5 C 237/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Tesaře a přísedících Ing. Jindřišky Pánkové a Drahoslava Menčíka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení, že nebyly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 23 a/ odst. 2 a 4 zákona č. 563/2004 Sb. pro sjednání pracovního poměru na dobu určitou

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že nebyly splněny podmínky uvedené v § 23 a/ odst. 2 a 4 zákona č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a změně některých zákonů pro sjednání prodloužení pracovního poměru na dobu určitou mezi žalobcem a žalovaným dle dohody o změně obsahu pracovní smlouvy z 18. 6. 2020, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 33 154 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří měsíců od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu 30. 8. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude primárně určeno, že nebyly splněny podmínky uvedené v § 23a odst. 2 a 4 zákona č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a změně některých zákonů pro sjednání prodloužení pracovního poměru na dobu určitou mezi žalobcem a žalovaným dle dohody o změně obsahu pracovní smlouvy z 18. 6. 2020, a pro případ, že nebude žalobě vyhověno, se domáhal určení, že pracovní poměr žalobce u žalovaného založený pracovní smlouvou z 9. 10. 2018 trvá. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 9. 10. 2018 uzavřena pracovní smlouva na dobu určitou po dobu překážek v práci [anonymizováno] [jméno] [příjmení], nejdéle do 30. 6. 2019. Pracovní náplň žalovaného představovalo vyučování informatiky. Dohodou o změně obsahu pracovní smlouvy z 28. 1. 2019 došlo s účinností od 1. 2. 2019 ke změně rozsahu pracovního úvazku žalobce, který nově činil 0,52, s tím, že se pracovní poměr sjednává na dobu určitou do 30. 6. 2019. Dohodou o změně obsahu pracovní smlouvy z 20. 6. 2019 došlo s účinností od 1. 7. 2019 k prodloužení trvání pracovního poměru na dobu určitou do 30. 6. 2020. Další dohodou o změně obsahu pracovní smlouvy z 18. 6. 2020 došlo s účinností od 1. 7. 2020 k prodloužení trvání pracovního poměru na dobu určitou do 30. 6. 2021. K dalšímu prodloužení pracovního poměru již nedošlo a měl proto skončit k 30. 6. 2021. Žalobce si od nástupu do zaměstnání u žalovaného doplňoval své vzdělání na magisterský stupeň v oboru učitelství, přičemž dne 2. 6. 2021 oznámil žalovanému úspěšné dokončení studia a získání magisterského titulu, předtím měl ukončené vysokoškolské vzdělání na bakalářském stupni. Dle jeho názoru již nebyly při uzavření dohody o změně obsahu pracovní smlouvy z 18. 6. 2020 splněny podmínky uvedené v § 23a odst. 2 a 4 zákona o pedagogických pracovnících v platném znění. Jednalo se přitom o již třetí opakování sjednání pracovního poměru na dobu určitou a došlo tak ze zákona ke vzniku pracovního poměru na dobu neurčitou.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že k obnovení pracovního poměru na dobu určitou došlo mezi účastníky pouze dvakrát a k přeměně tohoto pracovního poměru na poměr na dobu neurčitou proto nedošlo. Na určení nesplnění podmínek dle zákona o pedagogických pracovnících není dle jeho názoru dán naléhavý právní zájem, a navíc v této části nemůže být žaloba důvodná, neboť na žalobce dopadají v obou bodech ustanovení § 23a odst. 4 tohoto zákona, neboť byl žalobce přijat jako náhrada za dočasně nepřítomného pedagogického pracovníka a při vzniku pracovního poměru nesplňoval předpoklad odborné kvalifikace.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 2. 12. 2021, č.j. 5 C 237/2021-27, bylo určeno, že pracovní poměr žalobce u žalovaného založený pracovní smlouvou ze dne 9. 10. 2018 trvá. V části týkající se určení, že nebyly splněny podmínky uvedené v § 23a odst. 2 a 4 zákona č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a změně některých zákonů pro sjednání prodloužení pracovního poměru na dobu určitou mezi žalobcem a žalovaným dle dohody o změněn obsahu pracovní smlouvy z 18. 6. 2020, byla žaloba zamítnuta, a o nákladech řízení bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Na základě odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 1. 2023, č.j. 49 Co 7/2022-59, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. změnil tak, že se žaloba na určení trvání pracovního poměru žalovaného u žalobce zamítá. V zamítavé výroku ve věci samé a výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Uložil soudu prvního stupně mít na zřeteli, že existenci podmínek uvedených v § 23a odst. 4 zákona o pedagogických pracovnících, vylučujících aplikace jeho § 23a odst. 2 je třeba posuzovat vždy k datu prodloužení či sjednání nového pracovního poměru na dobu určitou dohodou o změně pracovní smlouvy. Pro posouzení, zda byly splněny podmínky pro prodloužení pracovního poměru žalobce u žalovaného dohodou o změně pracovní smlouvy dohodou ze dne 18. 6. 2020, se proto bude muset zabývat celkovou genezí pracovního poměru žalobce u žalovaného s tím, že pro odpověď na otázku, zda byly či nebyly splněny podmínky uvedené v § 23a odst. 2 a 4 zákona o pedagogických pracovnících pro sjednání prodloužení pracovního poměru na dobu určitou dle dohody o změně obsahu pracovní smlouvy z 18. 6. 2020 je stěžejní zejména zjištění o tom, zda byla v době sjednávání jednotlivých dohod o změně pracovní smlouvy splněna některá z podmínek stanovených v § 23a odst. 4 zákona o pedagogických pracovnících, vylučujících aplikaci jeho § 23a odst. 2, tedy zejména zjištění, zda žalobce po dobu svého působení u žalovaného až do 18. 6. 2020 splňoval předpoklad odborné kvalifikace pro sjednaný druh práce či nikoli.

