5 C 211/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zdržení se zásahu do vlastnických práv, vydání bezdůvodného obohacení a vzájemném návrhu žalované na zřízení nezbytné cesty

I. Žalovaná je povinna zdržet se neoprávněného užívání pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, zapsaného na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 18 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 5 200 Kč, se žaloba zamítá.

IV. Vzájemný návrh, kterým se žalovaná domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude zřízena nezbytná cesta ve formě služebnosti k pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, – ostatní plocha, jiná plocha o výměře 28 m2, zapsanému na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, , který vznikl oddělením geometrickým plánem č. , č. účtu, ze dne 18. 11. 2024 z pozemku p.č. , Anonymizováno, zapsanému na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, ve prospěch pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, zapsanému na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, za přiměřenou náhradu ve výši stanovené znaleckým posudkem, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 8. 2023 ve znění jejího upřesnění provedeného v průběhu řízení domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zdržet se neoprávněného omezování a užívání pozemku p. č. , Anonymizováno, v obci , adresa, a k. ú. , adresa, ve vlastnictví žalobce včetně odstranění veškerých překážek přístavby k rodinného domu č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , zazdít okno na severní straně rodinného domu č. p. , Anonymizováno, mířící na pozemek žalobce a odstranit plot a branku neoprávněně zamezující či omezující možnost žalobce užívat jeho vlastnické právo k jeho pozemku, a dále poskytnout žalobci finanční náhradu za omezení jeho vlastnického práva stanovenou rozhodnutím soudu. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, v obci , adresa, a k. ú. , adresa, , zatímco žalovaná je vlastníkem sousedního pozemku p. č. , Anonymizováno, ve stejné obci a stejném katastrálním území. Žalovaná užívá část pozemku žalobce bez jeho souhlasu a zcela neoprávněně k průchodu na dvůr jejího rodinného domu a průchod zastavěla brankou, přestože má přístup do dvora přes vchod do domu a garáž. Dále postavila bez souhlasu žalobci a stavebního povolení přístavek k jejímu rodinnému domu zasahující do pozemku ve vlastnictví žalobce, aniž by za zábor části jeho pozemku žalobci cokoli platila. Opakovaná snaha žalobce o smírné vyřešení věci byla neúčinná a žalovaná pozitivně nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.

2. V části týkající se odstranění přístavku k rodinnému domu žalované, zazdění okna na severní straně jejího rodinného domu a odstranění plotu i branky zamezující či omezující možnost žalobce užívat svého vlastnického práva k jeho pozemku vzal žalobce v souvislosti se stavebním řízením probíhajícím ve stejné věci žalobu zpět a soud proto již pravomocným usnesením ze dne 9. 5. 2024, č.j. 5 C 211/2023-70, řízení v této části zastavil. Žalobce dále upřesnil výši požadované náhrady za neoprávněné užívání části jeho pozemku za poslední tři roky na 23 800 Kč. Předmětem řízení tak zůstala pouze část žaloby týkající se uložení povinnosti žalované zdržet se neoprávněného užívání pozemku žalobce a zaplacení částky 23 800 Kč žalovanou žalobci z titulu vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání části pozemku žalobce bez právního důvodu.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalovaná užívá přístupovou cestu na dvůr jejího domu včetně branky oprávněně na základě souhlasu právního předchůdce žalobce vydaného v řízení o vydání stavebního povolení na její dům zahájeného 7. 7. 1992. Část pozemku žalobce užívá stejně jako její právní předchůdci pouze k nezbytnému průchodu na dvůr jejího domu, až do roku 2022 byla v dobré víře, že je vlastníkem pozemku užívaného jako průchod. Její snaha o vyřešení problému uzavřením kupní smlouvy či nájemní smlouvy ohledně předmětné části pozemku žalobce zůstala kvůli negativnímu postoji žalobce marnou. Dále vzájemným návrhem podaným v průběhu řízení navrhla, aby byla ohledně této části pozemku žalobce oddělené jí předloženým geometrickým plánem zřízena v její prospěch nezbytná cesta ve formě služebnosti k takto oddělenému pozemku umožňující jí za přiměřenou náhradu průchod přes takto oddělenou část pozemku žalobce. Vzájemný návrh odůvodnila tím, že zadní část její nemovitosti, ke které požadovaný průchod zejména slouží, potřebuje zejména její matka , jméno FO, , která vzhledem k jejímu nepříznivému zdravotnímu stavu nemá možnost přístupu do jí užívané zadní části nemovitosti a je prakticky nemožné například do této části nemovitosti žalované stěhovat nábytek.

4. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce je vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, v obci , adresa, a k.ú. , adresa, , žalovaná je vlastníkem sousedního pozemku p. č. , Anonymizováno, se stavbou řadového rodinného domu ve stejné obci a katastrálním území. Žalovaná i její rodinní příslušníci dlouhodobě bezplatně užívají zejména k průchodu do zadní části domu a na dvorek část pozemku žalobce vymezeného plotem a brankou z veřejné komunikace. Sporným zůstalo, zda, a případně za jakých podmínek, je žalobkyně oprávněna tuto část pozemku užívat, a zda je tato část pozemku nezbytnou cestou ve smyslu ustanovení § 1029 a následujících občanského zákoníku.

5. Předně je třeba uvést, že soud nepovažuje za důvodnou námitku žalované, že žalobní petit v nezpětvzaté části žaloby je nevykonatelný pro neurčitost. Dle názoru soudu je požadovaná povinnost žalované na zdržení se jednání spočívajícího v zásahu do vlastnického práva žalobce vymezena dostatečně určitě a pokud by žalovaná uloženou povinnost nerespektovala, mohlo by vyhovující rozhodnutí soudu být exekučním titulem. Jedná se o řízení, ve kterém je soud dle § 153 odst. 2 o.s.ř. vázán návrhy účastníků, které nemůže překročit, a nepřísluší mu hodnotit, zda vyhověním žalobě bude dosaženo účelu sledovaného žalobcem. K námitce žalované, že byla porušena její procesní práva tím, že soud neakceptovat její návrh na provedení místního šetření uvnitř domu žalované ohledně možnosti průchodu do zadní části domu soud uvádí, že místní šetření bylo soudem provedeno a obsahem spisu je z něj pořízená fotodokumentace. Týkalo se sice pouze vnějšku domu a jeho okolí, a nikoli jeho vnitřní části, nicméně vzhledem k závěrům, které budou uvedeny dále, má soud za to, že jsou mu známy všechny rozhodující skutečnosti pro skutkové posouzení věci, a provedení dalšího místního šetření by tak bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie.

6. Výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , rodičů žalované a bývalých spoluvlastníků nemovitostí žalované, na straně jedné, a , Anonymizováno, , bratra žalobce a bývalého vlastníka pozemku žalobce, na straně druhé, se liší v tom, zda v roce 1992, kdy bylo započato se stavbou domu žalované, dal či nedal , jméno FO, otci žalované ústní formou příslib následného prodeje části svého pozemku užívaného nyní k průchodu žalovanou a zejména její matkou. Ze všech těchto výpovědí, spisu , právnická osoba, v , adresa, ohledně stavebního řízení týkajícího se stavby na pozemku žalované z roku 1992 i výpisu z katastru nemovitostí je však zřejmé, že žádná smlouva zřizující služebnost práva žalobkyně či jejích předchůdců procházet přes pozemek žalobce či předchozího vlastníka pozemku , Anonymizováno, zřízena nebyla, neboť by musela mít dle § 1262 odst. 1 občanského zákoníku písemnou formu a být zapsána do katastru nemovitostí jako veřejného seznamu, a žalobce i jeho předchůdce opakovaně odmítli ohledně předmětné části pozemku uzavřít kupní smlouvu. Soud přitom nemá důvod nevěřit tvrzení svědka , Anonymizováno, v tom, že nikdy neměl v úmyslu předmětnou část pozemku žalobce žalované nebo předtím jejím rodičům prodat. Ze samotné skutečnosti, že původní vlastník předmětného pozemku , jméno FO, průchod přes část svého pozemku žalované i předchozím vlastníkům její nemovitosti toleroval, nelze dovodit, že by mohli být žalovaná i její předchůdci v dobré víře, že jim přísluší služebnost práva průchodu přes část pozemku žalobce, a to tím spíše, že za toto užívání neplatili nikdy žádnou úplatu. Nemohli tak služebnost práva průchodu ani vydržet dle § 1089 a následujících občanského zákoníku, a tím spíše nemohli vydržet vlastnictví k předmětné části pozemku žalobce, neboť si byli skutečnosti, že nejsou vlastníky této části pozemku, dobře vědomi. Za zcela irelevantní pak považuje soud úvahy žalované o tom, zda žalobce předmětnou část svého pozemku potřebuje či nikoli, neboť dle § 1012 věta první občanského zákoníku má vlastník právo se svým vlastnictvím nakládat v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit, a podání žaloby na ochranu jeho vlastnického práva nelze považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy dle § 1 občanského zákoníku či jiného ustanovení hmotného práva.

