5 C 135/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 32 491,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 20. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 12 491,39 Kč a úroky z prodlení převyšující úroky přiznané ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 856 Kč k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 9. 1. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 32 491,39 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , Anonymizováno, ., a žalovanou byla dne 5. 5. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované revolvingový úvěr v konečné výši 32 991,39 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději do 8. 10. 2024. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána z doložitelných příjmů a výdajů žalované s tím, že žalované byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, a z veřejně dostupných registrů. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně její přílohy přešla předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a žalovaná byla o postoupení pohledávky písemně informována. Žalovaná dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.

2. Žalobce i žalovaná souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o revolvingovém úvěru uzavřenou dne 5. 5. 2024 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou včetně obchodních podmínek právního předchůdce žalobce a standardní informace o úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek z 27. 1. 2020 včetně jejích příloh, výpisu z obchodních knih právního předchůdce žalobce, daňového dokladu právního předchůdce žalobce č. , hodnota, a oznámení o postoupení pohledávek včetně výzvy k plnění z 14. 11. 2024 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , Anonymizováno, , a žalovanou byla dne 5. 5. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr včetně smluvního úroku ve výši 146,949 % ročně splatit nejpozději do 8. 10. 2024. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána z doložitelných příjmů a výdajů žalované s tím, že žalované byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, a z veřejně dostupných registrů. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně její přílohy přešla předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a žalovaná byla o postoupení pohledávky písemně informována.

4. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobce se soud musel zabývat v první řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu jako její celek je třeba shledat absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, soud přihlédne dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání.

5. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaná při uzavření smlouvy s právním předchůdcem žalobce vystupovala v pozici spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku. Ze smlouvy o úvěru přitom vyplývá, že roční procentní sazba nákladů z úvěru činila 299,98 % při roční nominální úrokové sazbě 146,949 %, která mnohonásobně převyšuje úrokové sazby požadované bankami v době uzavření předmětné smlouvy. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takové právní jednání požívat právní ochranu s odkazem na autonomii vůle účastníků závazkového vztahu, která nemůže být bezbřehá a usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že žalované byl právním předchůdcem žalobce úvěr ve výši 20 000 Kč vyplacen na její účet a je zřejmé, že žalovaná svůj závazek vyplývající ze smlouvy ani částečně nesplnila. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními o bezdůvodném obohacení.

6. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalované na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu žalované k plnění lze považovat výzvu před zahájením řízení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky datovanou 14. 11. 2024, která byla stejného dne odeslána poštou. Lze předpokládat, že se tato výzva dostala do dispoziční sféry žalované nejpozději dne 16. 11. 2024, a žalobce stanovil lhůtu žalované pro splnění jejího závazku do tří dnů. Dnem následujícím, tedy dnem 20. 11. 2024, se žalovaná vůči žalobci ohledně jistiny dluhu ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Tímto dnem tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Ohledně částky 20 000 Kč a zákonných úroků z prodlení od 20. 11. 2024 do zaplacení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu nemající oporu v hmotném právu jako nedůvodnou zamítl.

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a převážně úspěšný byl ve věci žalobce. Přísluší mu tak právo na náhradu části nákladů řízení. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 300 Kč, odměnu advokáta za dva hlavní úkony po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení a zaslání výzvy žalované obsahující skutkový i právní rozbor věci) a jeden hlavní úkon za 700 Kč za podání žaloby dle § 14 b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. vždy ve znění platném při realizaci úkonu, neboť se jedná o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 420 Kč. Celkem tak náklady řízení vzniklé žalobci činí 3 720 Kč. Žalobce byl v řízení úspěšný z 61,5 % a přísluší mu tak právo na zaplacení 23 % vzniklých nákladů (100 – 38,5 – 38,5), což ve finančním vyjádření odpovídá částce 856 Kč. Právě v této výši proto soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.