5 C 164/2026

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Jméno žalobce A., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 6 490,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 490,23 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 6 490,23 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 534,35 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 566,58 Kč a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 490,23 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 852 Kč k rukám tituly před jménem Karla Goláně, tituly za jménem, advokáta se sídlem adresa l, Jméno žalobce B/8, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 1. 2026 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6 490,23 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba. a žalovaným byla dne 13. 7. 2016 uzavřena smlouva o účtu č. hodnota, na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Mezi stejnými smluvními stranami byla dne 16. 1. 2018 uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému povolen debetní zůstatek na běžném účtu s limitem 5 000 Kč. Součástí obou smluv byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce a jeho sazebník. Úrok z úvěru byl sjednán na 12 % ročně. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, neboť překročil povolený úvěrový limit. Právní předchůdce žalobce proto převedl ke dni 1. 1. 2025 pohledávku ze smlouvy o úvěru na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky. K tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek žalovaného 5 476,23 Kč, úrok z úvěru 78,75 Kč a úrok z prodlení 9,49 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 9. 2025 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci s účinností ke dni 1. 10. 2025. K tomuto dni činil dluh žalovaného na jistině 6 490,23 Kč, na úroku z úvěru 534,35 Kč a na úroku z prodlení 566,58 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno 22. 10. 2025. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.

2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. jednání ve věci nenařídil a projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud provedl dokazování rámcovou smlouvou o finančních službách uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným 13. 7. 2016, smlouvou o účtu mezi stejnými subjekty ze stejného dne, smlouvou o kontokorentním úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným z 16. 1. 2018, všeobecnými obchodními podmínkami a sazebníky právnická osoba., výpisem z jejích obchodních knih, smlouvou o postoupení pohledávek z 17. 9. 2025 včetně jejích příloh č. hodnota a 7 a dohody o úplatě, oznámením o postoupení pohledávky z 22. 10. 2025 včetně podacího lístku, výzvou právního zástupce žalobce z 3. 1. 2025 a výzvou žalobce z Datum narození advokáta včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba. a žalovaným byla dne 13. 7. 2016 uzavřena smlouva o účtu č. hodnota, na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Mezi stejnými smluvními stranami byla dne 16. 1. 2018 uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému povolen debetní zůstatek na běžném účtu s limitem 5 000 Kč. Součástí obou smluv byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce a jeho sazebník. Úrok z úvěru byl sjednán na 12 % ročně. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, neboť překročil povolený úvěrový limit. Právní předchůdce žalobce proto převedl ke dni 1. 1. 2025 pohledávku ze smlouvy o úvěru na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky. K tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek žalovaného 5 476,23 Kč, úrok z úvěru 78,75 Kč a úrok z prodlení 9,49 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 9. 2025 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci s účinností ke dni 1. 10. 2025. K tomuto dni činil dluh žalovaného na jistině 6 490,23 Kč, na úroku z úvěru 534,35 Kč a na úroku z prodlení 566,58 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno 22. 10. 2025. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. I po prohlášení úvěru za splatný až do jeho splacení rovněž dále žalobci přísluší právo na zaplacení sjednaného smluvního úroku ve výši 12 % ročně. Žalovaný se rovněž vůči žalobci ocitl ohledně jistiny dluhu ode dne následujícího po prohlášení úvěru za splatný v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy o úvěru vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušnému kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé vyhověl včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k výjimečnému umožnění delší lhůty k plnění nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.

4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) po 300 Kč dle § 14 b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14 b/ odst. 6 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.