7. Podle § 1042 občanského zákoníku se může vlastník domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Podle § 1029 odst. 1 občanského zákoníku vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Podle § 1030 odst. 1 věta první občanského zákoníku za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Podle § 1032 odst. 1 občanského zákoníku soud nepovolí nezbytnou cestu, a/ převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b/ způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c/ žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Sama žalovaná nezpochybňuje, že průchod přes část pozemku žalobce umožňující přístup na dvorek a do zadní části jejího domu ohraničený na jedné straně stěnou domu a na druhé straně plotem s brankou od veřejné komunikace sama alespoň příležitostně užívá. Žádný právně relevantní titul k tomuto užívání však nemá a neprávem tak zasahuje do vlastnického práva žalobce. V této části týkající se uložení povinnosti žalované zdržet se neoprávněného užívání pozemku žalobce tak byla žaloba na ochranu vlastnického práva žalobce podána důvodně a soud jí proto vyhověl.

9. V části týkající se náhrady za neoprávněné užívání předmětné části pozemku žalobce žalovanou řízení dospěl soud k závěru, že v tomto období žalovaná a osoby sdílející s ní bydlení v jejím domu předmětnou část pozemku žalobce užívali bez právního důvodu, aniž by za toto užívání platila žalobci jakoukoli úplatu. Užívali tak v tomto období protiprávně cizí hodnotu a žalobci tak vůči žalované vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení. Pokud se týká výše bezdůvodného obohacení, vyšel soud z dohody účastníků o jeho výši 6 200 Kč ročně za poslední tři roky, tedy částky 18 600 Kč, dosažené v rámci nařízené mediace, a vzhledem k této dohodě i výši náhrady nepovažoval kvůli procesní ekonomii za nezbytné doplnění dokazování o žalovanou navržený znalecký posudek či zprávu realitní kanceláře ke zjištění výše náhrady, neboť pouhá zpráva realitní kanceláře by neměla dostatečnou důkazní hodnotu a cena znaleckého posudku by při současných odměnách znalců mohla i převýšit dohodnutou výši náhrady. V této části proto soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 18 600 Kč a ve zbývající části ohledně částky 5 200 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. K vzájemnému návrhu žalované na zřízení nezbytné cesty přes pozemek žalobce v rozsahu vymezeném jí předloženým geometrickým plánem zjistil soud z fotodokumentace pořízené při místním šetření, že žalovaná i s ní žijící osoby mají z veřejné komunikace předem vstup do domu žalované vchodovými dveřmi i garážovými vraty a žalované nic nebrání těchto dveří či vrat ke vstupu do svého domu užívat. Pokud pak argumentuje tím, že vzhledem k úzkým chodbám a stavební dispozici jí užívaného bytu je obtížné stěhování objemnějších předmětů do její nemovitosti, pak tato skutečnost i v případě jejího případného prokázání místním šetřením nemůže být vykládána k tíži žalobce, který tento stav nezavinil a nijak se na něm nepodílel. Dle názoru soudu se tak jedná o typický případ, kdy má tvrzená nezbytná cesta sloužit pouze k pohodlnějšímu spojení, a tudíž o případ, kdy dle § 1032 odst. 1 písm. c/ občanského zákoníku nelze nezbytnou cestu povolit. K tvrzením žalované o zdravotních problémech její matky , jméno FO, užívající k bydlení zadní část domu žalované způsobujícími omezení její pohyblivosti zejména při chůzi do schodů soud uvádí, že nemá pochyb o správnosti předložených lékařských zpráv, které tuto omezenou pohyblivost dokládají. Matka žalované však nebyla účastnicí řízení, z rozhodnutí soudu pro ni nevyplývají žádná práva ani povinnosti, a její zdravotní stav je tak pro rozhodnutí soudu irelevantní. Z důvodů uvedených shora proto soud vzájemný návrh žalované jako nedůvodný zamítl.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř., podle kterých měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo a jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. V konečném rozhodnutí byl žalobce téměř plně úspěšný, nicméně nelze přehlédnout, že se žalobce v původním znění žaloby domáhal uložení řady dalších povinností žalované, v této části vzal žalobu zpět, a řízení muselo být v této části zastaveno. V této části tak žalobce tak žalobce z procesního hlediska zavinil zastavení řízení a právo na náhradu nákladů řízení by naopak příslušelo žalované. Vzhledem k poměru částí úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci i rozsahu té části řízení, ve které muselo být řízení zastaveno, dospěl soud k závěru, že povaze věci nejlépe odpovídá výrok, podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.