5 C 17/2016

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 308 032,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 308 032,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 308 032,50 Kč od 20. 5. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů ve výši 131 174 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 2. 2016 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 663 525,25 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody a zaplacení nákladů vynaložených žalobcem před zahájením řízení. Žalobu odůvodnil tím, že si u žalovaného objednal v roce 2013 zhotovení střechy a hydroizolaci sklepa a základové desky na jeho domě ve [obec]. Žalovaný od něj postupně na tyto investice převzal zálohy v celkové výši 256 250 Kč. Žalovaný sice takto objednané práce zhotovil, nicméně po určité době se začaly objevovat vady bránící řádnému užívání domu. Již 26. 10. 2013 byl nucen u žalovaného poprvé reklamovat střechu proto, že nebyla ukotvena a vítr odtrhl její část. Dne 14. 1. 2014 musel reklamovat u žalovaného zatékání do celé nemovitosti. Dne 25. 2. 2014 znovu reklamoval zatékání střechy a žalovaný mu slíbil, že se na závadu přijde podívat. Od té doby však se žalobcem nekomunikuje a dokonce prohlásil, že mu žádnou střechu nedělal, nikdy na jeho stavbě nebyl a neví, co od něj žalobce chce. Žalobce byl proto nucen si nechat vypracovat znalecký posudek, za který zaplatil 33 880 Kč. Znalci ze znaleckého ústavu [právnická osoba] konstatovali, že práce byly provedeny neodborně a žalovaným vybraný materiál na izolaci střechy byl absolutně nevhodný. Žalobce byl proto nucen oslovit dalšího podnikatele [jméno] [jméno], který dokončil a odstranil všechny nedostatky ve sklepě a na základové desce za cenu 25 000 Kč, a celou střechu musel asanovat a zhotovit ji úplně celou znovu za cenu 276 155,25 Kč.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žádná smlouva o dílo v rozsahu tvrzeném žalobcem mezi účastníky uzavřena nebyla. Žalovaný pouze vzhledem ke kamarádským vztahům mezi účastníky přislíbil žalobci výpomoc se stavbou domu žalobce. Tento příslib byl vyústěním dobrých vztahů mezi účastníky, neboť byli kamarádi a žalovaný v té době žil se sestřenicí žalobce. Protože jako podnikatel měl možnost koupit stavební materiál bez DPH, dohodli se účastníci, že žalobci na stavbu dodá materiál bez DPH a pomůže mu se zhotovením střechy a izolace sklepa. Fakticky tak mezi účastníky byla uzavřena ústní formou pouze kupní smlouva ohledně dodaného materiálu. Žalobce si střechu a izolaci sklepa zhotovoval sám s pomocí žalovaného. I přes četná upozornění žalovaného ohledně stavebního postupu se žalobce radami žalovaného neřídil. Mezi účastníky od počátku nebyl sledován úmysl založit závazkový právní vztah, ze strany žalovaného se na stavbě žalobce jednalo pouze o přátelskou výpomoc. Z pouhé přítomnosti žalovaného na stavbě nelze dovozovat závěr, že mezi účastníky musela být uzavřena smlouva o dílo a vyvozovat odpovědnost za škodu, která měla vzniknout neodbornou prací na tomto díle, na které se velkou měrou podílel sám žalobce. Závěry znaleckého posudku vyhotoveného společností [právnická osoba] ohledně kvality střechy nezpochybnil, nicméně uvedl, že je vysoce nepravděpodobné, že by žalovaný s ohledem na kamarádské vztahy se žalobcem zhotovil střechu takto neodborným způsobem. Žalobce v řízení nepředložil jediný důkaz prokazující uzavření smlouvy o dílo mezi účastníky a nebyl ani schopen uvést, na jaké ceně díla se účastníci dohodli. Smlouva o dílo tak mezi účastníky nemohla být řádně uzavřena. Žalobcem tvrzený nárok přitom nemůže být ani nárokem z odpovědnosti za škodu, neboť škodou je pouze majetková újma spočívající nikoliv ve vadnosti samotného plnění, nýbrž ve znehodnocení této či jiné věci v důsledku vadného plnění. Případný nárok žalobce by mohl být pouze nárokem vyplývajícím z odpovědnosti za vady a nemůže být nárokem na náhradu škody. V souvislosti s předmětnou věcí u něj byla na základě podnětu žalobce provedena kontrola živnostenského úřadu i [obec] obchodní inspekce a v rámci těchto kontrol nebyly zjištěny žádné závady.

3. Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 11. 10. 2016 č.j. 5C 17/2016-127, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 337 173,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 337 173,50 Kč od 20. 5. 2016 do zaplacení, to ve do tří měsíců od právní moci rozsudku. V části, ve které se žalobce dále domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 326 351,75 Kč a úroky z prodlení převyšující úroky přiznané byla žaloba zamítnuta a o nákladech řízení bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Soud v tomto rozsudku dospěl k závěru, že práce na zhotovení střechy na rodinném domě žalobce byly provedeny v prosinci 2013 a ukončeny 18. 12. 2013, přičemž vady této střechy žalobce u žalovaného poprvé reklamoval 26. 12. 2013. Dle § 3028 odst. 2 občanského zákoníku v platném znění se tak vznik právního vztahu mezi účastníky, jakož i práva a povinnosti z něj vzniklá, řídí dosavadními předpisy, tedy občanským zákoníkem ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník). Na základě důkazů provedených v tomto původním řízení dospěl soud ke skutkovým zjištěním uvedeným podrobně v odůvodnění tohoto rozsudku, přičemž na tato zjištění pro stručnost odkazuje. Na základě těchto skutkových zjištění přitom dospěl k závěru, že byť mezi účastníky nebyla uzavřena řádná smlouva o dílo, žalovaný ve prospěch žalobce na základě ústního ujednání dílo spočívající ve zhotovení střechy a izolace sklepa a základové desky provedl. Tyto práce vykazovaly vady popsané ve znaleckém posudku zhotoveném znaleckým ústavem [právnická osoba] a staly se pro žalobce včetně převážné části použitého materiálu v důsledku vadného plnění bezcennými, neboť musel od jiného dodavatele nechat zhotovit střešní plášť zcela nový a rovněž práce na hydroizolaci musel nechat znovu zhotovit a dodělat. Tímto bezcenným plněním porušil žalovaný obecnou prevenční povinnost stanovenou v § 415 občanského zákoníku, žalobci vznikla v příčinné souvislosti s tímto porušením škoda a je dáno zavinění žalovaného ve formě nedbalosti. Co do výše je třeba za skutečnou škodu obvyklou v místě a čase považovat obvyklé náklady na opravu předmětné střechy vyčíslené ve znaleckém posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] na částku 264 152,50 Kč, neboť správnost zjištění znalců v tomto posudku nebyla žalovaným zpochybněna a soud nemá žádné důvody o správnosti těchto zjištění a závěrů znaleckého ústavu pochybovat. Dále je třeba za škodu vzniklou žalobci považovat částku zaplacenou žalobcem podnikateli panu [jméno] za opravu a dokončení izolace sklepa a základové desky ve výši 29 141 Kč a částku 33 880 Kč zaplacenou žalobcem znaleckému ústavu za vypracování znaleckého posudku, neboť vzhledem k postoji žalovaného bylo vypracování tohoto znaleckého posudku potřebné a částku zaplacenou za posudek lze považovat za žalobcem účelně vynaložený náklad. Žalovaný se rovněž ocitl vůči žalobci dnem 20. 5. 2016 v prodlení se splněním peněžitého závazku z důvodů uvedených v odůvodnění předmětného rozsudku a soud proto ohledně částky 337 173,50 Kč s příslušenstvím žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalobou uplatněného nároku na zaplacení další částky 326 351,75 Kč a zbývající částky příslušenství pohledávky soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, přičemž tento zamítavý výrok již nabyl právní moci.

4. Na základě odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 1. 2018, č.j. 17 Co 101/2017-165, předmětný rozsudek v přisuzujícím výroku č. I. a výroku č. III o nákladech řízení zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu 1. stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že se ztotožňuje se skutkovými závěry soudu 1. stupně a dospěl k závěru, že při provádění prací si žalovaný počínal v rozporu s ustanovením § 415 občanského zákoníku, zakotvujícím princip obecné prevenční povinnosti, podle něhož je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí s tím, že jednání žalovaného v rozporu s tímto ustanovením je porušením právní povinnosti ve smyslu § 420 odst. 1 občanského zákoníku. Uložil soudu 1. stupně v dalším rozsudku posoudit námitku promlčení nároku žalobce s tím, že je nutno uvažovat a stanovit počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby dle § 106 odst. 1 občanského zákoníku. Správnost skutkových zjištění a závěrů soudu prvního stupně odvolací soud nezpochybnil.

5. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 27. 3. 2018, č.j. 5 C 17/2016-187, soud žalobě ohledně částky 337 173,50 Kč s příslušenstvím vyhověl a uložil dále žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 55 272 Kč. Dospěl k závěru, že z důvodů podrobně uvedených v tomto rozhodnutí nárok žalobce promlčen není. Na základě odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 10. 2018, č.j. 17 Co 72/2018-213, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku ve věci samé ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 308 032,50 Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl. Ve zbývající části ohledně částky 29 141 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Změnu rozsudku soudu prvního stupně odůvodnil tím, že shledal námitku promlčení vznesenou žalovaným jako důvodnou. V návaznosti na tento rozsudek pak soud prvního stupně dosud nepravomocným rozsudkem ze dne 24. 1. 2019, č.j. 5 C 17/2016-224, žalobě vyhověl v části týkající se zaplacení částky 29 141 Kč s příslušenstvím, o nákladech řízení rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

6. Na základě dovolání žalovaného Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, č.j. 25 Cdo 1769/2019-281, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2018 i rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 27. 3. 2018 ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o částce 308 032,50 Kč s příslušenstvím, zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc Okresnímu soudu v Třebíči k dalšímu řízení. Dospěl přitom k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je věcně nesprávné a důvody, pro které bylo toto rozhodnutí zrušeno, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně. Dle názoru dovolacího soudu je pro správné posouzení dané věci podstatné rozlišit, zda je plnění požadováno na náhradu nákladů potřebných k odstranění vady provedeného díla, anebo na náhradu újmy, jež vznikla v důsledku nekvalitního díla. Nárok na náhradu nákladů řízení potřebných k odstranění vady provedené opravy je nárokem z odpovědnosti zhotovitele za vady provedené opravy a nároků, které vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady se nelze domáhat z titulu náhrady škody.

7. Vázán tímto právním názorem dospěl soud za nezměněného skutkového stavu k závěru, že žaloba je ohledně částky 308 032,50 Kč představující částku 274 152,50 Kč požadovanou na úhradu nákladů, které musel žalobce vynaložit na zhotovení nové hydroizolace střechy svého domu poté, co vyšlo najevo, že hydroizolace provedená žalovaným je zcela vadná, neplní svůj účel a musí být odstraněna, a částku 33 880 Kč, kterou žalobce vynaložil na vypracování znaleckého posudku, důvodná. Soud považuje za prokázané, že vady díla provedeného žalovaným byly žalobcem žalovanému opakovaně vytknuty, a to poprvé dne 14. 1. 2014, a následně ve dnech 19. 1. 2014, 18. 2. 2014, 25. 2. 2014, 1. 3. 2014, 5. 4. 2014 a 27. 5. 2014, přičemž žalobce opakovaně marně vyzýval žalovaného ke splnění jeho povinnosti k odstranění vad a poskytl mu k odstranění vad dostatečnou lhůtu. Žalovaný své povinnosti k odstranění vad ani částečně nesplnil a přestal se žalobcem úplně komunikovat. Nesplnil tak svoji povinnost danou mu ustanovením § 648 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku, podle kterého je zhotovitel povinen odstranit vadu bez zbytečného odkladu. Podle § 653 odst. 1 občanského zákoníku přitom zhotovitel odpovídá za vady, které má provedená oprava nebo úprava při převzetí věci objednatelem jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Za této situace žalovanému nezbylo, než nechat vady díla odstranit jiným podnikatelským subjektem. Odpovědnost žalovaného k zaplacení nákladů vynaložených žalobcem na odstranění škody vzniklé mu nekvalitně provedeným dílem je tak dána. Co do výše je pak třeba i nadále za odůvodněné náklady vzniklé žalobci obvyklé v místě i čase považovat náklady vyčíslené znaleckým ústavem [právnická osoba] na částku 264 152,50 Kč, neboť správnost zjištění a závěrů v tomto posudku nebyla žalovaným v řízení zpochybněna a soud nemá důvody o správnosti těchto zjištění i závěrů pochybovat. Náklady vynaložené žalobcem na pořízení tohoto znaleckého posudku ve výši 33 880 Kč jsou pak náklady spojené s uplatněním žalobou požadované pohledávky ve smyslu § 121 odst. 3 občanského zákoníku, jež zásadně sdílí osud pohledávky hlavní. Požadavek žalobce na zaplacení částky 308 032,50 Kč je tak důvodný. Nárok uplatněný žalobou je dluhem splatným na výzvu dle § 563 občanského zákoníku. V projednávané věci je třeba za výzvu ke splnění dluhu považovat žalobu, která byla žalovanému doručena 18. 5. 2016. Dnem následujícím byl žalovaný povinen plnit. Žalovaný se proto dnem 20. 5. 2016 ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci tak vzniklo dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a repo sazby ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí činila zákonná výše úroků z prodlení 8,05% ročně.

