5 C 212/2019

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 7 956 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 956 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 4 659 Kč od 9. 2. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 3 297 Kč od 24. 8. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 281 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude původně žalovanému [celé jméno původního účastníka], narozenému [datum], bytem [obec a číslo], uložena povinnost zaplatit žalobci částku 7 956 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení ceny elektřiny odebrané od žalobce. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 5. 2. 2018 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na základě které se žalobce zavázal dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované], a žalovaný se zavázal žalobci cenu odebrané elektřiny řádně a včas uhradit. Na základě této smlouvy dodal žalobce žalovanému v období od 16. 2. 2018 do 11. 7. 2018 elektřinu za cenu 3 297 Kč, kterou mu vyúčtoval daňovým dokladem [číslo] s termínem splatnosti do 23. 8. 2018. Za další období od 12. 7. 2018 do 17. 1. 2019 dodal žalobce žalovanému elektřinu za cenu 4 659 Kč a vyúčtoval mu ji daňovým dokladem [číslo] s termínem splatnosti do 8. 2. 2019. Původně žalovaný takto vyúčtovanou cenu elektřiny dosud ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.

2. Usnesením ze dne 2. 3. 2021, č. j. 5 C 212/2019-106, soud připustil záměnu účastníků na straně žalovaného tak, že z řízení vystupuje původně žalovaný [celé jméno původního účastníka], a na jeho místo vstupuje jako žalovaná [celé jméno žalované], [datum narození], tehdy bytem [adresa žalované]. Soud záměnu účastníků na straně žalovaného na návrh žalobce připustil proto, že bylo z dosud provedeného dokazování zřejmé, že dosavadní žalovaný nebyl již v době zahájení řízení ve věci pasivně legitimován, neboť podpis na předmětné smlouvě nebyl jeho pravým podpisem a na adrese odběrného místa ve smlouvě nikdy nebydlel. Naopak bylo zřejmé, že na této adrese bydlela v předmětném období do řízení vstupující [celé jméno žalované].

3. Žalovaná [celé jméno žalované] se k jednání soudu nařízenému na 3. 6. 2021 nedostavila, přestože k němu byla řádně předvolána, a nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Ze zprávy Správy nemovitostí městské části [obec] – střed soud zjistil, že ke dni uzavření předmětné smlouvy 5. 2. 2018 byla žalovaná hlášena jako spolubydlící (družka) bytu [číslo] na adrese odběrného místa [adresa žalované]. Na této adrese měla také dle výpisu z CEO od 2. 2. 2015 do 10. 3. 2021 evidováno svoje trvalé bydliště. Ze zprávy telefonního operátora [právnická osoba], soud dále zjistil, že telefonní [číslo] uvedené jako kontakt na zákazníka ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny z 5. 2. 2018 je operátorem registrováno na osobu žalované a doručovací adresa v této smlouvě odpovídá adrese žalované. Původně žalovaný [celé jméno původního účastníka] je od 15. 8. 2018 do současnosti ve výkonu vazby a následně trestu odnětí svobody a již z tohoto důvodu nemohl po část žalobcem vymezeného období elektřinu na základě předmětné smlouvy odebírat. Z porovnání podpisu [celé jméno původního účastníka] na předmětné smlouvě s jeho podpisy na listinách obsažených ve spisu je rovněž i laickým posouzením zřejmé, že podpis na předmětné smlouvy se liší od jeho ostatních podpisů a není proto jeho autentickým podpisem. Vlastníkem domu na adrese [adresa žalované], nebyl [celé jméno původního účastníka] v době uzavření předmětné smlouvy evidován ani jako nájemce, ani jako spolubydlící osoba. Za této situace nemá soud důvod nevěřit jeho tvrzení, že na této adrese nikdy nebydlel a smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny s žalobcem ohledně tohoto bytu neuzavřel. Tato smlouva je proto pro chybějící vůli [celé jméno původního účastníka] pouze zdánlivým právním jednáním, ke kterému se dle § 551 a 554 občanského zákoníku nepřihlíží. Je proto třeba posoudit, zda, a případně v jakém rozsahu je dána povinnost žalované k vydání bezdůvodného obohacení na úkor žalobce.

5. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Shora uvedené zákonné podmínky pro vznik povinnosti žalované k vydání bezdůvodného obohacení žalobci jsou v projednávané věci splněny. Soud hodnotil dle § 132 o.s.ř. shora uvedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že předmětnou smlouvu se žalobcem uzavřela a podepsala jménem [celé jméno původního účastníka] bez jeho zmocnění žalovaná a ta také sama nebo s jinými osobami užívajícími byt na adrese [adresa žalované], od žalobce dodanou elektřinu spotřebovala. Tímto plněním bez právního důvodu jí pak nepochybně vzniklo na úkor žalobce bezdůvodné obohacení. Co do výše vyplývá bezdůvodné obohacení žalované z množství a ceny odebrané elektřiny specifikované v daňových dokladech žalobce [číslo] [číslo] jejichž správnost nebyla žalovanou v řízení zpochybněna. Celková cena odebrané elektřiny specifikovaná v těchto daňových dokladech činí 7 956 Kč a právě v této výši proto žalované na úkor žalobce jako ochuzeného bezdůvodné obohacení vzniklo.

7. Bezdůvodné obohacení je obecně dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. V projednávané věci však žalovaná uvedla při uzavírání předmětné smlouvy žalobce v omyl ohledně osoby uzavírající smlouvu jako spotřebitel a tento omyl mohl žalobce zjistit až z výsledků dokazování v průběhu řízení. Žalovaná si přitom povinnosti zaplatit za spotřebovanou elektřinu v jí užívaném bytu musela být vědoma. Byť jí tedy daňové doklady za tuto elektřinu v důsledku jejího zavinění nemohly být doručeny, je třeba dovodit, že byla povinna žalobci zaplatit cenu spotřebované elektřiny nejpozději do splatnosti ceny uvedené v těchto daňových dokladech. Pokud tak neučinila, ocitla se dnem následujícím po splatnosti ceny vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci vzniklo dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a repo sazbě ČNB stanovené pro první den příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách.

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal ve věci plně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta za 3 hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, návrh na záměnu účastníků a účast advokáta při jednání soudu) po 1 500 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, tři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhradu za ztrátu času advokáta v souvislosti se soudním jednáním ve výši 8 x 100 Kč dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky, cestovné advokáta k jednání soudu [obec] – [obec] a zpět vozidlem Volkswagen Arteon ve výši 1 966 Kč (326 km při paušální náhradě 4,40 Kč za 1 km dle § 1 písm. b/ vyhl. č. 589/2020 Sb., průměrné normované spotřebě vozidla 6 litrů na 100 km a palivu nafta v ceně 27,20 Kč za jeden litr dle § 4 písm. c/ téže vyhlášky) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 1 715 Kč, celkem tedy 10 281 Kč. Další odměny a paušální náhrady za úkony realizované žalobcem před připuštěním záměny účastníků na straně žalované požadované žalobcem nemohl soud žalobci přiznat, neboť o těchto nákladech bylo již rozhodnuto v usnesení ze dne 2. 3. 2021, č. j. 5 C 212/2019-106, kterým byla připuštěna záměna účastníků na straně žalované. Pro vysvětlení výpočtu cestovní náhrady je třeba uvést, že z vyúčtování cestovní náhrady zástupce žalobce i zaslaného technického průkazu použitého vozidla nebylo možno zjistit průměrnou normovanou spotřebu vozidla ani druh použitého paliva a soud proto při výpočtu vycházel z předpokládané spotřeby 6 litrů na 100 km a použitého paliva nafta. Ze všech důvodů uvedených shora proto přiznal soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení právě ve výši 10 281 Kč.