4. V dalším řízení soud doplnil dokazování o výpovědi svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], bývalého ředitele žalovaného v době trvání pracovního poměru žalobce u žalovaného, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zástupce ředitele žalovaného ve stejném období, vysvědčením o maturitní zkoušce žalobce, vysokoškolskými diplomy žalobce včetně celkového vysvědčení, jeho profesním životopisem a personálním spisem, osvědčením o absolvování semináře Algoritmizace a základy programování v C++ žalobcem z 25. 3. 2021, výpisem předmětů a hodin vyučovaných žalobcem po dobu trvání jeho pracovního poměru u žalovaného, popisem práce žalovaného datovaným 10. 10. 2018, profesním životopisem a přehledem průběhu vzdělávání a předchozích zaměstnání žalobce a zprávou Kraje [obec].

5. Ze shora uvedených vysvědčení, diplomu a osvědčení žalobce soud zjistil, že žalobce je od roku 2007 absolventem [ulice] školy řemesel a služeb v [obec] v oboru provozní technika. Dne 28. 8. 2013 získal vysokoškolské vzdělání na pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové v bakalářském studijním programu Specializace v pedagogice a studijním programu Náboženská výchova. Dne 25. 3. 2021 absolvoval v akreditovaném vzdělávacím programu seminář v oboru algoritmizace a základů programování. Ke dni 1. 6. 2021 získal žalobce vysokoškolské vzdělání na magisterském stupni na teologické fakultě Jihočeské univerzity v [obec] ve studijním oboru Učitelství náboženství a etiky. Z výpisu předmětů a hodin vyučovaných žalobcem po dobu trvání jeho pracovního poměru u žalovaného soud dále zjistil, že žalobce převážně vyučoval všeobecný předmět informatika, v menším rozsahu pak odborné předměty Grafika a multimédia, Aplikační software a Průmyslové výtvarnictví. K důvodům přijetí žalobce do pracovního poměru u žalovaného v říjnu 2018 vzal soud ze v podstatě shodných svědeckých výpovědí tehdejšího ředitele žalovaného [příjmení] [příjmení] i tehdejšího i současného zástupce ředitele žalovaného [příjmení] [příjmení] za prokázané, že o hlavních prázdninách roku 2018 oznámila žalovanému nástup na dlouhodobou pracovní neschopnost učitelka základů informačních technologií paní [příjmení] a následně v září 2018 zemřel učitel IT technologií pan [příjmení]. Nutně proto potřebovali za ně zajistit náhradu. Byli si sice vědomi nedostatečné kvalifikace žalobce pro výuku těchto předmětů, nicméně žalobce byl jediným uchazečem o zaměstnání, kterého se jim podařilo pro zajištění výuky zajišťované dosud těmito zaměstnanci sehnat, neboť byl tehdy nedostatek odborníků na IT technologie. Ke změnám pracovní smlouvy žalobce bylo postupně přistupováno proto, že se žalovanému přes jeho snahu nedařilo ani nadále zajistit učitele s odpovídající kvalifikací a zaměstnance s odpovídající kvalifikací pro výuku zajišťovanou žalobcem, tedy vysokoškolským vzděláním v magisterském stupni v oboru IT, se jim podařilo až v roce 2021 předtím, než předložil žalobce doklad o skončení jeho vysokoškolského studia. Přijetí tohoto nového zaměstnance bylo jediným důvodem pro neprodloužení pracovního poměru žalobci.

