5 C 278/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o vypořádání společného jmění manželů

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 137 758 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 137 758 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 11. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalobci uložena povinnost doplatit zůstatek úvěru čerpaného u , Anonymizováno, , na základě úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne 3. 9. 2021 a žalované povinnost zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 148 906 Kč, to vše z titulu vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Žalobu odůvodnil tím, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 2. 9. 2022, č.j. 6 C 147/2022-20, který nabyl právní moci dne 12. 9. 2022. V rámci řízení o vypořádání zaniklého SJM účastníků vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 265/2022 byly již nemovitosti v SJM tvořící jeho nejpodstatnější část prodány prostřednictvím realitní kanceláře a o kupní cenu i movité věci marginální hodnoty se již účastníci rozdělili. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět a usnesením soudu ze dne 19. 12. 2023, č.j. 5 C 265/2022-157, bylo řízení zastaveno. Nevypořádán však dosud zůstal dluh náležející do SJM, a to úvěr čerpaný za účelem výstavby rodinného domu u , právnická osoba, Vzhledem k možnosti výhodnějších úvěrových podmínek byl následně za trvání manželství účastníků tento úvěr refinancován uzavřením nové smlouvy o úvěru s , Anonymizováno, ., specifikované ve výroku I. rozsudku. Za dobu trvání manželství bylo z tohoto úvěru uhrazeno 12 splátek po 4 349 Kč, tedy celkem 52 188 Kč, ke dni zániku manželství účastníků tak z původního úvěru ve výši 350 000 Kč zbývá splatit 297 812 Kč. Tento závazek nebyl předmětem vypořádání SJM účastníků, neboť se žalovaná odmítla na něm podílet a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení. Nastala tak situace, kdy se žalovaná podílí na aktivech náležejících do zaniklého SJM, nicméně odmítá se podílet na jeho pasivech.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že jí nebyl závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru s , Anonymizováno, , znám a jediným dlužníkem z tohoto pasiva zaniklého SJM je žalobce, který tuto smlouvu uzavřel sice za trvání manželství, nicméně až asi půl roku po skončení společného soužití účastníků. Poukázala v této souvislosti na ustanovení § 710 písm. b/ občanského zákoníku s tím, že žalobce neprokázal, že by tímto závazek vedl k zániku původního závazku účastníků ze smlouvy o úvěru uzavřené s , právnická osoba, .. Závazek ze smlouvy o úvěru z 3. 9. 2021 tak není pasivem zaniklého SJM a není zřejmé, na co byly peněžní prostředky z tohoto úvěru použity.

3. Mezi účastníky není sporu o tom, že jejich manželství bylo rozvedeno shora uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči, který nabyl právní moci 12. 9. 2022. Nejméně od dubna 2021 spolu fakticky nežili a žalovaná se synem narozeným z manželství byli již odstěhováni ze společné domácnosti do , Anonymizováno, . Veškerá aktiva i pasiva zaniklého SJM účastníků kromě pasiv z úvěru u , Anonymizováno, ., který si účastníci vzali s vědomím žalované na pořízení nemovitosti sloužící k jejich společnému bydlení, již účastníci vypořádali dohodou v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 265/2022. Sporným tak pouze zůstalo, zda do pasiv SJM náleží dluh ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 9. 2021 za trvání manželství mezi žalobcem a , Anonymizováno, bez účasti a vědomí žalované.

4. Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 14. 1. 2025, č.j. 5 C 278/2024-48, žalobě ve věci samé vyhověl a o nákladech řízení rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Na základě důkazů provedených v původním řízení u soudu prvního stupně v jeho rozsudku uvedených dospěl k závěru, že závazky účastníků z úvěrové smlouvy stavebního spoření uzavřené dne 5. 1. 2020 za účelem uspokojení bytové potřeby účastníků s , právnická osoba, spořitelnou, a.s., které byly již splněny a jsou refinancovány smlouvou o úvěru uzavřenou mezi žalobcem a , Anonymizováno, ., dne 3. 9. 2021 bez souhlasu žalované, náleží do zaniklého SJM účastníků, a nejsou dány důvody pro výluku předmětného úvěru z pasiv zaniklého SJM účastníků dle § 710 písm. b/ občanského zákoníku, přičemž žalobou uplatněný nárok odpovídá polovině dluhu z úvěrové smlouvy a respektuje tak zásadu pro vypořádání SJM stanovenou v § 742 odst. 1 písm. a/ občanského zákoníku.

