5 C 123/2026

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 16 670 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 500 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 5 170 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 170 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 874 Kč k rukám Jméno advokátky, advokátky se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 8. 1. 2026 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 16 670 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba., a žalovaným byla dne 31. 8. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 11 500 Kč s termínem splatnosti do 30. 9. 2024. Dále se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 829,73 Kč a úrok ve výši 340,27 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána z veřejně dostupných databází, přičemž nedošlo k pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2025 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud na splnění svých závazků z předmětné smlouvy nic nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.

2. Žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno ze dne 31. 8. 2024, formulářem pro standardní informace o úvěru, potvrzením o vyplacení úvěru z 31. 8. 2024, výpisem ohledně ověření úvěruschopnosti klienta a výpisem z běžného účtu žalovaného, rámcovou a dílčí smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem a oznámením o postoupení pohledávky a výzvou zaslanou žalovanému z 3. 12. 2025 včetně potvrzení o odeslání. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba., a žalovaným byla dne 31. 8. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 91798/830084, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 11 500 Kč s termínem splatnosti do 30. 9. 2024. Dále se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 829,73 Kč a úrok ve výši 340,27 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána z veřejně dostupných databází, přičemž nedošlo k pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2025 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud na splnění svých závazků z předmětné smlouvy nic nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.

4. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobce se soud musel zabývat v první řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu jako její celek je třeba shledat absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, soud přihlédne dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání.

5. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaný při uzavření smlouvy s žalobcem vystupoval v pozici spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku. Ze smlouvy o úvěru přitom vyplývá, že RPSN úvěru činila 9 056,43 %. Tyto náklady úvěru mnohonásobně převyšují úrokové sazby a poplatky požadované bankami v době uzavření předmětné smlouvy. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takové právní jednání požívat právní ochranu s odkazem na autonomii vůle účastníků závazkového vztahu, která nemůže být bezbřehá a usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními o bezdůvodném obohacení.

6. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovanému na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši jistiny úvěru představující 11 500 Kč. Dnem následujícím po splatnosti jistiny, tedy dnem 1. 10. 2024, se žalovaný vůči žalobci ohledně jistiny dluhu ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Tímto dnem tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž k tomuto dni činila zákonná výše úroků z prodlení odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí 12,75 % ročně. Ohledně částky 11 500 Kč a zákonných úroků z prodlení od 1. 10. 2024 do zaplacení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšný byl v řízení žalobce, jehož náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) po 400 Kč dle § 14 b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč a tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14 b/ odst. 6 téže vyhlášky. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 2 300 Kč. Žalobce byl po zaokrouhlení ve věci úspěšný z 69 % a přísluší mu tak právo na přiznání 38 % jemu vzniklých nákladů (100 – 31 – 31), což ve finančním vyjádření odpovídá částce 874 Kč. Právě v této výši proto soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.