6. Na právní vztah mezi účastníky se vztahuje zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících ve znění účinném od 12. 1. 2016 (dále jen zákon o pedagogických pracovnících) a podpůrně zákoník práce ve znění účinném od 29. 7. 2020 (dále jen zákoník práce). Podle § 23a odst. 2 zákona o pedagogických pracovnících doba trvání pracovního poměru na dobu určitou pedagogického pracovníka mezi týmiž smluvními stranami činí nejméně 12 měsíců a může být ode dne vzniku prvního pracovního poměru opakována nejméně dvakrát. Podle § 23a odst. 4 stejného zákona se ustanovení odstavce 2 nevztahuje na případy, kdy byla doba trvání pracovního poměru na dobu určitou sjednána s pedagogickým pracovníkem a/ jako náhrada za dočasně nepřítomného pedagogického pracovníka po dobu překážek v práci na straně tohoto pracovníka nebo b/ který nesplňuje předpoklad odborné kvalifikace podle § 22 odst. 7.

7. Podle § 23a odst. 5 stejného zákona sjedná-li zaměstnavatel s pedagogickým pracovníkem dobu trvání pracovního poměru na dobu určitou v rozporu s odstavci 2 a 4, a oznámil-li pedagogický pracovník před uplynutím sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na to, aby ho dále zaměstnával, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Návrh na určení, zda byla splněny podmínky uvedené v odst. 2 a 4, mohou zaměstnavatel i pedagogický pracovník uplatnit u soudu nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby. Podle § 9 odst. 1 písm. c/ získává mimo jiné učitel všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu ve studijním oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného všeobecně-vzdělávacího programu a splní další podmínky uvedené v bodech 1. a 2. tohoto ustanovení.

8. Vzhledem k ustanovení § 23a odst. 5 zákona o pedagogických pracovnících, z jehož textu vyplývá oprávněnost podání žaloby na určení splnění podmínek uvedených v odst. 2 a 4 stejného zákona, nepovažoval soud za důvodnou námitku žalovaného o absenci naléhavého právního zájmu žalobce na navrženém určení a zabýval se proto dále žalobou věcně. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V době uzavření pracovní smlouvy z 9. 10. 2018 byla naplněna obě kritéria uvedená v ustanovení § 23a odst. 4 zákona o pedagogických pracovnících, neboť byl žalobce nepochybně přijat jako náhrada za dočasně dlouhodobě ze zdravotních důvodů nepřítomnou učitelku Ing. [příjmení] a nesplňoval předpoklad odborné kvalifikace dle § 9 zákona o pedagogických pracovnících, neboť neměl ukončené vysokoškolské vzdělání na magisterském stupni. Ze zprávy zřizovatele žalovaného [příjmení] [obec] přitom vyplývá, že u žalobce nebyla a není dána žádná z možných výjimek nahrazení magisterského stupně vzdělání požadovaného v ustanovení § 9 zákona o pedagogických pracovnících. Podmínka uvedená v § 23a odst. 4 písm. a/ zákona o pedagogických pracovnících přestala být naplněna po návratu Ing. [příjmení] z pracovní neschopnosti, tedy v době uzavření první dohody o změně obsahu pracovní smlouvy ze dne 28. 1. 2019. Druhá z těchto podmínek uvedená v § 23a odst. 4 písm. b/ zákona o pedagogických pracovnících, tedy podmínka nesplňování odborné kvalifikace žalobcem, byla naplněna po celou dobu trvání pracovního poměru žalobce u žalovaného, tedy i v době uzavření dohody o změně obsahu pracovní smlouvy ze dne 18. 6. 2020. Ustanovení § 23a odst. 2 zákona o pedagogických pracovnících tak nelze na právní vztah mezi účastníky aplikovat. Dle názoru soudu žalobce navíc nesplňoval podmínku odborné kvalifikace pro výkon dosavadní práce u žalovaného ani po úspěšném skončení jeho vysokoškolského studia na magisterském stupni. Shora citované ustanovení § 9 odst. 1 písm. c/ zákona o pedagogických pracovnících uvádí jako kvalifikační předpoklad nejen vysokoškolské vzdělání na magisterském stupni, ale i jeho absolvování ve studijním oboru odpovídajícím charakteru vyučovaného všeobecně-vzdělávacího procesu. Takovým vzdělání v oboru Učitelství náboženství a etiky ve vztahu k oboru informatika, či dokonce odborných IT předmětů, dle názoru soudu není, neboť se jedná o obory zcela odlišného zaměření a žalobcem vystudovaný obor je pro výuku u žalovaného v praxi nevyužitelný. Lze proto uzavřít, že ustanovení § 23a odst. 2 zákona o pedagogických pracovnících nelze v projednávané věci aplikovat a k uzavření pracovního poměru na dobu neurčitou mezi účastníky nedošlo. Soud proto žalobu ve věci samé v dosud nerozhodnuté části jako nedůvodnou zamítl.

9. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve věci plně úspěšnému žalovanému. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení advokátem, a to odměnu za 7 hlavních úkonů advokáta (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, účast na 3 jednáních soudu prvního stupně ve dnech 2. 12. 2021, 3. 3. 2023 a 11. 5. 2023, odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a účast na jednání odvolacího soudu dne 25. 1. 2023) po 1 500 Kč dle § 7 a § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, sedm paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhradu za ztrátu času za účast na čtyřech shora uvedených jednáních soudů ve výši 3 400 Kč za 17 hodin po 200 Kč dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky a cestovní náhrady advokáta související s jízdami k jednání soudů oběma použitými vozidly Toyota Lexus. Za jízdu k jednání dne 2. 12. 2021 [obec] – [obec] a zpět přiznal soud cestovní náhrady ve výši 2 254,60 Kč (322 km po 4,40 Kč dle § 1 písm. b/ vyhl. č. 589/2020 Sb., ceně paliva benzin 98 oktanů 31,50 Kč za 1 litr dle § 4 písm. b/ téže vyhlášky, a průměrné normované spotřebě vozidla 8,26 litrů na 100 km), za jízdy k jednání soudu prvního stupně ve dnech 3. 3. 2023 a 11. 5. 2023 [obec] – [obec] a zpět přiznal soud cestovní náhrady v celkové výši 5 060,90 Kč (644 km po 5,20 Kč za 1 km dle § 1 písm. b/ vyhl. č. 467/2022 Sb., ceně paliva benzin 98 oktanů 45,20 Kč za 1 litr dle § 4 písm. b/ téže vyhlášky a průměrné normované spotřebě vozidla 6,30 litrů na 100 km, a za jízdu k jednání odvolacího soudu [obec] – [obec] přiznal soud cestovní náhrady ve výši 4 005 Kč (412 km při stejné paušální náhradě, ceně paliva i průměrné normované spotřebě vozidla jako v cestám k jednání soudu prvního stupně v roce 2023). Dále soud žalovanému přiznal právo na zaplacení DPH z odměny a náhrad ve výši 5 407 Kč, neboť zástupce žalovaného prokázal osvědčením o registraci plátce DPH, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení vzniklé žalobci činí 33 154 Kč a soud je uložil žalobci zaplatit do tří měsíců od právní moci rozsudku, neboť dospěl k závěru, že vzhledem k výši přiznaná náhrady jsou dány důvody pro výjimečné stanovení lhůty žalobci delší, než je obecná třídenní lhůta k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., a poskytnutou lhůtu považoval za odpovídající výši přiznané náhrady i poměrům žalobce.