5 C 280/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno , Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 1 032 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 032 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 16. 10. 2023 do 1. 8. 2024 ve výši 76,05 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 8. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 032 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení televizního poplatku a nákladů žalobce spojených s vymáháním. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence a platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě a je tak považován dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. v platném znění za poplatníka televizního poplatku s povinností jej platit, pokud žalobci o jeho písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Písemná výzva žalobce byla žalovanému zaslána dne 17. 7. 2023 a žalovaný dosud čestné prohlášení o tom, že není držitelem televizního přijímače, dosud nezaslal. Má se tak za to, že po uplynutí lhůty 30 dnů od doručení výzvy je žalovaný poplatníkem televizního poplatku. Za měsíce říjen 2023 až duben 2024 včetně žalovaný televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně nezaplatil a žalobci dále vzniklo právo na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 87 Kč, přičemž výše těchto nákladů vychází z rámcové dohody o poskytování služeb ze dne 29. 4. 2022 mezi žalobcem a společností , právnická osoba, .. Žalovaný dosud spornou částku žalobci ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.

2. Žalobce i žalovaný se práva na účasti jednání vzdali a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování výzvou žalobce z 17. 7. 2023 včetně odpovědního formuláře a dodejky, výzvou žalobce z 29. 9. 2023, záznamem z databáze odběratelů elektrické energie, přehledem předpisů a plateb poplatku a nákladů na upomínku a výzvou žalobce z 26. 4. 2024 včetně dodejky. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence a platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě a je tak považován dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. v platném znění za poplatníka televizního poplatku s povinností jej platit, pokud žalobci o jeho písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Písemná výzva žalobce byla žalovanému zaslána dne 17. 7. 2023 a žalovaný dosud čestné prohlášení o tom, že není držitelem televizního přijímače, dosud nezaslal. Má se tak za to, že po uplynutí lhůty 30 dnů od doručení výzvy je žalovaný poplatníkem televizního poplatku. Za měsíce říjen 2023 až duben 2024 včetně žalovaný televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně nezaplatil a žalobci dále vzniklo právo na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 87 Kč, přičemž výše těchto nákladů vychází z rámcové dohody o poskytování služeb ze dne 29. 4. 2022 mezi žalobcem a společností , právnická osoba, .. V rozsahu tvrzeném žalobcem tak žalovaný nesplnil svoji povinnost danou mu zákonem č. 348/2005 Sb. v platném znění platit televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po splatnosti jednotlivých měsíčních televizních poplatků ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého závazku, a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle plnění rovněž úroky z prodlení ve výši stanovené v § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení tomuto ustanovení odpovídá a odpovídá rovněž repo sazbě ČNB platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.

4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na zaplacení soudního poplatku ve výši 400 Kč. Pokud se žalobce dále domáhal přiznání práva na náhradu nákladů právního zastoupení advokátem, dospěl soud s přihlédnutím k existující judikatuře Ústavního soudu ČR k závěru, že tyto náklady nepředstavují náklady potřebné k účelnému uplatňování práva žalobce dle § 138 odst.1 o.s.ř. a tyto náklady proto žalobci nepřiznal. Ústavní soud ČR již ve svém rozhodnutí ze dne 9. 10. 2008 ve věci vedené u něj pod sp. zn. I. ÚS 2929/07 dovodil, že je-li stát k hájení svých právních zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami, finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, tedy advokáta. V dalším nálezu ze dne 24. 7. 2013 ve věci vedené u něj pod sp. zn. I. ÚS 3344/12 dospěl dále k závěru, že při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury tohoto soudu není přiléhavé jako dominantní kritérium akcentovat skutečnost, že Česká televize je nezávislá na státním rozpočtu, hospodaří s vlastním majetkem a stát neodpovídá za její závazky, naopak je třeba přihlédnout, že na poli svého působení se těší výsadnímu postavení, k čemuž má vytvořené specifické podmínky, a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Z důvodů podrobně popsaných v tomto nálezu lze proto považovat za žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zajišťovala sama. Soud proto žalobci právo na náhradu nákladů právního zastoupení advokátem nepřiznal.