5 C 232/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 1 885 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 885 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 885 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice soudního poplatek ve výši 400 Kč na účet Okresního soudu v Třebíči do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 6. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 885 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení nákladů žalobce za převoz žalovaného do zdravotnického zařízení a nákladů spojených s vyšetřením žalovaného. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce dne 17. 1. 2024 provedl převoz žalovaného z adresa v Anonymizováno do Nemocnice v Třebíči a při převozu za asistence policistů bylo najeto služebním vozidlem celkem 2 km. Ve zdravotnickém zařízení byl zjištěn pozitivní výsledek žalovaného na drogy, a to amfetaminové deriváty metamfetamin v koncentraci 144 ng/ml v krvi. Za celkové náklady na vyšetření krve zaplatil žalobce zdravotnickému zařízení celkem 1 869 Kč a náklady na převoz žalovaného z adresa v Anonymizováno do nemocnice činily 16 Kč. Žalobce žalovaného k zaplacení sporné částky písemně vyzval a k jejímu zaplacení mu stanovil lhůtu do 15. 5. 2024. Žalovaný přes tuto výzvu žalobci spornou částku dosud ani částečně nezaplatil.

2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování záznamem o převozu žalovaného do zdravotnického zařízení ze dne 17. 1. 2024, úředním záznamem Policie ČR ze stejného dne, protokolem o lékařském vyšetření žalovaného ze stejného dne, protokolem o imunochemickém vyšetření žalovaného z 29. 1. 2024, vyúčtováním výkonů zdravotnického zařízení, daňovým dokladem vystaveným žalobci Fakultní nemocnicí u sv. Anny v Brně č. hodnota, sdělením právnická osoba v Třebíči z 3. 4. 2024, vyčíslením náhrad za použití služebního vozidla z 11. 4. 2024, technickým průkazem použitého vozidla a výzvou žalobce z 15. 4. 2024 včetně doručenky. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že žalobce dne 17. 1. 2024 provedl převoz žalovaného z adresa v Anonymizováno do Nemocnice v Třebíči a při převozu za asistence policistů bylo najeto služebním vozidlem celkem 2 km. Ve zdravotnickém zařízení byl zjištěn pozitivní výsledek žalovaného na drogy, a to amfetaminové deriváty metamfetamin v koncentraci 144 ng/ml v krvi. Za celkové náklady na vyšetření krve zaplatil žalobce zdravotnickému zařízení celkem 1 869 Kč a náklady na převoz žalovaného z adresa v Anonymizováno do nemocnice činily 16 Kč. Žalobce žalovaného k zaplacení sporné částky písemně vyzval a k jejímu zaplacení mu stanovil lhůtu do 15. 5. 2024.

4. Podle § 24 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odst. 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly. Podle § 24 odst. 3 stejného zákona náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba.

5. V projednávané věci je ze shora uvedených skutkových zjištění soudu zřejmé, že je dána povinnost žalovaného k úhradě nákladů jeho dopravy do zdravotnického zařízení i k náhradě nákladů odborného vyšetření ve zdravotnickém zařízení, neboť byla nepochybně zjištěna přítomnost návykových látek v krvi žalovaného. Co do výše žalobce náklady jím vynaložené na tuto dopravu i náklady zaplacené zdravotnickým zařízením za odborné vyšetření žalovaného řádně prokázal a vyzval žalovaného k jejich zaplacení nejpozději do 15. 5. 2024. Žalovaný se rovněž vůči žalobci počínaje dnem následujícím po splatnosti tohoto dluhu splatného na výzvu ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť nebyly shledány důvody pro výjimečné umožnění plnění ve splátkách nebo stanovení delší lhůty k plnění.

6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to paušální náhrady ve výši 300 Kč za tři hlavní úkony po 100 Kč (opatření listinných důkazů a vyčíslení spotřeby použitého vozidla, výzva k plnění před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení.

7. Protože žalobce byl jako Česká republika osvobozen od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písmeno a) zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění, přešla v souvislosti s vyhovujícím rozhodnutím soudu ve věci samé poplatková povinnost dle § 2 odst. 3 téhož zákona na žalovaného. Soud proto žalovanému uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 400 Kč stanovený dle položky 2.1 písm. a) přílohy k sazebníku soudních poplatků ve znění platném ke dni zahájení řízení na účet zdejšího soudu v obecné lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému umožnění plnění žalovanému ve splátkách nebo stanovení delší lhůty k plnění. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.