5 C 2/2026

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno o zaplacení částky 138 327,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 138 327,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 138 327,10 Kč od 20. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 26 864 Kč k rukám , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předně je třeba uvést, že v písemném vyhotovení žaloby bylo zjevným omylem nesprávně uvedeno číslo smlouvy o úvěru a výše úvěru, neboť stejného dne byly podány žalobcem vůči stejnému žalovanému dvě žaloby, přičemž o nároku žalobce ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, kterým byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 55 000 Kč, bylo již rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 2. 2026, č.j. 5 C 403/2025-16. Skutková tvrzení žalobce v této věci se pak týkají smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ohledně úvěru ve výši 150 000 Kč. Soud proto tuto zjevnou nesprávnost již napravuje správnými čísly ohledně této smlouvy v dalším textu.

2. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 8. 10. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 138 327,10 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 23. 10. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu se smluvním úrokem ve výši 10,29 % ročně splatit v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 2 513 Kč se splatností vždy k 15. dni v měsíci. Úvěr byl vyplacen 8. 11. 2023 převodem na bankovní účet žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem získána z jeho informací o jeho zaměstnání, příjmech a výdajích a byla ověřena z dostupných registrů. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a právní předchůdce žalobce proto ke dni 19. 11. 2024 prohlásil v souladu se smlouvou úvěr za splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2025 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni prohlášení úvěru za splatný činil dluh žalovaného vůči původnímu věřiteli na jistině úvěru 138 448,58 Kč a na smluvním úroku 5 878,52 Kč. Žalovaný byl k zaplacení sporné částky žalobcem před zahájením řízení písemně vyzván, nicméně dosud žalovanou částku žalobci ani částečně nezaplatil.

3. Žalobce i žalovaný souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

4. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 23. 10. 2023, záznamem o digitální aktivitě k této smlouvě, informací o spotřebitelském úvěru ze stejného dne, výpisem z účtu žalovaného u právního předchůdce žalobce, upomínkami právního předchůdce žalobce z 30. 5. 2024, 26. 6. 2024 a 28. 8. 2024 včetně dokladu o jejich odeslání, oznámením o prohlášení úvěru za splatný z 16. 1. 2025 včetně podacího archu a smlouvou o postoupení pohledávek z 20. 3. 2025 včetně její přílohy. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 23. 10. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , která je posouzeno podle obsahu spotřebitelskou smlouvou dle § 1810 a následujících občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu se smluvním úrokem ve výši 10,29 % ročně splatit v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 2 513 Kč se splatností vždy k 15. dni v měsíci. Úvěr byl vyplacen 8. 11. 2023 převodem na bankovní účet žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem získána z jeho informací o jeho zaměstnání, příjmech a výdajích a byla ověřena z dostupných registrů. Bylo tak zjištěno, že průměrná čistá měsíční mzda žalovaného činila za posledních 12 měsíců 27 139 Kč, žalovaný byl dlouhodobě zaměstnán na dobu neurčitou, neměl žádnou vyživovací povinnost a jeho měsíční výdaje činily 14 793 Kč. Vzhledem k výši úvěru i sjednané měsíční výši splátek 2 513 Kč považuje soud tento způsob ověření úvěruschopnosti žalovaného za dostačující. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a právní předchůdce žalobce proto ke dni 16. 1. 2025 prohlásil v souladu se smlouvou úvěr za splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2025 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni prohlášení úvěru za splatný činil dluh žalovaného vůči původnímu věřiteli na jistině úvěru 138 448,58 Kč a na smluvním úroku 5 878,52 Kč. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Žalovaný se rovněž ode dne následujícího po splatnosti předmětné části úvěru, tedy dnem 20. 11. 2024, ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení a repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. V části týkající se zaplacení částky 138 327,10 Kč s příslušenstvím proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.

5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 538 Kč, odměny advokáta za tři hlavní úkony po 6 660 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a tří paušálních náhrad po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky.