5 C 130/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobců a žalovaného k nemovitým věcem: pozemku p. č. St. [anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba v části [územní celek], [adresa] – bydlení, stojící na pozemku p. č. St. [anonymizováno]; pozemku [parcelní číslo] – ovocný sad; pozemku [parcelní číslo] – zahrada; to vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek] úřadu pro Vysočinu, [stát. instituce], se zrušuje.

II. Ve výroku I. uvedené nemovité věci se přikazují do podílového spoluvlastnictví žalobců tak, že [celé jméno žalobce] se přikazuje spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo], a [celé jméno žalobce] se přikazuje spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo].

III. Žalobce [celé jméno žalobce] je povinen uhradit žalovanému přiměřenou náhradu ve výši 229 165 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce [celé jméno žalobce] je povinen uhradit žalovanému přiměřenou náhradu ve výši 229 165 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům jako oprávněným společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 151 132 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 42 175 Kč na účet Okresního soudu v Třebíči do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2022 domáhali vydání rozhodnutí. kterým bude zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem uvedeným ve výroku I. rozsudku zapsaným na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí]. Žalobu odůvodnili tím, že žalobci nemají zájem nadále spoluvlastnit předmětné nemovitosti se žalovaným a přes jejich snahu nedošlo dosud k mimosoudní dohodě o způsobu vypořádání. Navrhli, aby byl spoluvlastnický podíl žalovaného id. 1/8 rozdělen mezi žalobce rovným dílem, přičemž žalobci by ve spoluvlastnictví i nadále setrvali, a byla žalobcům uložena povinnost zaplatit žalovanému vypořádací podíl odpovídající ceně jeho spoluvlastnického podílu s tím, že oba žalobci disponují dostatečnými finančními prostředky k vyplacení tohoto spoluvlastnického podílu.

2. Žalovaný se zrušením spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem souhlasil, nesouhlasil však se způsobem vypořádání navrženým žalobci. Navrhl nejprve, aby byly předmětné nemovitosti přikázány do jeho vlastnictví za přiměřenou náhradu, v průběhu řízení změnil svoje procesní stanovisko tak, že požadoval, aby byl do jeho výlučného vlastnictví přikázán alespoň pozemek [parcelní číslo] či jeho část, neboť tento pozemek sousedí s jeho zahradou, od smrti otce účastníků před asi 33 roky o něj jako o zahradu pečoval a chtěl by alespoň tento pozemek zachovat jako rodinný majetek, neboť předpokládá, že žalobci hodlají ostatní nemovitosti prodat. S tímto řešením původně v rámci soudem nařízené mediace souhlasili i žalobci, nicméně následně od této dohody ustoupili s nepravdivým tvrzením, že se jedná o stavební, a tudíž cennější, pozemek.

3. Mezi účastníky je skutkově nesporným, že předmětný dům na adrese [obec a číslo] s k němu náležejícími pozemky v současné době nikdo neužívá, neboť poslední uživatelkou byla matka účastníků, která od roku 2019 fakticky bydlí u žalobce [celé jméno žalobce]. Je zcela odkázána na pomoc jiných osob a věcné břemeno jí náležející spočívající v právu užívání předmětných nemovitostí nemůže vykonávat. Reálné rozdělení předmětných nemovitostí dle spoluvlastnických podílů účastníků není možné.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí vzal soud za prokázané, že účastníci jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] s podíly id. 4/8 žalobce [celé jméno žalobce], id. 3/8 žalobce [celé jméno žalobce] a id. 1/8 žalovaného [celé jméno žalovaného]. Na nemovitostech vázne věcné břemeno práva jejich užívání ve prospěch matky účastníků [jméno] [příjmení]. Ze znaleckého posudku znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], jehož správnost žádný z účastníků nezpochybnil a o jehož správnosti nemá vzhledem k přesvědčivosti zjištění i závěrů znalkyně důvod pochybovat ani soud, vzal soud za prokázané, že celková obvyklá cena předmětných nemovitostí činí 3 666 640 Kč, přičemž obvyklá cena domu [adresa] se zastavěný pozemkem p.č. St. [anonymizováno] a pozemkem [parcelní číslo] se stavbami na nich umístěnými činí 2 568 580 Kč a obvyklá cena pozemku p. [číslo] ovocný sad činí 1 098 060 Kč.

