5 C 275/2020

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 10 684 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 684 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 2 684 Kč od 12. 10. 2009 do 31. 12. 2009, s úrokem z prodlení ve výši 8% ročně z částky 2 684 Kč od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 2 684 Kč od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, s úrokem z prodlení ve výši 7,50% ročně z částky 2 684 Kč od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 2 684 Kč od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 7,50% ročně z částky 2 684 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 8% ročně z částky 2 684 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 2 684 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 2 684 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 a s úrokem z prodlení z částky 2 684 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 8 000 Kč a úroky z prodlení od 12. 10. 2009 do zaplacení převyšující úroky přiznané ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10 684 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovanou byla dne 5. 10. 2008 uzavřena smlouva o půjčce číslo. Na základě této smlouvy převzala žalovaná od právního předchůdce žalobce částku 12 000 Kč a zavázala se ji právnímu předchůdci žalobce splatit včetně souhrnného poplatku ve výši 8 352 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmý den po uzavření smlouvy a poslední splátka byla splatná 11. 10. 2009. Žalovaná svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a půjčka se tak stala splatnou nejpozději se splatností poslední splátky půjčky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 přešla předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Ke dni zahájení řízení činil dluh žalované z předmětné půjčky na jistině 10 684 Kč a na kapitalizovaných zákonných úrocích z prodlení 8 445,33 Kč. Žalovaná dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.

2. Žalobce i žalovaná se práva účasti na jednání soudu vzdali a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce číslo smluvními podmínkami právního předchůdce žalobce, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 včetně její přílohy obsahujících seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze stejného dne a výzvou žalobce zaslanou žalované z 12. 3. 2020 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovanou byla dne 5. 10. 2008 uzavřena smlouva o půjčce číslo dle § 657 občanského zákoníku v tehdy platném znění. Na základě této smlouvy převzala žalovaná od právního předchůdce žalobce částku 12 000 Kč a zavázala se ji právnímu předchůdci žalobce splatit včetně souhrnného poplatku ve výši 8 352 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmý den po uzavření smlouvy a poslední splátka byla splatná 11. 10. 2009. Žalovaná svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a půjčka se tak stala splatnou nejpozději se splatností poslední splátky půjčky. Dle skutkových tvrzení žalobce dosud zaplatila žalovaná na splnění svých závazků ze smlouvy 9 316 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 přešla předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb, a jejichž správnost nebyla zpochybněna ani žalovanou. Žalovaná se rovněž ohledně jistiny dluhu ocitla vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci ode dne následujícího po splatnosti půjčky, tedy ode dne 11. 10. 2009 v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění a žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného zákonného úroku z prodlení ohledně jistiny půjčky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci přiznanou jistinu ve výši 2 684 Kč s příslušenstvím představující rozdíl mezi výší půjčky 12 000 Kč a žalovanou dosud zaplacenými platbami v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách.

4. Soud však zamítl žalobu v části týkající se žalobcem požadovaných nároků na zaplacení další částky 8 000 Kč s příslušenstvím představující dle tvrzení žalobce souhrnný poplatek. Z obsahu smlouvy o půjčce ze dne 5. 10. 2008 ani smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nelze zjistit, co má být obsahem tohoto souhrnného poplatku a jaké případné služby měly být tímto poplatkem hrazeny. V této části je proto smlouva o půjčce uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou neplatná dle § 37 odst. 1 občanského zákoníku ve znění platném v době uzavření smlouvy. Žalobce dále ani skutkově netvrdil, že by před uzavřením smlouvy jakkoliv ověřil schopnost žalované závazky vyplývající pro ni ze smlouvy plnit, z textu smlouvy ani žádného listinného důkazu předloženého žalobcem toto ověření nevyplývá a tato skutečnost by byla dalším důvodem neplatnosti této části smlouvy. Ohledně zbývající částky 8 000 Kč a úroků z prodlení od 12. 10. 2009 do zaplacení převyšující úroky přiznané ve výroku I. rozsudku soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

5. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V projednávané věci byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.