinen počínaje dnem 13. 3. 2024 přispívat na výživu žalobce částkou 7 000 Kč měsíčně. Výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobce.
II. Nedoplatek výživného vzniklý jeho zpětným zvýšením za období od 13. 3. 2024 do 31. 8. 2024 ve výši 39 290 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci nejpozději do tří měsíců od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou nejprve Městskému soudu v Brně dne 13. 3. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému počínaje tímto dnem uložena povinnost platit mu výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně z titulu výživného pro zletilého syna. Žalobu odůvodnil tím, že studuje v prezenční formě bakalářský studijní program na VUT v Brně a není proto schopen se sám živit. Po rozvodu rodičů žije s matkou, žalovaný na jeho výživu nepřispívá. Jeho matka je evidována jako uchazečka o zaměstnání na úřadu práce a pobírá pouze invalidní důchod ve výši 8 380 Kč. Ve školním roce bydlí na kolejích, za ubytování a přístup na internet platí asi 4 200 Kč měsíčně. Za MHD a jízdné platí asi 900 Kč měsíčně, za obědy 80 - 100 Kč denně. Jinak má potřeby odpovídající jeho věku.
2. Žalovaný existenci své vyživovací povinnosti vůči žalobci nezpochybnil, nicméně není v jeho možnostech platit výživné vyšší než 5 000 Kč. Žádal zejména, aby soud zohlednil příjmy žalobce vyplývající z jeho vlastnictví bytu v Brně.
3. Z potvrzení vystavených VUT v Brně, fakultou informačních technologií, soud zjistil, že žalobce studoval v akademickém roce 2023/2024 v 1. ročníku prezenční formou bakalářský studijní program „informační technologie“ a splnil všechny podmínky pro zápis do 2. ročníku. Z dohody o finančním vypořádání v souvislosti s převodem družstevního podílu v bytovém družstvu z 10. 11. 2020 soud zjistil, že žalobce touto dohodou převedl členský podíl v SBD Máj v Brně spojený s právem užívat dvoupokojový byt na adrese adresa, za úplatu 2 000 000 Kč. Ze zprávy zaměstnavatele žalovaného právnická osoba, vzal soud dále za prokázané, že průměrná čistá měsíční mzda žalobce činila za měsíce červen 2023 až květen 2024 včetně 42 033 Kč.
4. K naložení s úplatou za převod podílu k bytu v Brně, který nabyl v pozůstalostním řízení po prababičce, žalobce uvedl, že úplata byla částečně použita na koupi domu ve adresa a částečně na jeho úspory. Dům ve adresa byl nucen prodat za kupní cenu 1 270 000 Kč a v současné době bydlí s matkou v nájmu v bytu ve adresa, za který platí nájemné 13 000 Kč plus energie. Dále uvedl, že na spořícím účtu má úspory ve výši asi 1 000 000 Kč a vlastní dále vozidlo Škoda Rapid, rok výroby 2017, které koupil v roce 2023 za kupní cenu 270 000 Kč. Maturoval v roce 2022 a poté studoval na Masarykově univerzitě v Brně, fakultě informatiky. Studium nedokončil, neboť mu chyběly potřebné kredity. Nemá zdravotní omezení a jeho potřeby odpovídají věku, se žalovaným se nestýkají a žádné výživné mu žalovaný neplatí.
5. Žalovaný ke svým poměrům uvedl, že žije s přítelkyní v rodinném domě v jejich spoluvlastnictví. Jinou vyživovací povinnost nemá, jeho přítelkyně však má vyživovací povinnost dvěma dcerám studujícím vysokou školu, přičemž jedna z nich s nimi žije ve společné domácnosti. Má příjmy pouze od svého zaměstnavatele a další cennější majetek nemá. Pracuje v Brně v třísměnném provozu a musí denně do zaměstnání dojíždět autem, náklady spojené s dojížděním představují asi 8 000 Kč a dalších asi 6 000 Kč činí náklady na bydlení.
6. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.
7. Předně je třeba uvést, že žalobce sice nedokončil z důvodů na jeho straně svoje předchozí studium na vysoké škole, nicméně při první možnosti zahájil jiné vysokoškolské studium v denní formě, ve kterém řádně pokračuje. Nedá se tak zatím dovodit jeho nezodpovědný přístup ke studiu, který by mohl mít za následek zánik vyživovací povinnosti žalovaného. Není tak dosud schopen se sám živit a vyživovací povinnost žalovaného vůči němu stále trvá. Při úvaze o výši výživného vyšel soud ze skutkových tvrzení účastníků ohledně jejich osobních poměrů a nezbytných nákladů, neboť tyto odpovídají zkušenostem soudu v obdobných případech a lze je považovat za pravdivá. Na straně žalobce zohlednil jeho úspory z prodeje práv k bytu a dospěl k závěru, že zákonným kritériím ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku odpovídá výživné ve výši 7 000 Kč a na tuto výši také žalobci počínaje dnem 13. 3. 2024 výživné stanovil, neboť důvody pro stanovení výživného právě v této výši trvaly i zpětně od tohoto dne. Ve zbývající části pak žalobu ve věci samé jako nedůvodnou zamítl.
8. Protože výživné bylo stanoveno i zpětně, vznikl žalovanému za období od 13. 3. 2024 do 31. 8. 2024 nedoplatek na výživném ve výši 39 290 Kč. Tento nedoplatek uložil soud žalovanému zaplatit ve lhůtě do tří měsíců od právní moci rozsudku, neboť dospěl k závěru, že vzhledem k výši nedoplatku i příjmům žalovaného je odůvodněno výjimečné stanovení lhůty delší oproti obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovenou lhůtu lze považovat za odpovídající těmto kritériím.
9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl každý z účastníků úspěch jen částečný, a oba se navíc práva na náhradu vzdali. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.