5 C 248/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 11 801,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od 20. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 6 801,27 Kč a úroky z prodlení převyšující úroky z prodlení přiznané ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 801,27 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 31. 8. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 47 700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných denních splátkách způsobem stanoveným ve smlouvě. Úroková sazba byla sjednána na 1,066 % denně s tím, že první splátka je splatná 30. den ode dne poskytnutí úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána z doložitelných příjmů a výdajů žalovaného a jí poskytnutých údajů v žádosti o úvěr i z veřejně dostupných registrů. Žalovaný tento úvěr čerpal dne 31. 8. 2024 ve výši 5 000 Kč a na splnění svých závazků vyplývajících ze smlouvy dosud žalobci nic nezaplatil. Poplatek za vyplacení tranší úvěru činí 99,50 Kč a smluvní úrok ke dni zahájení řízení činí 6 374,70 Kč. Žalovaný dosud spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.

2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 8. 2024 včetně její přílohy obsahující předpis denních splátek a informace pro spotřebitele, všeobecnými obchodními podmínkami žalobce, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, popisem základních vlastností úvěru, přehledem platby vyplacené žalovanému, obecnými principy posuzování úvěruschopnosti žalovaného a jeho identifikovanými příjmy, výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 30. 12. 2024 a výzvou před zahájením řízení z 16. 4. 2025 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 31. 8. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 47 700 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných denních splátkách způsobem stanoveným ve smlouvě. Úroková sazba byla sjednána na 1,066 % denně s tím, že první splátka je splatná 30. den ode dne poskytnutí úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána z doložitelných příjmů a výdajů žalovaného a jí poskytnutých údajů v žádosti o úvěr i z veřejně dostupných registrů. Žalovaný tento úvěr čerpal dne 31. 8. 2024 ve výši 5 000 Kč a na splnění svých závazků vyplývajících ze smlouvy dosud žalobci nic nezaplatil. Poplatek za vyplacení tranší úvěru činí 99,50 Kč a smluvní úrok ke dni zahájení řízení činí 6 374,70 Kč.

4. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobce se soud musel zabývat v první řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu jako její celek je třeba shledat absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, soud přihlédne dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání.

5. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaný při uzavření smlouvy s žalobcem vystupoval v pozici spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku. Ze smlouvy o úvěru přitom vyplývá, že denní procentní sazba smluvních úroků činila 1,066 % denně, což odpovídá úrokové sazbě asi 389 % ročně. Tato úroková sazba mnohonásobně převyšuje úrokové sazby požadované bankami v době uzavření předmětné smlouvy. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takové právní jednání požívat právní ochranu s odkazem na autonomii vůle účastníků závazkového vztahu, která nemůže být bezbřehá a usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že žalovanému byl žalobcem úvěr ve výši 5 000 Kč vyplacen na jeho účet, přičemž z výpisu předloženého žalobcem i jeho skutkových tvrzení v žalobě je zřejmé, že žalovaný žalobci dosud na splnění svého závazku ze smlouvy nic nezaplatil. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními o bezdůvodném obohacení.

6. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovanému na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu žalovanému k plnění lze považovat výzvu před zahájením řízení z 16. 4. 2025, která byla stejného dne odeslána poštou. Lze předpokládat, že se tato výzva dostala do dispoziční sféry žalovaného následujícího dne, a žalobce stanovil lhůtu žalovanému pro splnění jeho závazku do tří dnů. Dnem následujícím po uplynutí této lhůty, tedy dnem 20. 4. 2025, se žalovaný vůči žalobci ohledně jistiny dluhu ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Tímto dnem tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž k tomuto dni činila zákonná výše úroků z prodlení odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí 12 % ročně. Ohledně částky 5 000 Kč a zákonných úroků z prodlení od 20. 2. 2025 do zaplacení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu nemající oporu v hmotném právu jako nedůvodnou zamítl.

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, kterému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.