5 C 265/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , dříve Anonymizováno , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 4 858 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 232 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 232 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 3 626 Kč, úrok ve výši 20,11 % ročně z částky 2 815,91 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 5 746,16 Kč a úrok z prodlení převyšující úrok z prodlení přiznaný ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 4 858 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o půjčce. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovanou byla dne 15. 11. 2012 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku a další částku 8 626 Kč představující poplatek za půjčku ve výši 3 626 Kč, úrok ve výši 477 Kč při úrokové sazbě 20,11 % ročně, poplatek za administrativní činnost 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 349 Kč splatit v pravidelných týdenních splátkách po 192 Kč, poslední splátka byla splatná 26. 9. 2013. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy vycházel žalobce z údajů uvedených v kartě zákazníka, které ověřil doklady uvedenými v zákaznické kartě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 21. 9. 2023 byla s účinností od 27. 9. 2023 předmětná pohledávka vůči žalované postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Na splnění svých závazků z předmětné smlouvy o úvěru dosud žalovaná zaplatila pouze částku 3 768 Kč a zbývající část svých závazků nesplnila, přestože byla k plnění před zahájením řízení žalobcem písemně vyzvána.

2. Žalovaná v odporu proti platebnímu rozkazu dluh vůči žalobci z předmětné smlouvy nezpochybnila, nicméně nesouhlasila s požadovanou výší smluvních úroků i úroků z prodlení s tím, že vyhovění požadavku žalobce by pro ni bylo likvidační.

3. Žalobce i žalovaná se práva účasti na soudním jednání vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

4. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce č. , hodnota, ze dne 15. 11. 2012, smluvními podmínkami právního předchůdce žalobce, zákaznickou kartou žalované, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně její přílohy č. , hodnota, , oznámením o postoupení pohledávky z 29. 9. 2023 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 3. 6. 2024 včetně podacího lístku. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovanou byla dne 15. 11. 2012 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku a další částku 8 626 Kč představující poplatek za půjčku ve výši 3 626 Kč, úrok ve výši 477 Kč při úrokové sazbě 20,11 % ročně, poplatek za administrativní činnost 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 349 Kč splatit v pravidelných týdenních splátkách po 192 Kč, poslední splátka byla splatná 26. 9. 2013. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy vycházel žalobce z údajů uvedených v kartě zákazníka, které ověřil doklady uvedenými v zákaznické kartě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 21. 9. 2023 byla s účinností od 27. 9. 2023 předmětná pohledávka vůči žalované postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Na splnění svých závazků z předmětné smlouvy o úvěru dosud žalovaná zaplatila pouze částku 3 768 Kč a zbývající část svých závazků nesplnila, přestože byla k plnění před zahájením řízení žalobcem písemně vyzvána. Rozhodnutí soudu proto závisí zejména na posouzení platnosti této smlouvy.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou stejného zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Z údajů v žádosti žalované o předmětnou půjčku v zákaznické kartě vyplývá, že žalovaná pobírala pouze rodičovský příspěvek a další státní podporu v celkové výši 9 200 Kč a bydlela v nájmu, za který platila 4 000 Kč měsíčně. Dále je v této zákaznické kartě uveden zcela nepřezkoumatelný údaj o dalších příjmech domácnosti 12 000 Kč, přičemž žalovaná byla zjevně na rodičovské dovolené s jedním nezaopatřeným dítětem a s dalším členem domácnosti nežila. Její výdaje na domácnost měly činit 8 000 Kč měsíčně, přičemž dle zkušeností soudu v obdobných věcech byly tyto údaje o životních nákladech v době uzavření smlouvy podhodnocené. Je proto třeba dovodit, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobce řádně zkoumána dle shora citovaného ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dle § 87 odst. 1 stejného zákona se tak jedná o smlouvu neplatnou. K argumentu žalobce, že v době uzavření předmětné smlouvy dosud shora uvedená ustanovení zákona neplatila, je třeba uvést, že důvody pro přijetí nové úpravy spotřebitelských smluv v občanském zákoníku platném po 1. 1. 2014 i v zákoně o spotřebitelském úvěru byly dané již v době uzavření předmětné smlouvy a dle konstantní soudní judikatury je třeba posuzovat zkoumání úvěruschopnosti dlužníků dle dnes platných zákonných kritérií. Žalobci tak dle tohoto ustanovení přísluší pouze právo na vrácení dosud nesplacené jistiny. Sám žalobce přitom připouští, že žalovaná dosud uhradila na splnění svých závazků ze smlouvy 3 768 Kč. Rozdíl mezi jistinou půjčky a plněním žalované tak činí 1 232 Kč. Právě ohledně této částky proto soud žalobě ve věci samé z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a následujících občanského zákoníku vyhověl a ve zbývající části včetně tvrzených smluvních úroků žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. V části týkající se zákonného úroku z prodlení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1 958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu žalobce ke splnění je třeba považovat oznámení o postoupení pohledávky zaslané žalované žalobcem doporučeně dne 27. 10. 2023. Lze přitom předpokládat, že nejpozději 29. 10. 2023 se toto oznámení dostalo do dispoziční sféry žalované, dnem následujícím byla povinna plnit a až dnem 1. 11. 2023 se žalovaná vůči žalobci ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci dle § 1968 a 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Žalobcem požadované úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně nepřevyšují zákonné úroky z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění zvýšené o repo sazbu ČNB platnou k prvnímu dni prodlení a soud proto v části týkající se úroku z prodlení od 1. 11. 2023 Kč do budoucna jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty žalované k plnění delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. Ve zbývající části týkající se další částky 3 626 Kč a příslušenství pohledávky nepřiznaného ve výroku I. rozsudku pak soud z důvodů uvedených shora žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž převážně úspěšná byla ve věci žalovaná, které žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.