5 C 223/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice , narozenou Datum narození opatrovnice bytem Adresa opatrovnice o zaplacení částky 1 117 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 117 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 117 Kč od 23. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 4. 7. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 117 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný dne 22. 12. 2022 využil přepravních služeb právního předchůdce žalobce , právnická osoba, ., a cestoval vlakem č. , hodnota, mezi stanicemi , adresa, – hlavní nádraží bez platného jízdního dokladu. Dle tehdy platného tarifu právního předchůdce žalobce tak vzniklo tomuto předchůdci právo na zaplacení jízdného ve výši 117 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2023 byla společností , právnická osoba, ., předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena společnosti , právnická osoba, a tato společnost následně postoupila tuto pohledávku vůči žalovanému smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 1. 2024 žalobci. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil, přestože mu byla obě postoupení pohledávek oznámena a byl k jejímu zaplacení před zahájením řízení žalobcem písemně vyzván.

2. Opatrovnice žalovaného pravomocně omezeného soudním rozhodnutím ve svéprávnosti navrhla zamítnutí žaloby. Nezpochybnila správnost skutkových tvrzení žalobce ohledně okolností jízdy žalovaného vlakem právního předchůdce žalobce, nicméně již v době jízdy žalovaného byly dány důvody pro omezení žalovaného ve svéprávnosti a žalovaný nebyl za tento skutek odpovědný.

3. Z již pravomocného rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 5. 11. 2024, č.j. 8 Nc 21007/2023-122, soud zjistil, že tímto rozsudkem byl žalovaný omezen ve svéprávnosti tak, že mimo jiné není způsobilý uzavírat a vypovídat jakékoliv smlouvy, půjčky, úvěry, ručení a pracovní smlouvy. Omezení bylo stanoveno na dobu pěti roků od právní moci rozsudku. Ze znaleckého posudku vypracovaného v tomto řízení v lednu 2024 vzal soud za prokázané, že žalovaný trpí závažným duševním onemocněním, a to paranoidní schizofrenií. Toto onemocnění bylo u žalovaného diagnostikováno již v roce 2021, žalovaný byl v této souvislosti třikrát hospitalizován v nemocnici. Naposledy z ní byl propuštěn 27. 2. 2023, hospitalizován byl poté, co s nožem napadl svoji matku a způsobil jí zranění. Z aktuální lékařské zprávy ošetřující lékařky žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, vzal soud dále za prokázané, že žalovaný se stále léčí pro závažné duševní onemocnění, které se začalo léčit až v listopadu 2024, nicméně duševně nemocný byl již v roce 2021. V mezidobí se choval nepřiléhavě, nepracoval, toulal se a nebyl za své chování odpovědný.

4. Podle § 581 občanského zákoníku není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

5. Cestováním žalovaného vlakem právního předchůdce žalobce byla v obecné rovině mezi těmito subjekty nepochybně uzavřena smlouva o přepravě podle ustanovení § 2550 a následujících občanského zákoníku. Takovou smlouvu však žalovaný jednající v duševní poruše činící jej neschopným právně jednat nemohl platně uzavřít, neboť dle shora citovaného rozsudku není způsobilý uzavírat jakékoliv smlouvy, tedy ani smlouvy o přepravě. Je skutečností, že tento rozsudek byl vydán až po předmětné jízdě žalovaného vlakem právního předchůdce žalobce a až po ní byl vypracován i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, ze kterého soud při rozhodování vycházel. Z tohoto lékařského posudku, dalších důkazů provedených v řízení o omezení svéprávnosti žalovaného i aktuální zprávy ošetřující lékařky žalovaného však soud považuje za prokázané, že zjištěnou duševní poruchou žalovaný trpěl již ke dni předmětné jízdy 22. 12. 2022. Smlouva o přepravě mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným tak nemohla být platně uzavřena, právnímu předchůdci žalobce právo na zaplacení jízdného a přirážky nevzniklo a nemohlo být proto ani platně postoupeno žalobci. Ze všech důvodů uvedených shora proto soud žalobu ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky zamítl.

6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého obecně vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšnému žalovanému. Protože však žalovanému ani jeho opatrovnici žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.