5 C 140/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 10 018 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 666 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 1 666 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,50% ročně z částky 1 666 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8% ročně z částky 1 666 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8,75% ročně z částky 1 666 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 1 666 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 1 666 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 7,50% ročně z částky 1 666 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 a od 1. 1. 2021 s úrokem z prodlení z částky 1 666 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, ve kterém trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 8 352 Kč a úroky z prodlení z této částky od 2. 7. 2015 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10 018 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 3. 9. 2008 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 12 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě o půjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 12 000 Kč a zaplatit další částku 8 352 Kč představující ve smlouvě blíže nespecifikovaný souhrnný poplatek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč, poslední splátka byla splatná 9. 9. 2009. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil pouze částečně a na úhradu svých závazků z předmětné smlouvy zaplatil právnímu předchůdci žalobce celkem 10 334 Kč. Na základě smluv o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi původním věřitelem a [právnická osoba] [anonymizováno] a ze dne 24. 8. 2018 mezi touto společností a žalobcem přešla s účinností ke dni 24. 8. 2018 předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce před zahájením řízení.

2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce [číslo] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 3. 9. 2008 včetně smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, smlouvami o postoupení pohledávek mezi právními předchůdci žalobce a žalobcem z 19. 6. 2015 a 24. 8. 2018, jejich přílohami obsahujícími seznam postupovaných pohledávek, oznámeními o postoupení pohledávek z 25. 6. 2015 a 13. 9. 2018 včetně podacích archů a výzvou žalobce z 15. 2. 2022 včetně podacího archu.

4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 3. 9. 2008 dle § 657 občanského zákoníku v tehdy platném znění uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 12 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě o půjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 12 000 Kč a zaplatit další částku 8 352 Kč představující ve smlouvě blíže nespecifikovaný souhrnný poplatek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč, poslední splátka byla splatná 9. 9. 2009. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil pouze částečně a na úhradu svých závazků z předmětné smlouvy zaplatil právnímu předchůdci žalobce celkem 10 334 Kč. Na základě smluv o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi původním věřitelem a [právnická osoba] [anonymizováno] a ze dne 24. 8. 2018 mezi touto společností a žalobcem přešla s účinností ke dni 24. 8. 2018 předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce před zahájením řízení. Ze skutkových tvrzení samotného žalobce vyplývá, že jistina půjčky činila 12 000 Kč, přičemž žalovaný na splnění závazků z předmětné smlouvy zaplatil právnímu předchůdci žalobce celkem 10 334 Kč, tedy pouze o 1 666 Kč méně než činila jistina půjčky. Ohledně zaplacené částky dle § 559 odst. 1 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy zanikl dluh žalovaného splněním. Zbývá proto posoudit, zda žalobci vzniklo právo na zaplacení té části smluvního závazku žalovaného označené jako souhrnný poplatek a příslušenství z této částky. Z textu smlouvy o půjčce ani smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, z jakých položek se má tento souhrnný poplatek skládat, za jaké služby v rámci právního vztahu mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným měl být tento poplatek placen, a zda a v jaké výši zahrnuje tento souhrnný poplatek úroky z prodlení. Je proto třeba jej považovat za poplatek za uzavření smlouvy. Částka odpovídající souhrnnému poplatku nebyla žalovanému ani částečně vyplacena, uzavření smlouvy o půjčce se časově shoduje s vyplacením sjednané výše půjčky a ze strany právního předchůdce žalobce nedošlo vůči žalovanému k žádnému plnění, které by placení takovéto úplaty odůvodňovalo.

5. Z předmětné smlouvy o půjčce nelze, a to ani pomocí výkladu jejího textu a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, zjistit důvod sjednaného souhrnného poplatku. Nelze tedy na rozdíl od pozdějších verzí smluv stejného právního předchůdce žalobce zjistit, zda a případně v jaké výši zahrnuje tento poplatek dohodnuté úroky, či se má jednat o úplatu za jiné konkrétní služby poskytované dle této smlouvy žalované. Je proto třeba dovodit, že v této části je smlouva o půjčce neplatná pro neurčitost projevu vůle jejích účastníků dle § 37 odst. 1 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které musí soud přihlížet z úřední povinnosti. Právnímu předchůdci žalobce proto právo na zaplacení sjednaného smluvního poplatku nevzniklo, a nemohl je proto ani následně platně postoupit žalobci. Tomu tak vzniklo vůči žalovanému pouze právo na zaplacení jistiny půjčky a zákonných úroků z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku, neboť žalovaný se vůči právnímu předchůdci žalobce ocitl již přede dnem 2. 7. 2015 v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Dluh žalovaného z předmětné smlouvy ve výši poskytnutého plnění 10 334 Kč tak již zanikl splněním dle § 559 odst. 1 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Pouze ve výši rozdílu mezi jistinou půjčky a plněním žalobce odpovídajícího částce 1 666 Kč a zákonného úroku z prodlení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl. Přiznanou částku s příslušenstvím uložil soud žalovanému zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.

6. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a dle výsledku řízení by obecně příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení žalovanému. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.