5. Na základě odvolání žalované Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 4. 2025, č.j. 21 Co 35/2025-69, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zaujal závazný právní názor, že v řízení dosud chybí dostatečné vylíčení podstatných skutečností a označení důkazů umožňujících posouzení, zda jsou či nejsou naplnění hmotněprávní podmínky ustanovení § 710 občanského zákoníku, tedy zda je dluh z úvěrové smlouvy uzavřené 3. 9. 2021 vůči , Anonymizováno, ., společný, nebo je výlučným závazkem žalobce. Uložil proto soudu prvního stupně vyzvat žalobce dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení v tomto směru a označení důkazů k jejich prokázání.

6. Soud prvního stupně proto v dalším řízení v souladu s tímto pokynem žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů vyzval. Žalobce v reakci na tuto výzvu uvedl, že není schopen doplnit skutková tvrzení a označit důkazy ohledně tvrzení, že dluh z úvěrové smlouvy ze dne 3. 9. 2021 je společným dluhem účastníků. Na základě naznačeného právního názoru odvolacího soudu akceptuje, že se jedná o jeho výlučný závazek, přičemž finanční prostředky z tohoto závazku jsou vnosem, který byl prokazatelně investován do zaniklého SJM účastníků, a tudíž uplatňuje jeho náhradu ve smyslu ustanovení § 742 odst. 1 písm. c/ občanského zákoníku. V této souvislosti navrhl, aby soud připustil změnu žalobního petitu na znění, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci z titulu tohoto vnosu částku 275 515,83 Kč, představující rozdíl mezi jistinou původního úvěru ze stavebního spoření ve výši 290 000 Kč a zůstatkem po konsolidaci úvěru 14 484,83 Kč. Protože výsledky dosavadního řízení mohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu, soud usnesením ze dne 24. 6. 2025 tuto změnu žaloby dle § 95 odst. 2 o.s.ř. připustil.

7. V dalším řízení soud doplnil dokazování o výpis z účtu stavebního spoření žalovaného u , Anonymizováno, , touto , Anonymizováno, vystavené potvrzení pro daňové účely a žádostí žalobce o předčasné splacení úvěru ze stavebního spoření datovanou 8. 9. 2025. Na základě takto doplněného dokazování a doplnění skutkových tvrzení žalobce dospěl soud k závěru, že závazek žalobce ze smlouvy uzavřené mezi ním a , Anonymizováno, dne 3. 9. 2021 za trvání manželství účastníků není společným dluhem účastníků, a tedy ani pasivem jejich zaniklého SJM. Protože však byl jednoznačně použit na refinancování společného dluhu účastníků vzniklého za trvání jejich manželství k uspokojení jejich bytových potřeb vyplývajícího z úvěrové smlouvy stavebního spoření uzavřené oběma účastníky dne 5. 1. 2020 s , Anonymizováno, a tímto refinancováním byl ke dni 30. 9. 2021 úvěr plně splacen, je třeba žalobci přisvědčit, že se jedná o jeho vnos dle § 742 odst. 1 písm. c/ občanského zákoníku, podle kterého má každý z manželů právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek manželů. Co do výše odpovídá žalobcem tvrzená výše jeho vnosu výpisům z účtů obsaženým ve spisu a je třeba ji považovat za správnou. Nelze se ale ztotožnit s názorem žalobce, že mu v rámci vypořádání zaniklého SJM přísluší právo za započtení celého vnosu, neboť akceptace tohoto názoru by vedla k neudržitelnému závěru, že by celý společný dluh účastníků z úvěrové smlouvy stavebního spoření musela zaplatit žalovaná. I v případě vnosu výhradního majetku jednoho z manželů stále platí obecná zásada vypořádání dle § 742 odst. 1 písm. a/ občanského zákoníku, podle které jsou podíly obou manželů na vypořádávaném jmění stejné. Při respektování této zásady dospěl soud k závěru, že žalobci přísluší právo na zaplacení poloviny jeho dosud nevypořádaného vnosu představujícího po zaokrouhlení na celé koruny 137 758 Kč. Právě ohledně této částky proto soud žalobě vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. Při úvaze o lhůtě k plnění dospěl soud k závěru, že vzhledem k výši přiznané částky i poměrům žalované, která má dvě vyživovací povinnost k dosud nezletilým dětem a dosahuje příjmů 27 – 28 tisíc měsíčně je, odůvodněno výjimečné poskytnutí lhůty delší oproti obecné třídenní lhůty k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a poskytnutou lhůtu tří měsíců od právní moci rozsudku považuje soud za odpovídající výši přiznané částky i poměrům žalované.

9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a oba byli úspěšní z jedné poloviny. Rozhodl proto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.