5 C 188/2019

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 412 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 412 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5 412 Kč od 13. 5. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 8. 11. 2018 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 412 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení kupní ceny. Žalobu odůvodnil tím, že na základě objednávky žalovaného dodal v souvislosti s podnikatelskou činností účastníků dne 28. 4. 2017 žalovanému lahvové víno specifikované v dodacím listu [číslo] žalovaný mu sjednanou cenu 5 412 Kč dosud ani částečně nezaplatil, přestože tak byl dle dohody účastníků povinen učinit nejpozději do 12. 5. 2017.

2. Ze spisu Krajského soudu v Brně sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že usnesením ze dne 14. 8. 2018 byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno jeho oddlužení. Usnesením ze dne 5. 10. 2020 soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného s tím, že se žalovaný osvobozuje od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny a osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Ze seznamu přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení žalovaného i zprávy insolvenčního správce soud dále zjistil, že žalobce předmětnou pohledávku vůči žalovanému v insolvenčním řízení nepřihlásil.

3. Podle § 414 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon) se osvobození dlužníka, který řádně a včas splnil povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

4. V projednávané věci je zřejmé, že insolvenční řízení žalovaného bylo zahájeno až po splatnosti žalobcem tvrzené pohledávky vůči žalovanému a žalobci tak nic nebránilo přihlásit svoji pohledávku do tohoto insolvenčního řízení. Pokud tak žalobce neučinil, ač tak měl učinit, vztahuje se na žalovaného osvobození od povinnosti platit předmětnou pohledávku žalobci dle shora uvedeného ustanovení insolvenčního zákona i rozhodnutí Krajského soudu v Brně. Je proto třeba dovodit, že závazek žalovaného vůči žalobci již zanikl, a již z tohoto důvodu soud proto musel žalobu včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako nedůvodnou zamítnout.

5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého vzniklo obecně právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšnému žalovanému. Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.