5 C 157/2026

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 19 330 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 9 330 Kč a úroky z prodlení převyšující úroky z prodlení přiznané ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 17. 6. 2026 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 19 330 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba., a žalovanou byla dne 16. 8. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že jedenkrát měsíčně bude muset žalovaná uhradit úrok z nesplacené výše jistiny přirostlý za předchozí období, úroková sazba činí 40 % měsíčně a RPSN úvěru činí 5 539,38 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2026 byla pohledávka vůči žalované postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované dne 30. 5. 2026 písemně oznámeno. Žalovaná dosud žalobci spornou částku nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.

2. Účastníci souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti, a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování žádostí žalované o poskytnutí spotřebitelského úvěru, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 16. 8. 2024 včetně dodatku ze stejného dne, formulářem pro standardní informace o úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, potvrzeními o provedeném vyplacení úvěru z 16. 8. 2024, oznámením o prohlášení úvěru za splatný z 16. 12. 2024, smlouvou o postoupení pohledávek z 29. 4. 2026 a výzvou a oznámením o postoupení pohledávky zaslanou žalované datovanou 30. 5. 2026 včetně dokladu o jejím odeslání. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba., a žalovanou byla dne 16. 8. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, která je posouzeno podle obsahu spotřebitelskou smlouvou dle § 1810 a následujících občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované ve dvou splátkách spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že jedenkrát měsíčně bude muset žalovaná uhradit úrok z nesplacené výše jistiny přirostlý za předchozí období, úroková sazba činí 40 % měsíčně a RPSN úvěru činí 5 539,38 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2026 byla pohledávka vůči žalované postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované dne 30. 5. 2026 písemně oznámeno.

4. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobce se soud musel zabývat v první řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu jako její celek je třeba shledat absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, soud přihlédne dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání.

5. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaná při uzavření smlouvy s žalobcem vystupovala v pozici spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku. Ze smlouvy o úvěru přitom vyplývá, že úroková sazba byla sjednána na 40 % měsíčně a RPSN úvěru činila 5 539,38 % ročně. Tato úroková sazba mnohonásobně převyšuje úrokové sazby požadované bankami v době uzavření předmětné smlouvy. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takové právní jednání požívat právní ochranu s odkazem na autonomii vůle účastníků závazkového vztahu, která nemůže být bezbřehá a usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními o bezdůvodném obohacení.

6. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalované na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč. Dnem následujícím po prohlášení úvěru za splatný, tedy dnem 17. 12. 2024, se žalovaná vůči žalobci ohledně jistiny dluhu ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Tímto dnem tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž k tomuto dni činila zákonná výše úroků z prodlení odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí 12,75 % ročně. Ohledně částky 10 000 Kč a zákonných úroků z prodlení od 17. 12. 2024 do zaplacení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost k jejich zaplacení v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty žalované delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách.

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž přiznaná částka téměř odpovídá částce, ohledně které byla žaloba zamítnuta. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.