5 C 263/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 45 516,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 42 272 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 272 Kč od 25. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 3 244,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 386,70 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 43 416,25 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení a úroky z prodlení převyšující úroky přiznané ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 063 Kč k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 45 516,25 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 14. 2. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 46 073 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit včetně smluvního úroku a smluvních poplatků v pravidelných měsíčních splátkách, výše pravidelné měsíční splátky byla sjednána na 4 % z aktuálně dlužné částky. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 24. 2. 2025. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobcem posouzena z údajů uvedených žalovaným v kartě klienta a z dostupných registrů. Žalovaný celkem vyčerpal úvěr ve výši 63 195 Kč, zbývající část úvěru s příslušenstvím ani sjednanou smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč dosud žalobci nezaplatil a nereagoval ani na jeho výzvu před zahájením řízení.

2. Žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto dle § 115 a/o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi účastníky dne 14. 2. 2024, úvěrovými podmínkami žalobce, výpisem z obchodních knih žalobce ohledně předmětného úvěru, metodikou ověření bonity klientů žalobce, kartou klienta, úvěrovou zprávou, výzvou žalobce z 24. 2. 2025 včetně podacího archu a výzvou žalobce z 17. 3. 2025 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 14. 2. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 46 073 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit včetně smluvního úroku a smluvních poplatků v pravidelných měsíčních splátkách, výše pravidelné měsíční splátky byla sjednána na 4 % z aktuálně dlužné částky. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 24. 2. 2025. Žalovaný celkem vyčerpal úvěr ve výši 63 195 Kč, zbývající část úvěru s příslušenstvím ani sjednanou smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč dosud žalobci nezaplatil a nereagoval ani na jeho výzvu před zahájením řízení.

4. Podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splatit. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Z tvrzení samotného žalovaného v kartě klienta vyplývá, že je svobodný, nemá děti a bydlí u rodičů. Výše jeho příjmu činila 20 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činil 60 000 Kč. Měl měsíční výdaje na splátky úvěrů 15 000 Kč, měsíční výdaje na bydlení 15 000 Kč a další měsíční výdaje na ostatní spotřebu 20 000 Kč. Výdaje žalovaného tak podstatně převyšovaly jeho vlastní příjmy. K příjmům ostatních členů domácnosti, zřejmě rodičů, přitom nelze při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného přihlížet, neboť žalovaný byl v době uzavření úvěru zletilý a za jeho dluhy rodiče neodpovídají. Prověření úvěruschopnosti žalovaného bylo proto provedeno zcela nedostatečně. Smlouva uzavřená mezi účastníky je tak dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a žalovanému tak vznikla pouze povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Dle obchodních knih žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb, čerpal žalovaný z titulu předmětné smlouvy o úvěru postupně celkem 63 195 Kč, a na splátkách úvěru zaplatil postupně 20 923 Kč. Celkem tak činí dluh žalovaného na jistině úvěru 42 272 Kč. Dluh žalovaného z neplatné smlouvy je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Výzva k úhradě dluhu byla žalovanému zaslána doporučeně dne 17. 3. 2025 a v této výzvě stanovil žalobce žalovanému lhůtu k plnění do 24. 3. 2025. Dnem následujícím, tedy dnem 25. 3. 2025, se žalovaný ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění, přičemž tato sazba činí dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění a repo sazby ČNB příslušného kalendářního pololetí 12 % ročně. Z důvodů uvedených shora proto soud žalobě vyhověl ohledně částky 42 272 Kč a zákonného úroku z prodlení od 25. 3. 2025 do zaplacení a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl. Uložil přitom žalovanému zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.

6. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť oba účastníci měli ve věci úspěch pouze částečný, převážně úspěšný byl ve věci žalobce, kterému tak přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 821 Kč, odměnu advokáta ve výši 2 100 Kč za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) po 700 Kč dle § 14 b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14 b/ odst. 6 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 504 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení vzniklé žalobci činí 4 725 Kč. Žalobce byl přitom úspěšný z 93 % uplatněného nároku a přísluší mu tak právo na zaplacení 86 % nákladů (100 – 7 – 7), což ve finančním vyjádření odpovídá částce 4 063 Kč. Právě v této výši proto soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.