5. Podle § 1140 odst. 1, 2 občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, anebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo je k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle § 1143 občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1 občanského zákoníku je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1147 věta první občanského zákoníku není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

6. V projednávané věci nebyly účastníky tvrzeny ani soudem zjištěny žádné důvody, pro které by byly dány důvody pro nezrušení spoluvlastnictví účastníků dle § 1140 odst. 2 věta druhá občanského zákoníku. Rovněž nemá soud na základě shora uvedeného znaleckého posudku i snímků obsažených ve spisu důvod pochybovat o správnosti nesporných tvrzení účastníků o nemožnosti rozdělení předmětných nemovitostí dle spoluvlastnických podílů účastníků. Soud proto spoluvlastnictví účastníků zrušil a dále se zabýval vypořádáním spoluvlastníků dle § 1147 věta první občanského zákoníku, neboť se jako jediná reálná možnost vypořádání spoluvlastnictví jeví přikázání předmětných nemovitostí do vlastnictví jednoho nebo více spoluvlastníků.

7. Kritérium výše spoluvlastnických podílů svědčí jednoznačně ve prospěch žalobců jednajících ve shodě, neboť jejich celkový spoluvlastnický podíl činí id. 7/8. Za další možná kritéria ovlivňující úvahu soudu o přikázání věci některému spoluvlastníku zařadila soudní judikatura například v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2018 ve věci vedené u něj pod sp. zn. 22 Cdo 1871/2018 zejména schopnost včas zaplatit vypořádací podíl, či skutečnost, že spoluvlastník je ochoten zaplatit dalším spoluvlastníkům vyšší finanční náhradu, než jaká by jim náležela podle obvyklé ceny společné věci; dále například skutečnost, že spoluvlastník v nemovitosti bydlel, udržoval ji, opravoval, případně do ní investoval a je schopen se o její údržbu nadále starat.

8. V projednávané věci oba žalobci výpisy ze svých bankovních účtů prokázali, že disponují dostatečnými finančními prostředky k vyplacení spoluvlastnického podílu žalovaného. V domu [adresa] žádný z účastníků nebydlí, neudržuje jej ani do něj neinvestoval, žalovaný se pouze staral o pozemek [parcelní číslo] sloužící jako zahrada. O matku účastníků, která byla poslední uživatelkou nemovitostí, pečuje ve svém bydlišti žalobce [celé jméno žalobce]. Vzhledem k těmto zjištěním dospěl soud k závěru, že za jedinou racionální možnost vypořádání spoluvlastnictví účastníků lze považovat vyhovění žalobě a rozdělení spoluvlastnického podílu žalovaného rovnoměrně mezi oba žalobce. Rozhodl proto, že se do vlastnictví žalobce [celé jméno žalobce] přikazuje spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo], a do vlastnictví žalobce [celé jméno žalobce] se přikazuje spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo].

9. Při úvaze o výši vypořádacího podílu příslušející žalovanému vyšel soud ze závěrů znaleckého posudku vypracovaného znalkyní [příjmení] [příjmení], neboť vzhledem k akceptování zjištění i závěrů znalkyně neshledal žádný důvod pro odchýlení se od těchto závěrů. Ze znalkyní zjištěné obvyklé ceny předmětných nemovitostí 3 666 640 Kč představuje jedna osmina 458 330 Kč, polovina z ní připadající na každého ze žalobců pak 229 165 Kč. Právě v této výši proto soud uložil každému ze žalobců žalovanému vypořádací podíl zaplatit, a to v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné poskytnutí lhůty delší nebo umožnění plnění žalovaným ve splátkách. K hodnotě věcného břemene spočívajícího v právu nemovitosti užívat matkou účastníků [jméno] [příjmení] soud nepřihlížel, neboť toto právo není oprávněnou dlouhodobě užíváno, vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu je zřejmé, že již ani v budoucnu užíváno nebude, a nemá tak fakticky žádnou hodnotu.

10. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve věci úspěšným žalobcům oprávněným společně a nerozdílně. Tento postup odpovídá i existující soudní judikatuře, například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 8. 2014 ve věci vedené u něj pod sp. zn. 22 Cdo 1655/2014, podle kterého jestliže ve sporu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soud žalobě vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem, který žalobce navrhoval, je namístě postup dle tohoto ustanovení. V projednávané věci byli žalobci úspěšní nejen ohledně jimi navrženého způsobu vypořádání, ale dokonce v rámci korespondence před zahájením řízení nabízeli žalovanému vyšší vypořádací podíl, než který mu byl soudem přiznán, neboť v nabídce datované 22. 2. 2022 žalovanému nabízeli vyplatit vypořádací podíl ve výši 537 500 Kč Náklady řízení vzniklé žalobcům představují zaplacený soudní poplatek ve výši 7 000 Kč a náklady právního zastoupení advokátem představující odměnu advokáta za 14 hlavních úkonů (7 u každého ze žalobců), a to převzetí a přípravu zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci, podání žaloby, dvě porady s klienty ve dnech 25. 4. 2022 a 11. 7. 2023 časově přesahující jednu hodinu potvrzené žalobci, vyjádření ke znaleckému posudku a účast na jednání soudu dne 1. 8. 2023 u každého ze žalobců) po 10 140 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení při tarifní hodnotě sporu 458 330 Kč představující hodnotu sporné 1/8 ceny předmětných nemovitostí a 14 paušálních náhrad dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Další náklady řízení vzniklé v souvislosti s právním zastoupením žalobců činí cestovné advokáta k jednání soudu [obec] – [obec] a zpět vozidlem Hyundai i20 ve výši 949 Kč (130 km při paušální náhradě 5,20 Kč za 1 km dle § 1 písm. b/ vyhl. č. 467/2022 Sb., použitém palivu benzin 95 oktanů v ceně 41,20 Kč dle § 4 písm. a/ téže vyhlášky a průměrné spotřebě vozidla dle technického průkazu 5,1 litrů na 100 km) a náhradu za ztrátu času za 4 započaté půlhodiny za účast na jednání soudu po 100 Kč dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění. Při snížení odměny advokáta o 20% při společném zastupování dvou žalobců dle § 12 odst. 4 téže vyhlášky tak činí výše odměny a náhrad celkem 119 117 Kč, a dále žalobci přísluší právo na zaplacení 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 25 015 Kč, neboť zástupce žalobců osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Naproti tomu soud žalobcům nepřiznal požadované právo na zaplacení odměny a paušálních náhrad za účast advokáta na soudem nařízené mediaci, neboť se nejedná o úkon advokáta dle § 11 odst. 1 či 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., a zejména se nejedná o účelně vynaložený náklad řízení, když sami žalobci následně zmařili předběžnou dohodu dosaženou v rámci mediace. Z důvodů uvedených shora proto soud přiznal žalobcům právo na náhradu nákladů řízení právě ve výši 151 132 Kč a uložil žalovanému povinnost k jejich náhradě v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť vzhledem k výši náhrad přiznaných žalovanému neshledal důvody pro případné výjimečné lhůta delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.

11. O nákladech řízení vzniklých státu v souvislosti s vyplacením znalečného znalkyni [příjmení] [příjmení] ve výši 42 175 Kč rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Tyto předpoklady u ve věci neúspěšného žalovaného dány nejsou a soud mu proto povinnost k jejich náhradě uložil.