5 C 137/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 31 034,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 396,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 396,02 Kč od 15. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 16 638,50 Kč a úroky z prodlení převyšující úroky z prodlení přiznané ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 11. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 31 034,52 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 30. 8. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr až do výše 56 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných denních splátkách způsobem stanoveným ve smlouvě. Úroková sazba byla sjednána na 0,866 % denně s tím, že první splátka je splatná 30. den ode dne poskytnutí úvěru. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána z doložitelných příjmů a výdajů žalované i z veřejně dostupných registrů. Žalovaná postupně od 30. 8. 2023 do 28. 12. 2023 vyčerpala úvěr v celkové výši 59 222 Kč. Žalovaná dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.

2. Žalobce i žalovaná souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 8. 2023, všeobecnými obchodními podmínkami žalobce, informací pro spotřebitele a popisem základních vlastností úvěru, předpisem denních splátek úvěru, přehledem plateb vyplacených žalované, obecnými principy posuzování úvěruschopnosti žalované a jejími identifikovanými příjmy, zprávou , právnická osoba, ., upomínkou z 22. 4. 2024 a výzvou žalobce zaslanou žalované z 10. 9. 2024 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 30. 8. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr až do výše 56 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných denních splátkách způsobem stanoveným ve smlouvě. Úroková sazba byla sjednána na 0,866 % denně s tím, že první splátka je splatná 30. den ode dne poskytnutí úvěru. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána z doložitelných příjmů a výdajů žalované i z veřejně dostupných registrů, přičemž bylo ověřeno, že čistý měsíční příjem žalované činil 26 712 Kč, přičemž žalovaná neměla jiné dluhy a neměla nařízené exekuce. Vzhledem k výši úvěru považuje soud tento způsob ověření úvěruschopnosti žalované za dostačující. Žalovaná postupně od 30. 8. 2023 do 28. 12. 2023 vyčerpala úvěr v celkové výši 59 222 Kč.

4. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobce se soud musel zabývat v první řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu jako její celek je třeba shledat absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, soud přihlédne dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání.

5. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaná při uzavření smlouvy s žalobcem vystupovala v pozici spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku. Ze smlouvy o úvěru přitom vyplývá, že denní procentní sazba smluvních úroků činila 0,866 % denně, což odpovídá úrokové sazbě 316 % ročně. Tato úroková sazba mnohonásobně převyšuje úrokové sazby požadované bankami v době uzavření předmětné smlouvy. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takové právní jednání požívat právní ochranu s odkazem na autonomii vůle účastníků závazkového vztahu, která nemůže být bezbřehá a usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že žalované byl žalobcem úvěr ve výši 59 222 Kč vyplacen na její účet, přičemž z výpisu předloženého žalobcem i jeho skutkových tvrzení v žalobě je zřejmé, že žalovaná na splnění svého závazku vyplývajícího z předmětné smlouvy žalobci dosud zaplatila celkem 44 825,98 Kč, rozdíl mezi jistinou dluhu a žalovanou dosud zaplacenými splátkami činí 14 396,02 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními o bezdůvodném obohacení.

6. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalované na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 14 396,02 Kč. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu žalované k plnění lze považovat výzvu před zahájením řízení z 10. 9. 2024, která byla stejného dne odeslána poštou. Lze předpokládat, že se tato výzva dostala do dispoziční sféry žalované následujícího dne, a žalobce stanovil lhůtu žalované pro splnění jejího závazku do tří dnů. Dnem následujícím po uplynutí této lhůty, tedy dnem 15. 9. 2024, se žalovaná vůči žalobci ohledně jistiny dluhu ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Tímto dnem tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž k tomuto dni činila zákonná výše úroků z prodlení odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí 12,75 % ročně. Ohledně částky 14 396,02 Kč a zákonných úroků z prodlení od 15. 9. 2024 do zaplacení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu nemající oporu v hmotném právu jako nedůvodnou zamítl.

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž převážně úspěšná byla v řízení žalovaná, které žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.