5 C 173/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 27 458 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27 458 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 458 Kč od 8. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další úroky z prodlení převyšující úroky přiznané ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 659 Kč k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6. 11. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 27 458 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný pro žalobce pracoval do 13. 9. 2022 na základě pracovní smlouvy jako řidič kamionové dopravy. Dne 13. 10. 2023, tedy více než rok po skončení pracovního poměru, žalobce žalovanému omylem bez právního důvodu odeslal na jeho bankovní účet částku 33 458 Kč. Žalovaný přislíbil neoprávněně přijaté plnění vrátit ve splátkách s tím, že splátku 11 000 Kč zaplatí do konce června 2024, splátku ve výši 11 000 Kč zaplatí do konce července 2024 a splátku ve výši 11 458 Kč zaplatí do konce srpna 2024. Žalovaný dne 20. 8. 2024 uhradil žalobci částkou 6 000 Kč a zbývající část splátek ve výši 27 458 Kč dosud žalobci nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.

2. Účastníci souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování dohodou účastníků o rozvázání pracovního poměru z 13. 9. 2022, výpisy z účtu žalobce u , Anonymizováno, ., výzvou této banky k vrácení omylem zaplacené platby z 28. 5. 2024, výzvou žalobce z 29. 2. 2024 k vrácení chybně poukázané platby, SMS korespondencí mezi účastníky a výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 29. 10. 2024 včetně podací stvrzenky. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla v řízení žalovaným zpochybněna, vzal soud za prokázané, že žalovaný pro žalobce pracoval do 13. 9. 2022 na základě pracovní smlouvy jako řidič kamionové dopravy. Dne 13. 10. 2023, tedy více než rok po skončení pracovního poměru, žalobce žalovanému omylem bez právního důvodu odeslal na jeho bankovní účet částku 33 458 Kč. Žalovaný přislíbil neoprávněně přijaté plnění vrátit, nicméně tento závazek splnil pouze ohledně částky 6 000 Kč, kterou poukázal dne 20. 8. 2024 na bankovní účet žalobce, a zbývající platby ve výši 27 458 Kč dosud žalobci nevrátil.

4. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

5. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že povinnost žalovaného vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 27 458 Kč je dána, neboť žalobce nepochybně odeslal částku 33 458 Kč žalovanému omylem bez právního důvodu více než jeden rok po skončení pracovního poměru žalovaného u žalobce. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobce žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení opakovaně vyzval, přičemž ve výzvě odeslané žalovanému z 29. 10. 2024 mu stanovil lhůtu k plnění nejpozději do sedmi dnů od doručení výzvy, přičemž lze předpokládat, že se tato výzva dostala do dispoziční sféry žalovaného nejpozději 31. 10. 2024. Žalovaný tak byl povinen žalobci plnit nejpozději do 7. 11. 2024. Dnem následujícím po uplynutí této lhůty, tedy dnem 5. 11. 2024, se tak žalovaný vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak vzniklo dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění. Zákonný úrok k prvnímu dni prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení a repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí činil 14,75 % ročně. Soud proto žalobě ve věci samé včetně zákonného úroku z prodlení od 8. 11. 2024 do zaplacení jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost spornou částku s přiznaným příslušenstvím pohledávky žalobci zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. Ve zbývající části týkající se úroků z prodlení pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaný byl v řízení neúspěšný ve zcela nepatrné části. Soud proto žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 099 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem za tři hlavní úkony po 2 220 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání kvalifikované výzvy žalovanému před zahájením řízení a podání žaloby) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a tři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky.