5 C 218/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 2 383 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 383 Kč za období od 11. 3. 2025 do 23. 7. 2025 ve výši 106 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 383 Kč a další úrok z prodlení od 24. 7. 2025 do zaplacení, se řízení zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 400 Kč na účet Okresního soudu v Třebíči do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 16. 4. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 383 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení nákladů žalobce za převoz žalovaného do zdravotnického zařízení a nákladů spojených s vyšetřením žalovaného. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce dne 12. 10. 2024 provedl převoz žalovaného do Nemocnice v , Anonymizováno, a při převozu za asistence policistů bylo najeto služebním vozidlem celkem 39 km. Ve zdravotnickém zařízení byl zjištěn pozitivní výsledek žalovaného na drogy, a to cannabinoidů. Za náklady na vyšetření krve a moči žalovaného zaplatil žalobce zdravotnickým zařízením celkem 2 045 Kč a náklady na převoz žalovaného z , Anonymizováno, , adresa, do , Anonymizováno, činily 338 Kč. Žalobce žalovaného k zaplacení sporné částky písemně vyzval a k jejímu zaplacení mu stanovil lhůtu do 10. 3. 2025.

2. Podáním doručeným soudu dne 24. 7. 2025 vzal žalobce ohledně částky 2 383 Kč žalobu částečně zpět s tím, že na žalobě trvá v části týkající se zákonného úroku z prodlení z této částky od 11. 3. 2025 do zaplacení, tedy do 23. 7. 2025. Soud proto v části týkající se zaplacení částky 2 383 Kč a úroku z prodlení od 24. 7. 2025 do zaplacení dle § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení zastavil a věcně rozhodoval pouze o příslušenství pohledávky.

3. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

4. Soud provedl dokazování úředním záznamem Policie ČR a záznamem o dopravě žalovaného ze dne 12. 10. 2024, daňovými doklady vystavenými žalobci č. , hodnota, a , Anonymizováno, , zprávou MěÚ , adresa, z 27. 1. 2025, protokoly o vyšetření žalovaného ve zdravotnických zařízeních, vyčíslením náhrad za použití služebního vozidla a technickým průkazem použitého vozidla a výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 6. 2. 2025 včetně doručenky. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že žalobce dne 12. 10. 2024 provedl převoz žalovaného do Nemocnice v , Anonymizováno, a při převozu za asistence policistů bylo najeto služebním vozidlem celkem 39 km. Ve zdravotnickém zařízení byl zjištěn pozitivní výsledek žalovaného na drogy, a to cannabinoidů. Za náklady na vyšetření krve a moči žalovaného zaplatil žalobce zdravotnickým zařízením celkem 2 045 Kč a náklady na převoz žalovaného z , adresa, do , Anonymizováno, činily 338 Kč. Žalobce žalovaného k zaplacení sporné částky písemně vyzval a k jejímu zaplacení mu stanovil lhůtu do 10. 3. 2025.

5. Podle § 24 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odst. 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly. Podle § 24 odst. 3 stejného zákona náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba.

6. V projednávané věci je ze shora uvedených skutkových zjištění soudu zřejmé, že byla dána povinnost žalovaného k úhradě nákladů jeho dopravy do zdravotnického zařízení i k náhradě nákladů odborného vyšetření ve zdravotnických zařízeních, neboť byla nepochybně zjištěna přítomnost návykových látek v krvi žalovaného. Co do výše žalobce náklady jím vynaložené na tuto dopravu i náklady zaplacené zdravotnickým zařízením za odborné vyšetření žalovaného řádně prokázal a vyzval žalovaného k jejich zaplacení nejpozději do 10. 3. 2025. Žalovaný se tak vůči žalobci počínaje dnem následujícím po splatnosti tohoto dluhu splatného na výzvu ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení za období od 11. 3. 2025 do 23. 7. 2025 ve výši 106 Kč odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě v nezpětvzaté části týkající se požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznaný zákonný úrok z prodlení v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť nebyly shledány důvody pro výjimečné umožnění plnění ve splátkách nebo stanovení delší lhůty k plnění.

7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., neboť žalovaný zaplatil žalobci spornou částku až po zahájení řízení, a byla tak pro chování žalovaného vzata zpět žaloba, která byla podána důvodně. Soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to paušální náhrady ve výši 200 Kč za dva hlavní úkony po 100 Kč (výzva k plnění před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení.

8. Protože žalobce byl jako Česká republika osvobozen od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písmeno a) zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění, přešla v souvislosti s vyhovujícím rozhodnutím soudu ve věci samé poplatková povinnost dle § 2 odst. 3 téhož zákona na žalovaného. Soud proto žalovanému uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 400 Kč stanovený dle položky 2.1 písm. a) přílohy k sazebníku soudních poplatků ve znění platném ke dni zahájení řízení na účet zdejšího soudu v obecné lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému umožnění plnění žalovanému ve splátkách nebo stanovení delší lhůty k plnění.