5 C 173/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 825 292,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 825 292,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 825 292,85 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 3,09% ročně z částky 825 292,85 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 94 616 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], do tří měsíců od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5. 4. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 825 292,85 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru ze stavebního spoření. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 31. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru ze stavebního spoření [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut meziúvěr ve výši 1 001 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně s úrokem ve výši 3,09% ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 2 577,58 Kč. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 31. 12. 2022. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 15. 2. 2023 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému s účinností od 17. 2. 2023 postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila výše postupované jistiny 825 292,85 Kč. Žalovaný dosud tuto částku žalobci ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.

2. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na 29. 8. 2023 nedostavil, přestože byl k němu řádně předvolán, a nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování úvěrovou smlouvou uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 31. 7. 2019, všeobecnými obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, výpisem z účtu žalovaného u právního předchůdce žalobce, oznámením o čerpání finančních prostředků žalovaným z 26. 8. 2019, oznámením právního předchůdce žalobce o odstoupení od smlouvy z 3. 1. 2023 včetně dodejky, smlouvou o postoupení pohledávky mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 15. 2. 2023, oznámením o postoupení pohledávky z 3. 3. 2023, výzvou žalobce z 25. 11. 2022 a výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 22. 3. 2023 včetně podacího archu. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 31. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru ze stavebního spoření [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut meziúvěr ve výši 1 001 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně s úrokem ve výši 3,09% ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 2 577,58 Kč. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 31. 12. 2022. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 15. 2. 2023 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému s účinností od 17. 2. 2023 postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila výše postupované jistiny 825 292,85 Kč. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Žalobci v souladu s konstantní soudní judikaturou i po prohlášení úvěru za splatný vzniká až do splnění závazku žalovaného právo na zaplacení smluvních úroků ve výši 3,09% ročně. Žalovaný se rovněž počínaje dnem následujícím po prohlášení úvěru za splatný, tedy dnem 1. 1. 2023, ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé včetně příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku, neboť vzhledem k výši žalobci přiznaného plnění dospěl k závěru, že je odůvodněno výjimečné poskytnutí delší lhůty k plnění žalovanému, než je obecná třídenní lhůta k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., a poskytnutou lhůtu shledal za odpovídající výši přiznaného plnění i okolnostem věci.

4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 33 012 Kč, a náhrady nákladů právního zastoupení advokátem, a to odměny za čtyři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení, podání žaloby a účast na jednání soudu) po 11 620 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, čtyři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhrady za ztrátu času za 10 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky, cestovní náhrady za cestu advokáta [obec] – [obec] a zpět vozidlem Dacia Sandero ve výši 2 232 Kč (300 km při paušální náhradě 5,20 Kč za 1 km dle § 1 písm. b/ nařízení vlády č. 467/2022 Sb., použitém palivu benzin 95 oktanů v ceně 41,20 Kč za 1 litr dle § 4 písm. a/ téže vyhlášky a průměrné normované spotřebě vozidla 5,4 litrů na 100 km) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 10 692 Kč, neboť zástupkyně žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázala, že je plátkyní této daně. Z důvodů uvedených shora uložil soud žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení rovněž ve lhůtě do tří měsíců od právní moci rozsudku.