5 C 268/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 102 202,07 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 101 202,07 Kč, kapitalizovaný úrok za období od 16. 11. 2024 do 21. 4. 2025, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 112 367,47 Kč od 6. 5. 2025 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 25 164 Kč k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta se sídlem , adresa, , , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 4. 6. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 102 202,07 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazků ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky a zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 19. 4. 2023 elektronickou formou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen předmětná smlouva), na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 114 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr včetně smluvních úroků splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 4 931 Kč splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou 15. 11. 2024 a nereagoval ani za upomínky zaslané mu žalobcem. Žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 21. 4. 2024. K tomuto dni činil dluh žalovaného na jistině úvěru 101 202,07 Kč a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Žalovaný po prohlášení úvěru za splatný smluvní závazek vůči žalobci nesplnil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že předmětná smlouva je neplatná pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobcem před uzavřením smlouvy. Žalobce si byl před uzavřením předmětné smlouvy vědom závislosti žalovaného na sázení, neboť v příloze č. , hodnota, smlouvy žalovaný tuto vlastnost přiznal. Žalobce si rovněž neověřil náklady žalovaného na bydlení, přičemž bylo zřejmé, že tyto náklady musejí být vyšší, než žalovaným uvedená částka 3 000 Kč. Nevzal ani v úvahu, že žalovaný měl řadu jiných závazků k jiným subjektům, přičemž tato skutečnost byla zřejmá z jeho výpisu z účtu, a musel si být vědom i toho, že žalovaný v minulosti prošel úspěšnou insolvencí. Předmětná smlouva je dle názoru žalovaného neplatná i pro rozpor s dobrými mravy kvůli nepřiměřeně vysoké smluvní úrokové sazbě, neboť tato sazba při započtení skrytých poplatků ve smlouvě činila 49 % ročně. Odkázal v těchto souvislostech na existující judikaturu soudů, jejíž část citoval ve svém písemném vyjádření.

3. Žalobce se k jednání soudu nařízeném na 2. 10. 2025 nedostavil a nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, přestože mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Z listinných důkazů předložených žalovaným vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byly uzavřeny postupně smlouvy o spotřebitelském úvěru na shodných smluvních formulářích, a to nejprve smlouva č. , hodnota, ze dne 25. 10. 2022, na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet včetně sjednaných doplňkových služeb v pravidelných měsíčních splátkách po 1 730 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházel žalobce z údajů v příloze č. , hodnota, smlouvy, dle nichž neměl žalovaný žádnou vyživovací povinnost, jeho příjem měl činit 35 749 Kč, měsíční náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 69 Kč a náklady na sázky 53 Kč. Následně byla mezi účastníky uzavřena dne 1. 11. 2022 další smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalobce žalovanému další úvěr ve výši 80 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 147 Kč, přičemž žalovanému byla dle této smlouvy vyplacena částka 23 771 Kč a částka 41 729 Kč byla vyplacena na účet žalobce za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného vyplývajícího ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 25. 10. 2022. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházel žalobce ze stejných příjmů i nákladů žalovaného jako u předchozí smlouvy. Dále byla dne 19. 4. 2023 uzavřena mezi účastníky předmětná smlouva, na základě které poskytl žalobce žalovanému další spotřebitelský úvěr ve výši 114 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 4 931 Kč, přičemž bylo ujednáno, že částka 14 743 Kč bude vyplacena žalovanému na jeho účet ve smlouvě specifikovaný, částka 80357 Kč bude vyplacena žalobci jako úhrada předchozího závazku žalovaného ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 1. 11. 2022 a částka 18 900 Kč bude vyplacena žalobci na zaplacení jeho nákladů specifikovaných ve smlouvě. Z údajů o posouzení úvěruschopnosti žalovaného v příloze č. , hodnota, této smlouvy vyplývá, že žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost, jeho průměrná čistá měsíční mzda měla činit 29 345 Kč, jeho náklady na bydlení měly činit 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 69 Kč a náklady na sázky 3 131 Kč. Finanční zůstatek žalovaného tak měl činit 18 214 Kč měsíčně. Z výstupu z insolvenčního řízení předloženého žalobcem vyplývá, že si byl žalobce při uzavření předmětné smlouvy vědom, že v minulosti proběhlo u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR , spisová značka, insolvenční řízení žalovaného, které bylo skončeno. Z výpisů z účtu žalovaného u , právnická osoba, ., za měsíce říjen 2022 až březen 2023 včetně vzal soud za prokázané, že žalovaný uhradil žalobci na své závazky vyplývající ze shora uvedených smluv v období od května 2023 do října 2024 celkem , hodnota, splátek po 4 931 Kč, tedy celkem 78 896 Kč, což ostatně potvrdil i žalobce ve svém písemném vyjádření. Dále z těchto výpisů zjistil, že žalovaný mimo jiných plateb kartou odeslal na úhradu jiných svých závazků či potřeb na účty uvedené ve výpisu v lednu 2023 postupně celkem 20 702 Kč, v únoru 2023 celkem 35 754 Kč a v březnu 2023 celkem 30 339 Kč. Z výplatních lístků žalovaného za měsíce leden 2023 až březen 2023 včetně a výpisu z účtu žalovaného soud rovněž zjistil, že čistá měsíční mzda žalovaného činila za měsíc leden 2023 celkem 29 961 Kč, za měsíc únor 2023 činila 31 182 Kč a za měsíc březen 2023 činila 26 892 Kč. Z výsledku lustrace žalovaného v registru Solus bylo dále zřejmé, že žalovaný má záznam v registru dlužníků.

5. Podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Soud hodnotil shora uvedená skutková zjištění dle § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že předmětná smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce si byl při jejím uzavření vědom, že žalovaný svoje závazky vyplývající z obou předcházejících smluv o úvěru uzavřených mezi účastníky řádně neplní. Při řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného by žalobce z účtu žalovaného musel zjistit, že žalovanému po zaplacení plateb uvedených shora nezbývají prakticky žádné finanční prostředky na plnění závazků z předmětné smlouvy. Osoby uzavírající předmětnou smlouvu za žalobce si musely být vědomy i toho, že žalovaným uváděné náklady na bydlení jsou násobně podhodnocené a zjevně neodpovídají realitě v místě bydliště žalovaného, a toho, že žalovaný utrácí za sázení, byť z výpisu z jeho účtu vyplývá, že sázel podstatně více, než v žádosti o úvěr přiznal. Dále si pak při řádném ověřování úvěruschopnosti žalovaného musely být vědomy, že žalovaný v minulosti prošel insolvenčním řízením. Ze všech důvodů uvedených shora tak žalobci přísluší pouze právo na vrácení jistiny předmětného úvěru.

7. Z předmětné smlouvy o úvěru je zřejmé, že jistina úvěru skutečně vyplacená žalovanému z titulu předmětné smlouvy činila pouze 14 743 Kč, neboť zbývající část úvěru do částky 114 000 byla žalobcem použita na splacení závazků žalovaného vyplývajících z předchozí smlouvy mezi účastníky č. , hodnota, ze dne 1. 11. 2022 a započtena na náklady žalobce specifikované ve smlouvě. I při zohlednění dalších plateb žalobce, po jejich započtení vyplatil žalobce žalovanému z titulu splnění závazků z předmětné smlouvy celkem 29 536 Kč, převyšuje plnění žalovaného na jeho závazky z této smlouvy 78 896 Kč značně jemu vyplacenou jistinu. Ke dni rozhodnutí soudu tak žalovaný žalobci na jistině úvěru nic nedluží, a již z tohoto důvodu musel soud žalobu ve věci samé včetně žalobou požadovaného příslušenství pohledávky jako nedůvodnou zamítnout, aniž se dále zabýval dalšími žalovaným tvrzenými důvody neplatnosti předmětné smlouvy.

8. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve věci plně úspěšnému žalovanému. Tyto náklady představují odměnu advokáta za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé a účast na jednání soudu dne 2. 10. 2025) po 5 200 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění ke dni zahájení řízení, tři paušální náhrady po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhradu za ztrátu času za cestu advokáta k jednání soudu a zpět ve výši 10 x 150 Kč dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky, cestovní náhradu za jízdu advokáta k jednání soudu , adresa, – , adresa, a zpět ve výši 2 287 Kč (294 km dle portálu mapy.cz při paušální náhradě 5,80 Kč za 1 km dle § 1 písm. b/ vyhl. č. 475/2024 Sb., průměrné normované spotřebě použitého vozidla Škoda Kodiaq dle technického průkazu 5,7 litrů na 100 km a použitém palivu 34,70 Kč za jeden litr použitého paliva motorová nafta dle § 4 písm. c/ téže vyhlášky) a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 4 367 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Naproti tomu soud žalovanému nepřiznal vyúčtovanou odměnu za ½ hlavního úkonu včetně paušální náhrady a DPH, neboť se jednalo pouze o neodůvodněný odpor, který je dle názoru soudu třeba považovat za jeden hlavní úkon s jeho odůvodněním v doplnění odporu. Ze všech důvodů uvedených shora proto soud přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 25 164 Kč a uložil žalobci zaplatit žalovanému přiznanou náhradu nákladů řízení v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalobci ve splátkách.