8. Vzhledem k námitce promlčení nároku žalobce vznesené žalovaným se soud dále musel zabývat otázkou důvodnosti této námitky. Dospěl přitom k závěru, že tato námitka důvodná není. Podle § 100 odst. 1 občanského zákoníku se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle § 101 občanského zákoníku pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Podle § 112 věta první občanského zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží.

9. Ze shora citovaných ustanovení občanského zákoníku i jeho dalších ustanovení týkajících se promlčení je zřejmé, že právo žalobce na náhradu nákladů spočívajících v odstranění vad díla se promlčuje v obecné tříleté promlčecí době, běží ode dne, kdy mohlo být vykonáno poprvé a ke stavení běhu promlčecí doby došlo zahájením soudního řízení. Je přitom zřejmé, že práce žalovaného na rodinném domu žalobce spočívající v zhotovení střechy byly ukončeny 18. 12. 2013. Dne 25. 12. 2013 odletěla ze střechy celá vrchní folie a tímto dnem nejprve mohl žalobce žalovaného k odstranění vad vyzvat. Žaloba, kterou došlo ke stavení běhu promlčení doby, byla přitom soudu doručena dne 2. 2. 2016, tedy před uplynutím tříleté promlčecí doby. Nárok žalobce na zaplacení sporné částky tak nemůže být promlčen a soud proto v dosud nerozhodnuté části žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť vzhledem k délce řízení i okolnostem věci neshledal důvody pro případné výjimečné umožnění plnění žalovanému ve splátkách nebo stanovení delší lhůty k plnění.

10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Žalovaný však byl v řízení úspěšný pouze v první části řízení před soudem prvního stupně ohledně částky 326 351,75 Kč s příslušenstvím. Soud proto již v rozsudku ze dne 27. 3. 2018, č.j. 5 C 17/2016-187, žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 55 272 Kč, přičemž ohledně přesného vyčíslení těchto přiznaných nákladů soud odkazuje na odůvodnění tohoto rozsudku. V odvolacím řízení činily náklady řízení vzniklé žalobci odměnu advokáta ve výši 24 150 Kč za dva hlavní úkony po 9 660 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení při tarifní hodnotě sporu 337 173,50 Kč za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu a jednu polovinu hlavního úkonu za účast při vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu, tři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 5 260 Kč, neboť tehdejší zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. V dovolacím řízení činily náklady řízení vzniklé žalobci soudní poplatek z dovolání ve výši 14 000 Kč, odměnu advokáta za sepis dovolání ve výši 9 540 Kč při tarifní hodnotě sporu 308 032,50 Kč, jednu paušální náhradu za 300 Kč a 21% DPH z odměny a náhrady ve výši 2 066 Kč. V dalším řízení u soudu prvního stupně po zrušení rozhodnutí dovolacím soudem činily náklady řízení vzniklé žalobci odměnu advokáta ve výši 19 080 Kč za dva hlavní úkony (písemné vyjádření ve věci samé a účast na jednání soudu) po 9 540 Kč při tarifní hodnotě sporu 308 032,50 Kč dle § 7 stejné vyhlášky a dvě paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Celkem tak přiznané náklady řízení žalobce činí ve finančním vyjádření 131 174 Kč a právě v této výši soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal a z důvodů uvedených již shora uložil žalovanému rovněž tyto náklady žalobci zaplatit v obecné zákonné lhůtě k plnění. Naproti tomu soud nepřiznal žalobci požadované náklady vzniklé v souvislosti s dalším řízením u soudu prvního stupně po zrušení části jeho rozhodnutí odvolacím soudem, neboť o těchto nákladech již bylo rozhodnuto v rozsudku ze dne 24. 1. 2019, č.j. 5 C 17/2016-224, a náklady vzniklé v souvislosti s podáním žaloby pro zmatečnost, neboť tyto náklady se týkají jiného řízení a bude o nich rozhodnuto v rámci rozhodnutí o této žalobě.